Podle toho, jak jste jako komik úspěšný, bavíte nejspíš hodně lidí. Jak často vystupujete?
„Do měsíce mám něco přes dvacet večerů představení a vystoupení.“
Slavíte, když se vám nějaké vystoupení obzvlášť povede?
„Ani ne, protože mám vystoupení skoro každý den. Navíc se vracím domů autem, tak musím být střízlivý.“
Jste dobrý řidič?
„Neměl jsem zatím žádnou nehodu, tak asi jo. Občas někde špatně zaparkuju, když není jiná možnost. Za parkování už se mi nahromadily pokuty, ale ještě jsem je nezaplatil. Tohle zanedbávám.“
Někdy působíte, že si žijete ve svém světě. Jako byste byl trochu mimo. Placení složenek vám problém nedělá?
„Ne. Většinou mám trvalý příkaz, takže platím všechno. Já možná působím, že jsem mimo, ale zas tak mimo nejsem.“
Takže to je jenom póza?
„No není, já jsem svým způsobem mimo, ale trvalé příkazy mám, protože kdybych je neměl, tak bych neměl kde bydlet, což by mě nebavilo.“
Je něco, s čím máte v běžném životě problém?
„Mám například problém s vystavováním faktur. Kolikrát i měsíc po té akci, na které jsem vystupoval, mě pořadatelé přemlouvají, abych jim už konečně fakturu vystavil, a oni mi tak mohli zaplatit.“
Za co utrácíte?
„Za knížky. Jinak nevím, co kupuju. Asi nic.“
Takže luxusní hodinky nebo oblečení vás nelákají?
„Ne, to mě neláká. Když si jdu koupit třeba kalhoty, nakonec stejně zajdu do knihkupectví a koupím si knihy. Čtu všechno. Beletrii, poezii, historickou, lékařskou, přírodovědnou literaturu. Nedávno jsem si koupil tři verneovky převyprávěné od Ondřeje Neffa s obrázky od Zdeňka Buriana, a to jsem si šel původně koupit kalhoty.“
Stane se někdy, že někam vstoupíte a lidi vás nepoznají?
„Většinou mě poznají.“
A jak reagují?
„Někdy chtějí podpis, někdy se chtějí se mnou vyfotit na ulici. Já bych se třeba se sebou nefotil, ale jestli někdo chce a udělá mu to radost, tak proč ne.“
Už jste někdy využil popularity ve svůj prospěch?
„No jednou se mi stala taková zvláštní věc při řízení auta. Zastavil jsem, potřeboval jsem si couvnout, ale už jsem si nevšiml, že se za mě zařadil nějaký pán, tak jsem do něj naboural a rozbil mu předek. V zrcátku jsem zahlédl jeho vyděšený obličej, tak jsem vystoupil a on se, jak mě uviděl, začal smát.“
Co jste dělal?
„Řekl jsem mu, že to musíme sepsat, abychom to poslali na pojišťovnu, a on říkal, že to je dobrý. Prý se těší, až bude přátelům vyprávět, kdo ho naboural. Tak jsem se ho ještě snažil přesvědčit, jenže on nechtěl nic slyšet. Zjistil jsem, že vlastně dělám radost, i když nechci.“
Jsou chvíle, kdy se vám nechce na pódium?
„Jen se mi někdy nechce někam jet, když mám rozdělanou jinou práci, třeba něco píšu, ale jak vyrazím na cestu, už se mi chce.“
Od pondělí běží na TV Prima Comedy Central. V čem je to jiné než pořad Na stojáka?
„Je to to samé, akorát tam s námi vystupují účinkující z jiných skupin.“
Už jste vymyslel skeč, kterému se nikdo nesmál?
„No většinou, když něco dělám poprvé, nemusí to být moc dobré. A teprve dalším vystupováním a opakováním to propilovávám.“
Jaký skeč jste vymyslel naposled?
„Teď mám jeden nový o řidičích, kde popisuji různé typy řidičů.“
Myslíte, že se stand-up comedy dá dělat celý život?
„Dá. Témat je nekonečně mnoho a láká mě i vlastní talk show.“
Tak vám přeji hodně štěstí. Co říct na závěr?
„Na závěr bývají zvířátka. Proto bych chtěl vzpomenout na mého psa Fida, který se dokázal venčit sám. Když byl malý, byl divoký. Pokud se mu někdo nelíbil, kousl ho a možná by pokousal i vaše čtenáře. Přesto by teď mohli zavzpomínat na mého oříška, který zemřel před čtyřmi roky. Čtenáři, drž prosím za něj aspoň půl minuty ticha, protože to byl skvělý pes. Děkuji.“
Lukáš Pavlásek napsal už dvě knihy pro děti. První se jmenuje Jestli počkáš trochu dýl, tak sem přijde krokodýl a druhá Prvotřídní blázni maj potíže s kázní. Založil si vlastní nakladatelství Vládce všech galaxií a vydal knihu Z deníku ajťáka. Nyní chystá pokračování Ajťáci vrací úder a další knížku pro děti – Ve tmě jako v ranci jdou tři počuránci.
