Zprávu o jeho smrti oznámila ČTK Johana Mücková z Pražského komorního baletu, který Šmok vedl dvě desítky let. Termín posledního rozloučení s tanečním mistrem není zatím známý. Jako na legendu svého oboru a průkopníka moderního tance na něj vzpomínají lidé z oboru, které oslovila ČTK.

„Pavel Šmok nasměroval celý můj život jednoznačně k tanci, odhalil mi ve své tvorbě tajemství i nepřeberné možnosti tohoto umění, a to díky neskutečnému citu pro hudbu, lehkosti až nenucenosti choreografie a tak vzácnému smyslu pro humor,“ řekla ČTK zakladatelka festivalu Tanec Praha Yvona Kreuzmannová.

Šmok se podle ní stal ikonou českého tance posledních dekád 20. století. „A neváhal dále sdílet své zkušenosti s mladou generací, lehce shovívavě pozoroval, jak odlišnými cestami se současný tanec tohoto milénia ubírá,“ doplnila.

Pavel Šmok – to byla od 60. let štika v našem poněkud zatuchlém baletním rybníce, kterému vládl realisticky vyprávěný balet nejčastěji sovětské provenience,“ řekl ČTK Roman Vašek, odborník na tanec, který působí v Divadelním ústavu. Se svými spolupracovníky Lubošem Ogounem a Vladimírem Vašutem se podle něj snažili dělat balet vycházející niterně z hudby, choreografii, která se nespokojí s tradičními baletními prvky.

Za normalizace byl ve stojatých vodách českého baletu trpěnou opozicí, a to jen díky tomu, že jeho choreografie tolik oslovovaly, jitřily emoce – nejen u nás, ale především při hostováních v zahraničí. Listy důvěrné, Americký kvartet, Z mého života, Sinfonietta – to jsou jen některé z jeho nejslavnějších prací, které dodnes neztratily svou sílu,“ míní Vašek. Připomíná, že Šmok byl pro mnohé inspirací, v Pražském komorním baletu začínal jako choreograf například dnešní šéf Baletu ND Petr Zuska, ke Šmokovi jako k inspiraci se odkazoval i Jiří Kylián.

Šmok se narodil v roce 1927 v Levoči v rodině českého stavebního inženýra. V roce 1939 se při vyhlášení Slovenského státu rodina přestěhovala do Prahy. Dospívající Šmok byl divadelním ochotníkem, tancoval folklor, závodně bruslil a zářil v ledních revuích. K baletu se dostal v divadle E. F. Buriana, kde hrál. Po absolvování tanečního oddělení pražské konzervatoře pak působil jako sólový tanečník v pražské Armádní opeře a v Plzni.

Později se stal šéfem baletu v Ústí nad Labem a tři sezony pracoval i v Ostravě. Roku 1964 se stal spoluzakladatelem samostatného souboru Balet Praha, který měl být „experimentální laboratoří československého baletního umění“ a který jako jeden z prvních pronikl i do světa.

V roce 1970 přijal Šmok angažmá v Basileji, kde stál v čele baletu po tři sezony. Po návratu do Československa těžce hledal uplatnění. Až v roce 1975 mu byla z pražského Divadla Rokoko nabídnuta spolupráce a začal se rodit Pražský komorní balet, který v tehdejším Československu následně patřil k prvním představitelům současných tendencí v moderním tanci a postupně se stal i nejznámějším českým tanečním souborem na světě.

Nastudoval kolem stovky baletních titulů, 60 ve světové premiéře. K nejznámějším patří Listy důvěrné, Nedbalky, Sinfonietta, Fresky Piera della Francesca, Kreutzerova sonáta, Z mého života, Zjasněná noc, Holoubek a jiné. Spolupracoval s operou, operetou, muzikálem i činohrou. Uplatnil se i jako režisér.