Jeho cyklistická závodní kariéra v pražské Pragovce nebyla dlouhá, přesto ho poznamenala na celý život. Na dva roky si ještě odskočil hrát do kolínského divadla, protože se předtím stával »mistrem republiky v recitaci«.
Pak zakotvil v závodních novinách a v roce 1965 v časopisu Stadion, kde strávil 13 let. Po dvou letech v rozhlase pak už v roce 1980 přišla nabídka z televize. »Baky« tu na televizní motorce odkomentoval 10 ročníků Závodu míru. Po jedné z polistopadových čistek však musel odejít. Na otázku, jestli byl v KSČ, odpovídal: „Byl, ale nemám pocit, že mám lepru.“
Nařčení z Cibulkových seznamů, že byl spolupracovníkem komunistické StB, ale označil za lež. „Na rozdíl od některých kolegů, kteří museli odejít, nezapškl, vždycky se k nám choval báječně a byl perfektní,“ vzpomínal jeho kolega Petr Vichnar.
Poslední tour
Jako jeden z největších expertů na cyklistiku, kterému všichni volali jako živé encyklopedii, se poté Bakalář uplatnil na Eurosportu. Odkomentoval tu mnohahodinové přenosy z 15 ročníků Tour de France.
Co hodina přenosu a nepřetržitého mluvení, to prý hodina příprav. A fanoušci se bavili jeho hláškami: „Spadnul tak nešťastně, že kromě toho, že mu praskla přilba, mu praskla i lebka.“ nebo třeba: „Tohle nám nemusíte ukazovat, my víme, že Armstrong má hezký zadeček…“
Tři týdny, den co den šest hodin v kuse komentoval i Tour de France 2011. S vypětím všech sil jako opravdový profesionál dorazil i poslední etapu. Až dva týdny poté dovolil »Baky« rakovině, aby slavila svůj krutý triumf.
