14°C
Mapa zoo, na ní zakroužkovaná tři stanoviště a na každém z nich splnit tři úkoly. To byl cíl dětské mise pro Evu Decastelo a její zlatíčka Míšu (6) a Zuzanku (4) a Romana Vojtka s dcerou Editkou (5).
Začátek provázely rozpaky, děti se nejprve potřebují rozkoukat, tedy v tomto případě hlavně Editka. Ďáblíci od Decastelů byli rozkoukaní okamžitě, problém spíš byl udržet je na místě a ohlídat, aby nepřelézali plot do ohrady k tučňákům, kde byl start. Do plnění úkolů se ale všichni pustili s vervou. Eva si vzala jako posilu ještě kamaráda svých dětí, malého Matyase.
Uhodnout, čím se živí slon, jaké otisky nožiček za sebou zanechala kachna, lev nebo pes či najít k danému mláděti vždy správnou maminku. I to byly některé z otázek pro naše malé soutěžící. „To je jednoduché!“ ukázal prstem bez váhání na samici lachtana Míša Decastelo a připsal si tak první bod. Editka u vlčete chvíli váhala, ale nakonec mezi svými dvěma favority – tedy vlčicí a fenou huskyho – také vybrala správně.
Děti se předháněly v rychlosti složení puzzle, v nichž bylo zvířátko rozstřiháno na několik kusů, i v přiřazování vajíček ke správnému druhu ptáků. Rychlost Zuzanky byla neuvěřitelná, přestože byla nejmladší účastnicí, jednotlivé úkoly plnila s naprostým přehledem a do toho ještě zvládala brebentit, okukovat zvířata, pobíhat všude kolem a vůbec připravovat své mamince nejednu horkou chvilku. Roman i Eva byli na místě spíše jako podpora, dětem nenapovídali, maximálně je občas správně mířenou radou navedli ke správné odpovědi.
Hry dokonce zaujaly i ostatní děti v zoo, takže se chtěly také zapojit a vyzkoušet si své znalosti ze zvířecí říše. Nikoho »teta« Sandra neodmítla, ochotně vyskládala připravené papíry a otestovala je také.
Největší potíží herního odpoledne bylo naskládat děti na sedačkovou lanovku, která je měla odvézt k poslednímu stanovišti, tedy k ohradě se slony. Editka nakonec odolala a prudký kopec si vyšlápla pěkně po svých. O co menší strach měly děti Evy Decastelo, o to větší ho měla maminka.
„Bojím se výšek, ale že jste to vy, dám to!“ Odhodlaně nasedla a na konci děkovala, že tuhle překážku přežila ve zdraví. Na zpáteční cestě už se ale lanovce raději vyhnula obloukem.
Při vybírání správného místa, kde bydlí papoušek, mravenec nebo jelen, si děti na přeskáčku vybíraly zvířátka a přiřazovaly k nim správná obydlí. „Míša je po mně, takže si nebude vybírat, vezme ta zvířátka, která má nejblíž, ani krok navíc,“ šeptala mi do ucha pobaveně Eva. A přesně tak to i bylo. Ovšem přesto, že si Míša cíleně nevybíral nejlehčí příklady, domečky přiřadil bez problémů.
Výsledková listina tak nakonec byla naprosto vyrovnaná. Stezku děti zvládly a nikdo neztratil ani bod. Odměnou byla taška plná dobrot, omalovánek a pohádek.
