Martin je váš pseudonym. Slavíte svátek na Ivana nebo na Martina?

„Svátky nijak zvlášť neslavím. Co se týče mého civilního jména, ani pořádně nevím, na který den připadá. To druhé, slavnější, mi ovšem fanoušci většinou připomenou.“

Svatý Martin je patron vojáků, válčíte s něčím vy?

„Momentálně zcela přízemně se svými nemocnými klouby. 19. prosince jdu na operaci pravého ramene, pak mě čeká ještě druhé rameno a obě kolena. V příštím roce se tak budu vyskytovat mnohem častěji na operačních stolech než na pódiích.“

Jaký máte vztah ke zbraním?

„Nemám zbraně rád, ale svět je stále méně bezpečné místo k životu a bylo by pragmatičtější svou nechuť ke zbraním trochu potlačit. Je lepší nějakou zbraň na obranu mít a nepotřebovat ji než ji nemít a potřebovat ji. Takže se nad sebou ještě zamyslím.“

Svatý Martin je u nás spojen se sněhem, máte rád zimu a sníh?

„Nesnáším ji. Sníh je fádně bílý a hrozně studí, nesnáším ani zimní sporty. Kdybych mohl, uložím se koncem listopadu k zimnímu spánku a probudím se až v březnu.“

Má s vámi někdo svatou trpělivost?

„Moji blízcí. Zbytek světa vidí jen můj rozostřený mediální obraz, jen tu lepší polovinu mé tváře. Netuší, čím se trápím. A že to občas se mnou není jednoduché.“

Svatý Martin přijíždí na bílém koni. Kdy jste se cítil »být na koni«?

„Tenhle pocit už zažívám jen zřídka. Skoro bych řekl, že vůbec. Možná kdysi, když jsem závodně plaval, jsem si občas v dráze uvědomil, že mým soupeřům už docházejí síly, a já se tím pádem cítil »na koni«. Ale dnes už jsem mnohem častěji na zemi než v sedle.“

Jaký byl váš nejtěžší životní pád?

„Občas je největší překážkou člověk sám sobě. A pokud je snílkem, který nerad dělá kompromisy a jde si stále za svou pravdou jako já, má v životě na volné pády a překážky zaděláno. Konkrétní ale nebudu.“

Na koně se často sází. Holdujete hazardu?

„Vystudoval jsem také matematiku, takže mám ve zvyku vyhodnocovat míru rizika svých počinů a pravděpodobnost případné výhry. V hazardu je tahle pravděpodobnost vždy na straně sázkařů či majitelů kasina. A do předem prohraných bitev se nemá smysl pouštět.“

Sázky vaším koníčkem nejsou, máte tedy jiné?

„Většina lidí mě nejspíš zná jako písničkáře, skladatele hudby a textů. Tahle část mého já vychází z mé lásky k poezii, která mi učarovala už coby gymnazijnímu studentovi. Mnoho lidí ale neví o mé třetí vášni, kterou je malování a která mě provází už od útlého věku. A v tomto smyslu je vlastně mou vášní největší.“

Co malujete nejraději?

„Lidi, které mám rád. V 80. a 90. letech jsem se malováním i velmi úspěšně živil, měl jsem mnoho výstav v tehdejším západním Německu, kde jsem i většinu svých děl nakonec prodal. A právě to byl můj problém.“

Nerad jste se loučil se svými obrazy?

„Přesně tak, a snad proto jsem s tím na nějaký čas praštil a věnoval se jen hudbě. Teď se ale k téhle své vášni znovu vracím. Jen s rozdílem, že už je neprodávám. Mám vše, co potřebuji, a tak si tenhle luxus zkrátka mohu dovolit.“

Za luxus muži považují i auta, která mají své koně. Jsou i ty vaším koníčkem?

„Auto používám jen jako spotřební předmět, který ke své práci potřebuji. Podstatné je, aby můj zadek odvezlo, kam potřebuji.“

Jaký jste v životě dostal největší kopance?

„Největší kopanec mi v životě uštědřila naše justice. Když jsem byl před nějakým časem odsouzen k dvouleté podmínce za to, že jsem bránil ženu, kterou surově napadl její přítel, jak se později ukázalo, bývalý policista. Nešlo přitom jen o nějakých pár facek, ta žena měla prasklý ušní bubínek a byla samá modřina. Soud však rozhodl, že jsem se do toho vůbec neměl míchat, a můj zákrok proti útočníkovi vyhodnotil jako pokus o napadení. Bránit slabšího se v naší zemi jednoduše nevyplácí.“

Jste pohledný chlap. Cítil jste se někdy jako »hřebec«?

„Když o tom tak mluvíte, matně si vzpomínám, že jsem ten pocit možná někdy měl. Každopádně, pokud jsem ho měl, bylo to tak dávno... Stárnoucí seladoni, jako jsem já, mají totiž občas tendence nalhávat si po nocích to, co se vlastně nikdy nestalo.“

Co vás v poslední době nejvíce rozřehtalo?

„Vlastně už ani nevím, kdy jsem si takhle od srdce zařehtal. Možná když jsem cestou na své koncerty míjel předvolební billboardy a četl ty kraviny. Ale byl to spíš takový smutný smích.“

K oslavám patří dobré jídlo i pití. Jíte husu? A co Svatomartinské víno, je pro vás zážitkem?

„Jím všechno. I husu a zbožňuji popíjení vína. A když jej popíjím spolu s nějakou spřízněnou duší, připadá mi svět mnohem krásnější, přestože jsem jinak povahou vlastně skeptik. Dobrému vínu odolávám jen stěží.“

Z čeho vám naskakuje husí kůže?

„V poslední době z té party, která si říká zákonodárci a která nám pomalu a jistě utahuje šrouby. Jak nám nenápadně, ale vytrvale uhryzává z našich svobod. Každým novým nařízením, zákazem, omezením či regulací všeho možného. Až si člověk občas rouhačsky pomyslí, že v dobách totality se vlastně cítil mnohem svobodnější než v tomhle paskvilu, který zbyl z našeho snu o demokracii.“

Řekl jste někdy ženě, že je husa?

„Neřekl. Ale lhal bych, kdybych tvrdil, že jsem si něco takového nepomyslel. Zejména u typů žen, kterým kouká z očí bezbřehé pohrdání zbytkem světa.“

Fotogalerie
10 fotografií