Ta košile vám sluší a vousy nám nevadí. Co zdravíčko? Slouží?
„Nestěžuju si. Vůbec nevidím, mám potíže s jednou ledvinou, jinak jsem ale zdravý.“
Jaké máte problémy se zrakem?
„Není to šedý ani zelený zákal, ale záležitost sítnice. Žádná operace mi nepomůže, je to horší a horší. To mě hodně trápí. Jak já rád čtu! Podívejte se na mou knihovnu! Ani s tou obrovskou lupou to všechno nepřečtu. Zrovna teď, když už mám času habaděj…“
S jakou lupou?
„Starosta mi zaplatil lupu za 67 tisíc korun. Je to takový zařízení, pod který si dám čtení a zvětšuji si a posunuji písmenka.“
Jak snášíte samotu?
„Zvykl jsem si. Dcera, která žije ve Francii, za mnou jezdí několikrát do roka. A poté, co umřela manželka, je se mnou i o Vánocích.“
Kdo se o vás stará? Kdo vám vaří a uklízí?
„Kromě víkendu mi nosí obědy pečovatelská služba a půlku si vždycky nechám na večeři. V sobotu a neděli si dojdu pro něco do samoobsluhy nebo k Číňanům. Já si nevařím, neumím to. A uklízí mi tady ve čtvrtek několik prima holek. Jedna dokonce zadarmo!“
Zadarmo? To ještě existuje?
„Říká, že nechce platit, protože jsem byl zavřený v koncentráku.“
Vy jste jí o tom vyprávěl?
„Ano. Maminka byla Židovka, otec křesťan a mě v devatenácti letech transportovali postupně do dvou koncentračních táborů v Bavorsku, kde jsem strávil půl roku. Když jsem se na konci války vrátil domů, měl jsem už jen maminku… A tu holku to tak nějak vzalo, takže mi uklízí zadarmo. To je od ní moc hezké, viďte?“
Hrajete ještě vůbec?
„Říkám tomu, že ne. Tak jednou za měsíc jsem v libereckém divadle a jednou v Divadle Komedie. Co to prosím vás je? Nic! Vždyť jsem pětašedesát let hrál v Divadle pod Palmovkou. Stýská se mi po prknech.“
A co doma vůbec děláte, když jen stěží můžete číst?
„Koukám na televizi nebo vzpomínám a rozčiluju se.“
Kvůli čemu jste se naposledy rozčílil?
„Když jsem si vzpomněl, jak jsme s manželkou bydleli na Rašínově náměstí v domě Havlů. Ivan tam v tu dobu bydlel, ale Václav ne. A mne, představte si, osočili, že jsem estébák, který ho má za úkol sledovat. Taková nehoráznost! Proč by mě potom Havel obsadil v divadle do své hry Odcházení, kdybych byl grázl, za kterého mě označovali. Tak to mě rozčílilo naposledy.“
Je něco, co vám naopak udělalo radost?
„To, že jsem dostal roli v jednom dílu seriálu Doktor Martin.“
Koho tam hrajete?
„Smradlavýho chlapa, který přijde k doktorovi, aby ho léčil, protože smrdí. A Donutil vstane a vytáhne mi z tašky mrtvýho ptáka. To je role, co? Ale nestěžuju si! Aspoň něco.“
Scházíte se ještě s vašimi parťáky ze Tří chlapů v chalupě Lubomírem Lipským a Ladislavem Trojanem?
„Každý měsíc jsme se pravidelně scházeli v Divadle ABC. Pokecali, dali si kapku červeného vína... Teď ale Lipský leží v nemocnici a já se bojím, že už se z ní nevrátí…“
Ale uvidíte, že vrátí! A třeba si ještě střihnete Tři chlapy v chalupě po 52 letech. Chtěl byste?
„A víte, že bych do toho šel? Dokonce mě to už před lety napadlo. Divím se, že s tím někdo nepřišel, když jsme ještě nebyli starci. Ale i teď by to byla švanda. Má to ale dva háčky. Už nemáme JZD a musel by se nám uzdravit Lipský! S ním do toho s Trojanem jdeme hned.“
Vy se v životě jen tak nevzdáváte, viďte?
„Vzdávat se? V žádném případě! Tuhle mi někdo říkal, že by mi bylo líp v domově důchodců. No prosím vás, ani náhodou! Tam mne dostanou leda tak mrtvého.“
