10°C
Osmý prosinec 1989, jeden z hereckých předáků sametové revoluce se vrací z mítinku s dělníky v Ostravě do Prahy. Auto, v němž mrazivé noci seděl vzadu za spolujezdcem Janem Kačerem (79), bouralo a on vyletěl oknem ven a vrak ho zavalil. Skončil s poraněnou páteří, krevní sraženinou na mozku a celkově v těžkém bezvědomí na jednotce intenzivní péče. „Když jsem se po třech měsících v bezvědomí probral, byl jsem schopný jenom koulet očima,“ vzpomíná si.
„Spolužák z DAMU Martin Mejstřík mi pak říkal, že se byli zeptat v nemocnici a řekli jim, že mám šanci na přežití jen sedm procent. Nebylo jistý, jestli se proberu a jestli se z té pomyslné hranice života a smrti vrátím,“ svěřil Blesku Potměšil, který za to, že je dnes jen na vozíku a může žít běžný život, vděčí jednomu dobrému rozhodnutí lékařů.
„Erudované skupiny odborníků rozhodovaly, jestli se krevní výron v hlavě odstraní, nebo samovolně vstřebá. Operace by zvýšila mou naději na přežití, ale mohla také přinést nevratné změny na mozku a já mohl zůstat mentálně na úrovni dítěte,“ svěřil herec s tím, že nakonec zvítězila druhá varianta.
„V tu chvíli bylo ale nebezpečí, že to nepřežiju, mnohem větší... Lékaři bojovali o můj život tři dny! Po týdnu se to naštěstí začalo vstřebávat,“ vykreslil Potměšil nejdůležitější chvíle jeho boje o život.
na každého hajzla se voda vaří 
