9°C
Ze Slavíků odcházel Karel opět jako vítěz. Očekával jste to?
„A byl snad někdo jiný, kdo by mohl anketu popularity v kategorii zpěváků vyhrát? Tedy já o nikom nevím! A to naši scénu dost bedlivě sleduju. Výhra Karla Gotta je stejná jistota, jako že potok poteče z kopce a ne naopak. Z padesáti ročníků Slavíka nebyl první jenom devětkrát. To je jasný zápis do Guinnessovky!“
Jeho nedostižná popularita určitě netkví jen v nadání.
„To víte, že ne. Neskutečný talent, píle, sebeobětování, ztráta soukromí... Ale k tomu všemu ještě Karlova skromnost a hlavně slušnost. To jsou dva atributy, které sluší jen největším hvězdám bez hvězdných manýr.“
Jak to myslíte s tou slušností?
„Slušnost k publiku, ke spolupracovníkům, k médiím. Umí říct prosím, umí poděkovat, umí se omluvit... Jako kdyby v jeho chování bylo něco z odkazu stříbrného plátna s výstupy jeho milovaného Oldřicha Nového.“
Kdy jste se poznali?
„Známe se od poloviny šedesátých let. Ale že bychom si hned padli do oka, to se nedá říct. Karlovi se hodně nelíbila jedna z mých recenzí na jeho koncert v Lucerně. Vyšla koncem toho desetiletí. Zavolal mi – to jsme se poprvé sešli tváří v tvář. Karel je z těch, kteří dokážou trpělivě naslouchat názorům druhých, přemýšlet o nich, třeba se kvůli nim i naštvat, ale každopádně mu jiný názor, než má on, není lhostejný. Když ale pochopil, že to s ním myslím dobře a že jsou mé názory dány i mým věkem a tím, že se v hudební branži teprve rozkoukávám, vzal mě na milost. Ale na tu recenzi si hodně dobře pamatuje dodnes...“
A kdy se z vás stali kamarádi?
„Krátce poté. Hned začátkem sedmdesátek mi nabídl, abych s ním jel na festival do Atén, kde soutěžil s písní Karla Svobody a Jiřího Štaidla Hej, hej baby. Mimochodem, v Německu je to dnes kultovní hit Einmal um die ganze Welt, bez kterého se – stejně jako bez Včelky Máji – neobejde žádný z jeho koncertů...“
Je pravda, že jste mu dohodil Martinu Formanovou?
„Nedohodil. Bylo to jinak. Martinu Zbořilovou, dnes Formanovou, Karel objevil za psacím strojem v kulturním oddělení týdeníku Květy, který jsem vedl. Tehdy přišel autorizovat rozhovor, který jsem s ním pořídil, a schválit fotku na titulní stranu. Najednou jen tak mimoděk položil oko na Martinu, která seděla u okna, a bylo vymalováno. Takhle jsem tehdy přišel o sekretářku, dnešní mluvou o asistentku.“
Měli jste někdy společné holky, milenky?
„Prosím?! To je přece téma, o kterém gentleman nemluví! Navíc Karel měl samozřejmě nesrovnatelně víc příležitostí než my, obyčejní smrtelníci...“
Je nějaká historka, na kterou nezapomenete?
„Byli jsme v roce 2000 s Martinem Hrdinkou svědky Karlova obrovského triumfu v newyorské Carnegie Hall. Karlovi jsme tehdy nic neřekli, koupili si letenky, obstarali hotel, zakoupili vstupenky – a najednou jsme tam byli! Karel se fakt nestačil divit... On potom pro kamarády a přátele zaplatil výletní loď, která pendlovala kolem Manhattanu. Z paluby a kožených pohovek, s chutnými míchanými drinky s paraplíčky, byla vidět jako na dlani Dvojčata. A k tomu všemu Karel jako ten nejpozornější hostitel!“
A nějakou lumpárnu jste taky provedli?
„Nevím, jestli je to přímo lumpárna, ale už tenkrát poprvé na tom festivalu v Aténách nás dirigent Josef Vobruba noc co noc hostil v hotelovém klubu. Nebyl žádný škrt, pití teklo proudem a on bez kontroly vypitého jen pronášel: ‚Napište mi to na pokoj!‘ Festival skončil a v recepci nastal problém...“
Nebyly peníze na zaplacení účtu?
„Přesně tak. V baru jsme za ten skoro týden propili mnohem víc, než kolik činily diety pana dirigenta! Kreditky tehdy neexistovaly, valuty se nedaly jen tak provézt, prostě problém. A najednou vchází do hotelové haly Američan a prodavač ledniček, se kterým jsme se tam pobratřili a on se do Karla zamiloval. Vše mu bylo okamžitě jasné, jen se zeptal: ‚How much?‘ Karel mu ty peníze pak samozřejmě neprodleně ze svého konta z Německa vrátil...“
Karel vždycky říkal: ‚Zpěvák musí umět včas odejít...‘ Nemyslíte si, že už to měl udělat? Třeba by byl teď zdravý...
„Muzika je návyková droga. Nejde jen tak ze dne na den přestat, odvykací kúra je bolestivá... Stane se to ale hlavně v tom případě, že najednou stojíte před prázdným sálem. A to se Karlovi ještě nikdy nestalo.“
Jste přesvědčený o jeho uzdravení?
„Stoprocentně. Stejně jako o tom, že se vrátí ke zpěvu. Nemoc nakonec porazí, stejně jako už si v životě poradil s nejednou překážkou, i když tahle je určitě dosud největší. A hlas se mu vrátí. I proto, že má roztočené album novinek a není zvyklý odcházet od nedodělané práce. Uzdravení mu přejí všichni, kteří ho mají rádi a váží si ho. Do téhle kategorie patřím i já.“
