Máte dítě, ale ani vy, ani partnerka nejste na mateřské dovolené. Proč?

„Protože mateřskou dovolenou využívat nepotřebujeme, nemáme ani chůvu. Buď je v práci partnerka a já hlídám malého, nebo jsem v práci já a ona o něj pečuje. Případně hlídají babičky.“

Byli jste letos aspoň na normální dovolené?

„Kvůli synovi jsme to odložili na dobu, až trochu vyroste. Vyjížděli jsme jenom na krátké výlety, abychom poznali okolí Beskyd, kde žijeme v rodinném domku. Takže jsme navštívili například papírny ve Velkých Losinách nebo Hukvaldy.“

Na začátku roku jste byl osobně i u porodu. Jak jste ho zvládal?

„Pro mě porod nebyl tak náročný jako pro partnerku, ale zvládli jsme to. Každý muž, který byl u porodu, mi nejspíš dá za pravdu, že prožíval takový pocit bezmoci a radosti.“

Co jste cítil, když jste si vzal syna poprvé do náruče?

„Měl jsem pocit zodpovědnosti i obavy. Je to takový ten strach o dítě, který mě už neopustil a asi nikdy neopustí. Dělá nám radost, že je syn hlavně zdravý a že se dobře vyvíjí.“

Vy jste prý syna nezapíjel…

„Já to ani neuznávám. Nevím, proč bych po narození syna měl trávit čas s kamarády někde v hospodě a zapíjet ho, když v tu chvíli je nejdůležitější být nablízku manželce a dítěti.“

Později jste si dovolil nějakou oslavu?

„Oslavili jsme to v rodinném kruhu, ale nic velkého. Navíc, já jsem chtěl být neustále s nimi a neměl jsem náladu někam chodit.“

Změnila se vaše partnerka po narození dítěte?

„Všechno zůstalo jako předtím. My jsme naprosto spokojení, vyrovnaní, šťastní, chtěli jsme dítě, to se nám narodilo, je zdravé a náš vztah se o to více upevnil.“

To zní jako dokonalost sama…

„Je to tak. Jsme tři a jak se říká: Jeden za všechny, všichni za jednoho.“

Četli jste si nějaké knihy o výchově?

„Člověk si nechá rád poradit. Četli jsme si odborné knihy, ale je tolik protichůdných názorů, že je nejlepší řídit se vlastním rozumem.“

Spí Martínek s vámi v ložnici?

„Ano. Má tam postýlku.“

Máte pocit, že vás dítě v něčem omezuje?

„To nemůžu říct. Malá změna je v tom, že když jsem dříve skládal, tak jsem se od tvorby nedokázal odpoutat. Teď se najednou ozve Martínek a dává mi najevo, že si mám dát pauzu. Tak jdu za ním a vždycky je to pro mě přínos. Stává se mi, že se vrátím k rozdělané melodii a zjistím, že nebyla dobrá.“

Zapojujete někdy syna do skládání?

„On se tam zapojuje sám. Někdy nahrávám demoverzi písně a pak, když si to pouštím, slyším tam Martínkův smích, jeho dech nebo tam občas vykřikne: Ne.“

Ne?

„Ano. Ne je první slovo, co řekl. Nedávno byla u nás jedna známá a ptala se, jestli mu plánujeme bratříčka nebo sestřičku a on řekl: Ne. Takže už má svůj vlastní názor.“

Děti většinou opakují slovo, které často slyší. Kdo z vás říká častěji ne a v jakých situacích?

„To upřímně nevím. Nikdy jsem o tom nepřemýšlel. Myslím, že Martínek zatím neví, jaký význam slovo ne má, spíše se mu to dobře vyslovuje a rád se poslouchá – jako každé miminko.“

Jmenuje se Chodúr. Přítelkyni nevadilo, že se nebude jmenovat po ní?

„Nevadilo, přišlo nám přirozené, aby se jmenoval po mně. Plánujeme, že se vezmeme a budeme všichni Chodúrovi.“

Kdy to plánujete a už máte představu, jak by vaše svatba měla vypadat? Aspoň zhruba?

„Zatím žádné konkrétní představy nemáme. Jisté je, že nechceme svatbu gigantických rozměrů.“

Partnerka Ivona miluje váš zpěv. Jak se líbí váš hlas synovi?

„Když začnu zpívat, poslouchá a nejspíš se mu to líbí. Nevadí mu ani, když hraji na klavír nebo klarinet. Je velmi hodné miminko.“

Takže nebrečí?

„Ale jo, občas brečí.“

Máte nějaký trik, jak ho uklidníte?

„Už jsme přišli na několik způsobů. Například mu sundáme ponožky. To pomáhá, protože jsme zjistili, že mu bývá často horko, a když mu od nich pomůžeme, tak se uklidní. Taky pomáhá, když začneme zpívat.“

Fotogalerie
23 fotografií