Ve dvaceti letech jste se stala téměř přes noc jednou z nejslavnějších Češek ve světě. Jak jste to prožívala?

„Určitě to bylo dobrodružství. Mně se na tom líbilo, že jsme si to s Glenem zpracovali každý podle sebe a oběma nám to do života přineslo strašně krásné věci. Jen pozitivní, když se na to podívám zpětně. Otevřelo nám to spoustu dveří, které by jinak zůstaly zavřené. Po získání Oscara jsme si mohli sami rozhodnout, jakou cestou se vydáme, a bylo to jen na nás. Je to luxus, kterého si moc vážím. Díky tomu můžu kariéru kombinovat s osobním životem.“

Video
délka: 01:56

Markéta Irglová - kariéra David Turek, Lukáš Červený

Překvapilo mě, že držitelka Oscara je taková obyčejná holka. Byly nějaké tendence vás měnit?

„Musím říct, že ani ne. S nikým jsem neměla smlouvu, a tak mě ani neměl kam tlačit. Dokud jsme s Glenem byli pár, tak třeba při focení byla snaha tlačit nás do toho, ať si dáme pusu nebo se obejmeme. Od té doby, co už nejsme pár, to vlastně nepociťuji vůbec.“

Vystupujete ještě v Americe?

„Naposledy jsem tam koncertovala se svou druhou sólovou deskou, to jsem měla měsíční turné. Teď před pár týdny jsem tam byla s Glenem, který měl koncert v Carnegie Hall. Měla jsem čest, že jsem si mohla vyzkoušet, jaké to je stát na takovém krásném jevišti. V Americe máme fanoušky pořád.“

Vaše píseň z filmu Once se stala světovým hitem. Dokonce na ni vznikla i spousta parodií, například od Rudy z Ostravy. Jak se vám líbila?

„Viděla jsem jich hodně, jednu si pamatuji a moc se mi líbila. Parodie je fajn, pokud to není moc zesměšňující nebo kruté.“

S Glenem Hansardem jste se dala pracovně dohromady už ve čtrnácti letech. Jak k tomu vlastně došlo?

„Začala jsem s ním hrát, když jsem byla ještě na gymnáziu. Po maturitě jsem se v devatenácti letech odstěhovala do Irska. Zpočátku jsem si myslela, že to bude na rok, dva. Ale jak jsem jednou vyletěla z hnízda, tak následovaly další věci. Musím říct, že mě to baví. Takový život je zábava žít.“

Co bylo důvodem vašeho rozchodu s Glenem?

„ Začínali jsme jako kamarádi. Vždy jsem k němu měla obrovský respekt a úctu. Nikdy bych nebyla muzikantem, kdybych nepotkala právě jeho. Dodnes jsme nejlepší kamarádi, ale jako pár jsme nefungovali. To se, myslím, stává často. Když jsou dva lidé v nějakém kreativním proudu, tak ta energie je velice podobná pocitu zamilovanosti. Člověk pak do toho často spadne, ani neví jak.“

Neměla jste před rozchodem strach, že ho ztratíte i jako kamaráda?

„Ne, neměla, protože to tak ani na chvíli nevypadalo. Myslím, že jsme měli oba snahu pokračovat v našem přátelství. Chvíli trvalo, než jsme se přeladili z frekvence vztahu na frekvenci přátelství. To občas trvá. Takových lidí je v životě málo, se kterými to jde.“

Bude vaše spolupráce s Glenem pokračovat?

„Myslím, že určitě. Máme smlouvu na další společné album, které dříve nebo později vznikne. Glen si mě zve do studia, když nahrává, a já zase jeho.“

Video
délka: 02:18

Markéta Irglová - vztah a děti David Turek, Lukáš Červený

Vaše tříletá dcera Árveig a roční syn Eyvindur Högni nemají zrovna typická česká jména!

„Příjmení si člověk nevybírá a křestní jména jsou islandská. Neměla jsem snahu dávat dětem ani česká jména, ani islandská nebo anglická. Věřím, že dětská duše si své jméno vybírá sama, když přichází na svět. Přesně tak, jak mě napadají písničky, se mi zjevila i jejich jména. Vidím to tak, že si je děti vybraly samy, protože je budou provázet celým životem.“

Rodila jste jako vyznavačka alternativního způsobu života doma?

„V nemocnici, ale zvažovala jsem domácí porod. Na Islandu je zcela běžný a já rozhodně nejsem z těch, kteří s ním nesouhlasí. I když to nakonec dopadlo jinak jako spousta věcí v mém životě, něco tak kouzelného jako porod jsem nezažila. A myslím, že ani nezažiju!“

Mluví vaše děti česky?

„Mluví mixem. Jejich první jazyk je islandština, tu slyší všude kolem sebe. Já na ně mluvím česky a moje děti mi odpovídají islandsky. Česky komunikují jen s babičkou.“

Jak často jezdíte do Česka?

„Teď se soustředím hlavně na rodinu. Jezdím sem tak dvakrát ročně, aby se moji rodiče viděli s vnoučaty.“

Jezdíte sem jako domů, nebo je už vaším domovem Island?

„Cítím to tak, že člověk může mít víc domovů. Byla jsem doma v New Yorku, kde jsem bydlela před Islandem. Když přijedu do Irska, tak mám taky pocit domoviny. Domov mám spojený s lidmi, které považuju za rodinu.“

Když jste odešla do světa, co vás potkalo nejtěžšího?

„Postavit se na vlastní nohy a přestat se za někoho schovávat. Neměla jsem představu o tom, kdo jsem a co chci.“

Fotogalerie
30 fotografií