7°C
Herečka proslavená rolemi maminek a tetiček si sama rodinného života a štěstí neužila. „Vdaná byla krátce a když od manžela dostala políček, pochopila, že s tímto člověkem žít nemůže,“ říká neteř Myslíkové o jejím krátkém manželství s o pětadvacet let starším hercem Štěpánem Zemánkem.
Trvalo rok a partneři se rozešli. Zemánek pak v roce 1969 zemřel. „Tehdy prý teta říkala, že nebude žádnýmu starýmu dědkovi prát ponožky, že je na to moc mladá,“ směje se neteř herečky Alena Šimáčková. Míla se už nikdy nevdala, a děti mít nemohla.
Šimáčková tak byla spolu s bratrem jedinou příbuznou slavné herečky. Příliš se ale nestýkali. „Teta si to v posledních letech nepřála. Prý proto, že je stará a nemocná, a abychom si ji pamatovali jako dřív. Když zemřela, dozvěděli jsme se to z rádia. Tehdy jsme jí chtěli vystrojit pohřeb, ale nebylo nám to umožněno,“ dodává paní Alena.
Příbuzné Myslíkové totiž předběhla Myrna Skálová, která se před lety s Mílou poznala v Třebíči a říkala, že je její vzdálenou příbuznou. „Dušovala se, že jí o peníze nejde, že pohřeb zaplatí a z dědictví nic nechce. Nakonec ale vše dopadlo úplně jinak,“ říká hereččina neteř Alena Šimáčková.
Pohřeb paní Skálová sice zaplatila, ovšem jenom zpopelnění bez obřadu. Urnu si pak musel vyzvednout bratr paní Šimáčkové, a herečka tak našla důstojné místo posledního odpočinku na hřbitově v Polné u Jihlavy.
Kuriózní bylo také dědictví po herečce. „Poslední vůle byla napsaná na paní Skálovou, a ta tedy získala hlavně autorská práva na filmy, knížky a pohledávku asi osmdesát tisíc korun, které tetě dlužilo jedno nakladatelství za knížku pohádek,“ říká její neteř.
Míla Myslíková zemřela 11. února 2005 po druhé mrtvici na Geriatrické klinice v Praze. Až do své smrti žila skromně ve své garsonce ve dvanáctém patře paneláku na pražském Pankráci. Jedinou společnicí jí byla jezevčice Betka. Už dlouho předtím se kdysi vytížená herečka stáhla z veřejného života. Rozhodla se pověsit herectví na hřebík a věnovala se psaní.
Byla silně věřící, což se odráželo i v jejích knihách. Napsala několik pohádkových knížek i cestopis o Finsku, které milovala. „Myslím, že ona a Helena Růžičková byly herečky, které i kdyby hrály tmu, by předčily všechny ostatní. Zkrátka svou postavou, naturelem i životním osudem si byly velmi podobné a v každém snímku doslova zářily,“ uzavírá Šimáčková.
