9°C
Byly jste výraznější než ostatní děvčata už na základní škole?
Becková: „Vůbec ne. Byla jsem spíše sportovně založená. Dělala jsem atletiku, pak jsem přešla na tenis. Ten mě ale moc nebavil, protože na mě tatínek hodně tlačil a já nebyla tak cílevědomá.“
Kadeřábková: „Já jsem byla vyšší než všechny ostatní ve třídě a měla jsem hodně husté vlasy.“
Jak jste se dostaly k modelingu?
Becková: „V osmnácti mi kamarádka, která šila v Pragoděvu, řekla, abych se šla k nim představit. Mně se moc nechtělo. Byla jsem pihatá, nohatá, měřila jsem 176 cm a měla jsem mindráky z toho, jak jsem hubená. V Pragoděvu jsem se ale líbila a po nějaké době jsem šla do Kotvy. V ÚBOK ( Ústav bytové a oděvní kultury) jsem začala předvádět v r. 1975.“
Kadeřábková: „Já jsem začínala jako účesová modelka. Pózovala jsem kadeřnicím a v šestnácti jsem se dostala do ÚBOK.“
Becková: „V ÚBOK dříve pracovala i Ivana Trumpová, která se za námi občas přiletěla z Ameriky podívat.“
Kadeřábková: „My jsme jí říkaly »papagaj«. Ona nosila velmi barevné oblečení. Pestré květované šaty, ale tak se to v Americe nosilo.“
Kdy jste se poprvé potkaly vy dvě?
Kadeřábková: „My jsme se znaly z přehlídkových mol, ale více jsme se sblížily v salonu Eva, což byl velmi prestižní módní salon.“
Becková: „Byly jsme tam čtyři děvčata a jeden kluk.“
Kadeřábková: „Maruška byla éterická a oni potřebovali někoho, kdo se k ní bude hodit jako protipól. Mě.“
Byla mezi vámi rivalita?
Becková: „Nebyla. My jsme se jako modelky měly rády, protože nás nebylo moc.“
Kadeřábková: „Maruška byla hvězda, která zastupovala to nejlepší.“
Becková: „A Maríza, jak jsme jí říkaly, byla žena vamp. Já byla andílek, takže jsem dvacet let předváděla svatební šaty se stejným ženichem.“
Se stejným?
Becková: „Protože ho dámy milovaly. Jmenoval se Jiří Zahrádka.“
Zamilovali jste se do sebe?
Becková: „Ne.“
Kadeřábková: „Co je v domě, není pro mě.“
Becková: „Manekýni většinou nebývali na holky, ale tenhle byl. Má rodinu a jsme kamarádi.“
Jak na vás reagovali ostatní muži?
Becková: „Nás se chlapi báli. Když už se někdo odvážil ke svádění, tak to byl většinou taxikář…“
Kadeřábková: „A mě se muži báli ještě víc.“
Jak to?
Kadeřábková: „Nepůsobila jsem moc přátelsky. Například když byla přestávka mezi předváděním, bylo možné si dát nějaké občerstvení, a zatímco ostatní holky se tam družily a bavily se s muži, já jsem seděla v zákulisí a bála jsem se vyjít ven. Taková jsem byla.“
Vy jste ale byla už zadaná…
Kadeřábková: „Ano. Se svým manželem jsem byla od osmnácti let a vdávala jsem se v roce 1976.“
Becková: „Já jsem potkala svého životního partnera v 19 letech. Takže obě jsme měly zázemí a díky tomu jsme neměly touhu svádět někde nějaké jiné muže.“
Neříkejte, že vám nikdy nikdo nenadbíhal?
Becková: „To ano, ale mě to ani nebavilo. Navíc jsme měly hodně práce.“
Co jste musely dělat?
Becková: „Od devíti do jedné jsme byly v ÚBOK, potom přijel autobus, naložily jsme modely, boty, vše co patřilo k přehlídce, jely jsme na druhou stranu republiky. Tam jsme měly zkoušku, ženy, co nás oblékaly, žehlily, my jsme se samy česaly, natáčely, líčily. Potom začala přehlídka.“
Kadeřábková: „Po přehlídce jsme daly vše do autobusu, přejely do Prahy, vše vyložily, skončily ve tři ráno a v devět už jsme musely být zase v práci.“
Becková: „Každý den jsme zkoušely šaty. Občas to trvalo dvě až tři hodiny v kuse a nesměly jsme se ani hnout.“
Kadeřábková: „Já jsem jednou dokonce omdlela.“
Becková: „To vám začne hučet v hlavě a padnete k zemi. V ÚBOK se dopoledne zkoušelo a ještě se dělaly přehlídky pro odborníky. Naše návrhářky jezdily pro inspiraci do Paříže a Londýna, kde si vše malovaly a pak to na nás zkoušely. Následně se na nás přišli podívat zástupci OP Prostějov a to, co předváděly manekýny z ÚBOK, potom oni dali do výroby a lidé nosili.“
Becková: „Tehdy se šily extra modely, které byly velmi drahé.“
Kolik stál jeden kus?
Kadeřábková: „Já jsem předváděla například kožený model asi za 22 tisíc.“
Backová: „V době, kdy byl průměrný plat 1200 Kčs.“
Kadeřábková: „Každý model byl originál, takže jste ho nemohli vidět na nikom jiném.“
Becková: „O naše služby měly zájem i české hvězdy. V salónu Eva si nechávala šít šaty Helena Vondráčková, a když neměla čas na zkoušku, já jsem za ní zaskakovala. Ona si to pak vyzkoušela a bylo jí to, protože jsme měly podobné postavy. Občas si mě s ní pletli lidé na ulici.“ Kadeřábková: „Já byla zase taková hutná. Když šily modely na mě, tak se vědělo, že herečka Ljuba Hermanová, která byla sice starší, si ten konkrétní model koupí.“
Musely jste držet nějaké diety?
Kadeřábková: „Maruška byla ideální. Ona měla tak krásnou postavu…“
Becková: „…větší prsa, štíhlý pas, úzké boky.“
Kadeřábková: „Mně říkali, že některé modely předvádět nemohu, protože jsem tlustá. V roce 1979 jsem málem nepředváděla vlněné oblečení. V hotelu Intercontinental se konala prestižní přehlídka, kde byly jenom nejslavnější manekýny. Kolekce od Christiana Diora a Armaniho, úplety, kašmíry, nádhera. A velela tomu madam Barry. Můj životní sen bylo pro ni předvádět.“
Becková: „Všechny holky měly mít stejnou postavu, ale ve tváři měly být typově jiné.“
Kadeřábková: „Abych madam Barry nadchla, na hlavě jsem si vytvořila z vlasů honosný věrtel, vzala jsem si jezdecké kalhoty, boty na dvoucentimetrovém podpatku, tím jsem zvedla zadek a vykročila jsem na molo. Jakmile jsem vešla na pódium, tak jsem věděla, že jsem ji ohromila. Byla jsem totiž žena vamp, žena démon. Jenže ona potom z kabelky vytáhla vlněné kalhoty a řekla, ať se nyní předvedeme v nich.“
Becková: „Já jsem byla drobnější, tak jsem do nich vklouzla lehce.“
Kadeřábková: „Ale mě holky do kalhot musely napresovat. Měla jsem je úplně obepnuté, a když mě madam viděla, vykřikla: Sem! Zout a otočit! Pak vyskočila, bafl a mě za zadek, cloumala se mnou a řvala: Taková ženská a taková prdel? Vyřadila mě.“
Becková: „Ale všechno nakonec dobře dopadlo.“
Kadeřábková: „Když se blížil listopad, tak mě zavolali z ÚBOK, že paní Barry rozhodla přivézt pro mě větší číslo vlněných kalhot.“
V roce 1982 jste, paní Becková, musela svoji kariéru přerušit. Co se tehdy stalo?
Becková: „Já jsem vážně onemocněla, ale vše dobře dopadlo a za pár měsíců jsem pokračovala v modelingu.“
Kdo vám byl v nemoci největší oporou?
Becková: „Hlavně můj muž, který mě držel nahoře. V roce 1985 jsem si ho po dlouhodobé známosti vzala. Manžel je anglického původu, ale mluví česky. Po svatbě jsme si koupili dům v jižní Francii v městečku Saint-Paul-de-Vence poblíž Monaka.“
Takže jste mohla jezdit do Francie. To vy jste to, paní Kadeřábková, později měla s výjezdem do zahraničí komplikovanější…
Kadeřábková: „V roce 1986 jsem měla odletět předvádět do světa a ráno ve čtyři hodiny mi volali, že mám nesrovnalosti s pasem. Pak jsem se dozvěděla, že na mě někdo napsal anonym, že chci emigrovat. Tehdy holky jely předvádět do Bombaje, Singapuru, New Yorku a mně bylo líto, že jsem to nezažila. Pak už přišel rok 1989 a já měla pocit, že jsem něco nestihla, tak jsem odjela do Německa.“
Becková: „Byla jsi skvělá, že jsi to zkusila na vlastní pěst.“
Jaké byly začátky v zahraničí?
Kadeřábková: „Šla jsem na casting, kde bylo třeba 700 až 800 slečen a organizátoři řekli: Hledáme dámský typ 38. Přihlásila jsem se spolu s mnoha dalšími a paní, která vybírala lidi, povídá: Vy, vy a vy za mnou. Vyzkoušela jsem si tu kolekci, a když mi pasovala, podepsala se mnou firma smlouvu. Pokud ne, tak jsem se zase sebrala a šla domů. A takhle se to opakovalo třeba každých čtrnáct dnů, dokud jsem neuspěla.“
V té době už vám bylo 42 let a potkala vás těžká životní rána…
Kadeřábková: „Ano. Ovdověla jsem a upnula jsem se na práci. Ve Švýcarsku mi vyrobily portfolio, předváděla jsem pro Valentina jeho kolekci Carisma, a když mě viděla jedna kamarádka, tak mě zaměstnala ve své firmě, kde jsem předváděla až do svých 56 let. Najednou jsem zjistila, že to dělám už jenom kvůli penězům, a uvědomovala jsem si svoje nedostatky.“
Jaké nedostatky?
Kadeřábková: „Jako nejstarší na přehlídkovém mole jsem najednou měla pocit, že už tam zkrátka nepatřím.“
Prohlásila jste, že po čtyřicítce jste si připadala nejatraktivnější. Vás už nelákalo najít si někoho?
Kadeřábková: „Ne, nikoho jsem nehledala a je rozdíl, když se s někým rozvedete, nebo jste vdova. Chlapi se bojí, že se jim stane to stejné.“
To mě nikdy nenapadlo. Jak vy jste trávila čas po konci kariéry?
Becková: „Každý rok jsem trávila tři až čtyři měsíce v roce na chatě ve Francii a po dvaceti letech jsme si řekli, že nám to stačí a přestěhovali jsme se s manželem do Prahy.“
Netoužily jste po dětech?
Becková: „Já jsem toužila po dětech, ale kvůli nemoci se mi to nepoštěstilo.“
Kadeřábková: „Já jsem netoužila po dětech. Můj manžel byl o dvacet let starší, měl syna z prvního manželství, já jsem byla jeho třetí žena a on děti nechtěl. Ptala jsem se, jestli si nepořídíme miminko a on odvětil: Mařenko, dítě půjde do školy a já do důchodu. Jenže zemřel a nebylo co řešit. Je to asi osud, ale před pěti lety mi spadlo dítě přímo do klína. Mám dceru.“
Jak jste k ní přišla?
Kadeřábková: „Kolegyně zemřela a její čtrnáctiletá dcera nikoho neměla.“
Vy jste ji adoptovala?
Kadeřábková: „Já jsem jejím poručníkem. Byla to pro mě velká změna, protože jsem byla zvyklá na své pohodlí a najednou mám na starost mladou slečnu, která teď bude maturovat.“
Becková: „Je to úžasné. Já jsem se po letech vrátila k tenisu. Nyní vyhrávám amatérské turnaje v zahraničí i v Česku .“
Kadeřábková: „Já sportuji jenom díky dceři. Ta mi vždycky něco navrhne a já to jdu dělat s ní, i když si občas natluču. Chodíme lyžovat, bruslit, hraji golf.“
Co byste poradily mladým holkám, které začínají s modelingem?
Becková: „Aby zůstaly samy sebou a neměnily si obličej ani poprsí.“
Kadeřábková: „Aby pochopily, že je to práce jako každá jiná a učily se řeči. Nyní je totiž život modelek jepičí.“
