7°C
Teď prý ale máte oba, vy jako režisér a Deana jako producentka, před sebou dost náročnější práci. Slyšel jsem, že chystáte film o velkomoravském knížeti Svatoplukovi. Proč právě tohle?
Deana: „Protože Velká Morava byl první společný státní útvar slovanských obyvatel, ze kterých se později stali Češi a Slováci. A vůbec celé dějiny Evropy by vypadaly úplně jinak, nebýt Velké Moravy. A proč je to o Svatoplukovi? Protože jeho život tohle všechno obsáhl! A mimochodem, nebyl to žádný chudinka. Postupně bojoval proti třem generacím německých panovníků – Ludvíkovi, Karlovi a Arnulfovi. Vybojoval s nimi třináct bitev. A ve všech Svatopluk vyhrál. Impozantní postava, ne?“
To nebude snadné natočit. Juraji, zvládnete to? Máte sice nové srdce, ale přece jen vám je už 77 let.
Deana: „Řeknu to já. (Jakubisko s úsměvem přikyvuje.) Nepochybuji, že to zvládne. On je teď v podstatně lepší formě, než byl před operací. Fyzické, ale i duševní, protože to selhávání srdce působilo i na prokrvení mozku. Samozřejmě musíme rozumně brát v úvahu, co prodělal. Ale já nepochybuji, že to dokáže a bude to krásný film.“
Je Juraj jiný, než byl před transplantací?
Deana: „Jako člověk se nezměnil. Možná je jen pozornější.“
Po operaci Juraj potřeboval, abyste mu byla oporou. Život vám ale zkomplikovala nehoda, při níž jste zabila člověka, a následné soudy. V tu chvíli musel být Juraj asi oporou naopak vám.
Deana: „Možná mi neuvěříte, ale bylo to trochu jinak. Od roku 2010 až zhruba do května 2013, což byl rok od transplantace, jsem musela být neustále oporou já Jurajovi. Víte, kdo neprožije dva roky po boku milovaného člověka, který vám může před očima každou minutu zemřít, protože mu selhává srdce, a následně mu musí být další rok oporou, aby mohl s novým srdcem začít žít plnohodnotný život, těžko pochopí, co to bylo. Ale jedno jsem získala: Dar odpuštění těm, kteří nevědí, co říkají nebo dělají. Protože lidé vás odsuzují, i když vás vůbec neznají.“
Nemohla jste ale jen tak přejít fakt, že po vaší nehodě zůstal jeden zmařený lidský život…
Deana: „Já i teď, když už nejde o oběť tragédie, ale o peníze za její odchod, cítím za toho pána bolest. Protože dobře vím, že peníze lásku a život člověka nenahradí. Ale pochopte, někdy vám pár sekund změní život bez toho, abyste to chtěli nebo tomu mohli zabránit. To byl i můj případ.“
Jak Juraj snášel dobu po vaší nehodě?
Deana: „Dva dny po nehodě, když mě dali odborní lékaři jakž takž dohromady, jsem posbírala všechny síly a s psychologem jsem šla za Jurajem do nemocnice. Aby se o tragédii nedozvěděl z tisku nebo z televize. Bála jsem se o jeho život, bála jsem se, aby nenastala další tragédie. Objal mě a dlouho jsme mlčeli. Byla to moje největší opora plná lásky a pochopení. A to mi dalo sílu vše snést.“
