Bude to pět let, co jste oznámila konec pěvecké kariéry. Za tři roky nato jste už ale zase jela turné. Byl to reklamní tah à la Barbra Streisand? Anebo zdravotní důvody?
„Ani jedno z toho. Víte co? Tenkrát jsem měla strašně moc vystupování, třeba i tři koncerty týdně. Pořadatelům jsem neuměla říci ,ne!‘ a najednou jsem si uvědomila, že potřebuju nový diář, aby se mi to tam všechno vešlo. A tak jsem si řekla: Bude ti sedmdesát, kdy jindy skončit než teď? Věděla jsem, že to nebude snadné, ale některé koncerty mně už nepřinášely radost. Byla jsem unavená, bez zápalu. A tak jsem se rozhodla: Dost! Musíš nabrat síly a chytit druhý dech pro jiný život.“
A co vás potom přimělo vrátit se do víru dění?
„Dlouhé zimní večery. Říkala jsem si: Páni, to by bylo úžasný, kdybych teď mohla zpívat v nějakém divadle nebo kulturáku. Potom jsem přijala hostování na koncertu Hany Zagorové v Lucerně a byla jsem úplně v sedmém nebi, jak mne lidé vřele vítali, ba jásali. Potom jsem byla hostem na 70. narozeninách Jaroslava Wykrenta – a zase ty ovace. A jednou jsem si popovídala sama se sebou: Holka, to přece nejde zůstat takhle nečinně v penzi, na to jsi ještě mladá. A bylo to.“
Takže vaše rozhodnutí – přestat – byla chyba?
„Ano. Zjistila jsem, že to bylo předčasné a že jsem se v podstatě spletla. Bylo to na podzim a to jsou dlouhé večery a co pořád dělat, když je v půl páté tma. Najednou jsem měla strašně chudý život. Původně jsem myslela, že to bude fajn, že v nejlepším se má přestat. Přesvědčovala jsem samu sebe, zatímco ostatní přesvědčovali mě, že to nevydržím. A měli pravdu. Najednou se můj život ochudil o něco úžasného.“
Litujete toho hodně?
„Ne. Alespoň jsem si za ty dva roky odpočinula.“
Teď jste se rozhodla pro vaši první O2 arenu v životě. Půjde o koncert vánoční, na kterém 20. prosince oslavíte zároveň své 75. narozeniny. Nebojíte se té obří, největší české haly?
„Trochu mě z toho mrazí v zádech, ale teď byla moje vánoční Lucerna tak úžasná, že jsem dostala kuráž a řekla definitivně ,ano‘. No a co, místo v Lucerně pro dva tisíce lidí budu zpívat v hale pro 12 tisíc lidí.“
A nebojíte se, že O2 arenu nevyprodáte?
„Tak oslovila mě O2 arena, tak snad ví, co dělá a co chce. A když ji nenaplním? A třeba bude polovina prázdná? Tak bude. Stejně se moc těším. Úplně mne to lechtá v žaludku.“
A co váš přítel Milan Říha? Ten vám schvaluje, že jste opět našlápla kariéru?
„Milan především chce, abych byla šťastná, takže mi schválil jak rozhodnutí přestat, tak rozhodnutí znovu začít.“
