Proč přípravy filmu trvaly tak dlouho?
„Prošlo to mnoha peripetiemi. Původně to měl být pětidílný seriál. Pak jsem scenáristovi Ivanu Hubačovi doporučil, aby z toho byl film, protože na to Česká televize tehdy neměla peníze. Scénář jsme pak nabízeli v Německu. Potom to převzal producent Pavel Melounek, který na to nasadil zahraničního režiséra. Ale vypršela mu práva a vrátilo se to zpět k Ivanovi. Nakonec práva odkoupil producent Jiří Jurtin a látka byla po letech opět nabídnuta mně.“
Nastala během těch peripetií situace, kdy jste si říkal, že už to vzdáte?
„Měl jsem velké pochybnosti, jestli to vůbec vznikne. Jakmile se neřekne »kamera« a neklapne první klapka, tak je film jenom na papíře. No a pak jsem měl i zdravotní problémy…“
Co se vám stalo a kdy?
„Ze začátku natáčení jsem ležel na kapačkách. Měl jsem celkové selhání organismu a druhý natáčecí den jsem režíroval z jednotky intenzivní péče po telefonu. Tam jsem si říkal – je škoda, že ten film ani nenatočím… Nevěřil jsem, že odtud odejdu.“
Na všem se podepsalo vyčerpání a stres?
„Tělo řeklo stop. Už to nešlo. Ale v pražském IKEM a ve Všeobecné fakultní nemocnici v Brně mě dali dohromady. Na jednotce intenzivní péče jsem skončil i ke konci natáčení. Poprvé jsem si říkal, že ten film nenatočím, a podruhé, že se nedožiju premiéry 21. ledna. Bylo to pro mě hodně těžké, protože točit se muselo dál. Ale podržel mě kameraman Petr Hojda a asistent režie Jirka Severa, kteří natočili některé scény podle mých přání. Já jsem se nemohl moc hýbat. Sestřička mi držela telefon u ucha a já režíroval na dálku.“
To vás muselo vyděsit...
„Velice rychle jsem se z toho dostal díky výborným doktorům a skvělému týmu. Scén nebylo naštěstí mnoho a nebyly herecky náročné. Pro mě to ale i přesto bylo utrpení, že se točí, a já u toho nejsem.“
O filmu se tedy dá říct, že je to dítě, které přišlo na svět bolestným porodem.
„Přesně tak. Byl to císařský řez bez umrtvení.“
