V čem si myslíte, že vás pořad Tvoje tvář má známý hlas obohatil?
„Doufala jsem, že mi malinko pomůže při trémě, kterou mívám při televizních natáčeních a přenosech, ale bohužel. To se prostě nedá odnaučit nebo nějak vypilovat. Buď trému máte, nebo ne. Ale obohatilo mě to v jiných směrech. Mám nová přátelství a taky jsem se o sobě dozvěděla pár věcí. To jsou ale takové osobní poznatky, o kterých nebudu mluvit.“
Dříve jste byla v porotě Česko Slovenské Super-Star nebo Česko Slovenský Hlas, nyní jste sama hodnocená porotou. Jaký je to pro vás pocit?
„Není to úplně příjemné, na druhou stranu mě to může někam posunout.“
Jste soutěživý typ?
„Ano i ne. Samozřejmě že ráda vyhrávám, třeba ve sportu, ale jelikož jsem skoro celý život trávila s muži, například na turné s naší kapelou, tak jsem se spíš naučila prohrávat. Porovnávat síly s muži je dobrá a těžká škola.“
Co jste v životě vyhrála?
„V životě jsem toho vyhrála dost. Život v zemi, kde není válka, super muže a zdravé a úžasné dítě.“
Vy jste zpívala už jako dítě. Jaká byla první písnička, kterou jste se v životě naučila?
„Tak to už mi nikdo neřekne. Buď to bylo něco od Olympiku, nebo nějaká lidovka.“
Koho jste poslouchala jako malá na slovo?
„Úplně nejvíc mámu. Táta byl pořád někde na turné a maminka byla proto tou hlavní tažnou silou. Byla úžasná.“
Úžasné jsou také dětské vysněné profese. Jako kdo jste chtěla být, když jste byla malá?
„Tak nejdřív jsem asi chtěla být princeznou. Pak určitě zpěvačkou, herečkou, provazolezkyní... spíš takové nereálné sny.“
Sen být zpěvačkou se vám podařilo zrealizovat. Kdo v životě vašemu hlasu složil největší poklonu?
„Německý kytarista. Vlastně ani pořádně neuměl najít správná slova. Hrál s námi na jednom turné a každý večer po vystoupení za mnou přišel a chválil. Něco v tom smyslu, kolik citu v mém hlasu mám, jak je jistý, a přitom může být i křehký... To bylo příjemné. I proto, že mě tím nechtěl sbalit.“
Kdy jste měla s kapelou největší aplaus?
„S naší kapelou Die Happy jsme odehráli přes 1000 koncertů, to je těžké si zapamatovat. Nejlepší, ne největší ohlasy ale byly ty, které přišly od lidí, kteří na nás měli jiný názor. Jakože třeba nejsme dost rock nebo: A jéééééé, zpěvačka, no to jsme zvědaví..... Pak nás viděli naživo a nevěřili. Jsme hlavně živá kapela a na naše koncerty chodí i lidé, kteří rock normálně neposlouchají. Baví je ta nálada koncertu. Já jsem vypravěč a jevištní magor. Miluju lidi a ráda je bavím.“
Ztratila jste někdy hlas, když jste ho potřebovala?
„Snad jen třikrát v životě. Můj hlas je můj kámoš. Drží se a drží. Ani se nerozezpívávám, nevěnuji mu extra péči. Je na něj prostě spoleh.“
Potkala jste někdy muže, který se vám na první pohled líbil, ale když promluvil, ztratil pro vás veškerou přitažlivost?
„To se stává poměrně často. U mužů i u žen. Někdy za to může barva hlasu, slovník, téma hovoru...“
Setkala jste se někdy s někým, kdo vás zaujal jenom zabarvením svého hlasu?
„Taky často. Teď v Tváři měl například krásný hlas kluk, který nám dělal masky - jiné nosy, tváře, rty... Většinou jsem mu pod rukou usnula.“
To znamená, že je pro vás důležitý i hlas vašeho životního partnera…
„Musí mi být příjemný, když mě bude doprovázet nejlépe po celý život. Kdyby na mě pískal, mluvil nosově nebo nějak pro mě nepříjemně, nefungovala by ta chemie a vztah by nebyl možný.“
Váš partner je gynekolog Miroslav Verner. Kdy a kde jste si poprvé začali spolu notovat?
„Ale tak to je naše rodinné tajemství. Už je to 5 a půl roku. Pozval mě na rande, no.“
Partneři bývají někdy alergičtí na nějaké konkrétní slovo, co jejich protějšek řekne. Máte něco takového i vy u svého muže?
„A víte, že ne? On mluví slušně, a to mi imponuje. Jeden můj dávný přítel používal třeba slovo »hajzl«, když mluvil o toaletě. To se mi opravdu příčilo. Taky nemám ráda slovo »sejra«. I když mám pražský dialekt a řeknu spíš, že někdo je dobrej než dobrý. Sejra mi zní až vulgárně.“
Je vaše manželství spíše duet, nebo jeden z vás zpívá druhý hlas?
„Definitivně duet. Ani jeden z nás není diktátor. Rozhodujeme společně.“
Máte podobný životní rytmus?
„Kdyby nemusel chodit pravidelně do práce, tak ano. Já mám práci velice nepravidelnou. Ale vstáváme brzo, jsme spolu aktivní...“
Čím vás manžel dokáže rozladit?
„Chodí občas trošku pozdě.“
Co vás naopak z jeho strany dobře naladí?
„Přinese mi rád kytku, překvapí.“
Jaký song je podle vás nejlepší pustit si k milování?
„No... když to udává rytmus... takže spíš něco pomalého.“
Slyšela jste někdy v životě při milostném aktu zvuk, který vás naprosto vykolejil?
„Nevzpomínám si.“
V čem prožíváte s mužem dokonalou harmonii?
„Když např. něco plánujeme, když jsme spolu v přírodě, když spolu jíme nebo při výchově Marušky...“
Diriguje vás někdy vaše tříletá dcera Maruška?
„Diriguje, ale řekne k tomu: Prosím. Takže jí to odpustím.“
Zažila jste někdy s dcerou chvíli, která připomínala humoresku?
„Jednou se zlobila, že jsem jí zamíchala jídlo. Odešla trucovat do pokojíčku, ale hned se vrátila, omluvila se mi a pak mi ale stejně hned s výčitkou řekla, že to smíchat fakt nechtěla. Umírali jsme smíchy.“
Kdy na svou dceru pějete ódy?
„Pořád.“
Co vaše dcera opakuje jako refrén?
„Sama, sama, sama... všechno chce dělat sama.“
Zvyšujete někdy hlas?
„No samozřejmě, když mi někdo leze na nervy, chová se jako hulvát... někdy ho samozřejmě zvýším i na naši malou, pokud dělá, že mě neslyší.“
Rozčílila jste se někdy natolik, že se dcera neodvážila ani pípnout?
„Kdepak.“
Posloucháte občas ticho?
„Ticho je úžasná věc. Hodně ráda si při hezkém počasí lehnu na zem, na trávník, do lesa... kde zrovna jsem a mám čas, koukám do nebe a jen tak poslouchám. To je hygiena těla. Jezdíme rádi na chatu, kde je neuvěřitelný klid... I když s tříletou dcerou to ticho moc dlouho nevydrží a uteče.“
Které zvuky nesnášíte?
„Když řve televize, když v kavárně někdo hlasitě vypráví, ukřičené reklamy... nůž sjíždějící po talíři... A tak.“
Které zvuky milujete?
„Moře, ptáky, déšť, praskání ohně, zvuk vlaku, když v něm sedím, a samozřejmě hlas mojí dcery.“
Přemýšlíte stále o tom, že byste si s dítětem střihla »repetici«? Chcete druhé dítě?
„Druhé dítě by bylo určitě fajn, ale nijak na to netlačíme. Buď se to stane, nebo ne.“
Dělala ochranku
V devatenácti letech odjela do Německa s kytaristou skupiny Die Happy a brzy se stala hlavní zpěvačkou této kapely. Než dostala nahrávací smlouvu, brala zpěv jako koníček a živila se mytím nádobí, roznášením letáků, jako sekretářka nebo dělala ochranku. Po podepsání smlouvy u Sony BMG se začala živit už jenom zpěvem. Prvním manželem Jandové byl kytarista Thorsten Mewes, se kterým se rozvedla po pěti letech. Do Česka se vrátila v roce 2009.
