9°C
Co se děje v Národním? Máte výpověď?
„To je mylná informace. Výpověď nemám. Budoucí šéf činohry, pan Špinar, si nás všechny pozval na jakési pohovory a bylo mi naznačeno, že by byl rád, kdybych činohru opustila. To je současný stav. Řekla jsem, že si všechno nechám projít hlavou. Musela jsem to v sobě zpracovat, protože mi během toho pohovoru sdělil některé přinejmenším netaktní věci.“
Jaké?
„O našem Divadle Na Jezerce, o mně, nechci o tom mluvit. Teď se rozmýšlím, jestli mám o místo v Národním divadle bojovat. Prožila jsem tam krásných pětadvacet let a zahrála si nádherné role. Setkala se s výbornými režiséry – s Ladislavem Smočkem, Janem Kačerem, i kolegy Blankou Bohdanovou, Josefem Kemrem, Jiřím Štěpničkou, Františkem Němcem, Honzou Hartlem… Když to vezmu zpětně, můžu si říct, v uvozovkách, že mám splněno.“
Ale hodit jen tak za hlavu těch pětadvacet let, to asi nejde...
„Všechno dávám na misky vah. Taky vím, že už to nemůže být, jak to bylo, a vůbec nezpochybňuju, že nový šéf si chce vybrat svoje lidi. Spíš mi šlo o formu, jakou to dělá, o jednání s námi, které nebylo slušné. Jak jsem mluvila s kolegy, pokládají to dokonce za hulvátství. Kdyby pan Špinar zvolil jinou formu, každý by pochopil. Proto se zvedla vlna odporu. Nový šéf také prezentuje tyto pohovory na veřejnosti jinak, než se ve skutečnosti odehrály.“
Místo ředitele činohry bylo dříve nabídnuto vašemu muži Janu Hrušínskému. Proč ho nevzal?
„To už je dávno. Když s tím přišel, trochu jsem se zhrozila, protože vím, co to všechno obnáší. Osobně si myslím, že by byl Honza dobrý ředitel, ale nedovedl by sedět na dvou židlích, jak je v naší zemi zvykem. Divadlo Na Jezerce milujeme, přirovnáváme ho k našemu čtvrtému dítěti, vypiplali jsme ho, prodali kvůli němu svůj dům v Plané nad Lužnicí, takže se sám nakonec rozhodl a nabídku zúčastnit se výběrového řízení na jaře 2012 odmítl.“
Jaké jsou důvody čistky budoucího ředitele činohry?
„Řekl, že by měli odejít lidé, kteří nesplňují herecké parametry jeho nové koncepce.“
Nebude v Národním nakonec experimentální divadlo?
„Kdo zná práci pana Špinara, nemůže nic jiného očekávat. Myslím, že nakonec diváci ukážou, jestli se jim činohra ND bude nebo nebude líbit. S miliardou od ministerstva kultury to bude mít snadné, vlastně ani diváci nemusejí chodit.“
Koho z kolegů by vám bylo nejvíc líto, kdyby měl odejít?
„Všichni, kteří mají divadlo opustit, jsou skvělí herci, kteří se neztratí, spíš je mi líto, jak se s nimi zacházelo. Ne každý je silný, někteří se sesypou a bude jim zle. Každý odchod je bolestný, ale musí se zvolit kultivovaná forma, jakou se jim to řekne.“
Vidím, že už jste napůl rozhodnutá nebojovat.
„Víte, život je příliš krátký na to, abych se zabývala tím, jestli zůstanu nebo nezůstanu s panem Špinarem. Ostatně Národní divadlo se z toho nepoloží.“
Máte tu výhodu, na rozdíl od jiných kolegů, že máte »Jezerku«. Nelitujete tedy toho, že jste na začátku do ní dali všechno?
„Vůbec ne. Víte, už když mi poprvé Honza řekl o svém nápadu a ptal se, co tomu říkám, odpověděla jsem proč ne. Jenže pak jeden den přišel s tím, že budeme muset prodat rodinný dům v Plané nad Lužnicí. To jsem se složila. Vedle tchánovy chaty jsme si postavili domek k trvalému bydlení, činčali si ho, taky zahrádku…“
Co jste udělala?
„No, plakala jsem a plakala, protože jsem si to neuměla představit. Pamatuju se, že ten den jsme hrály v Kolowratu s Taťánou Medveckou a Věrou Galatíkovou. Já nemohla vůbec hrát, všechno mě dojímalo, slzy na krajíčku. Teď vím, že jsme to museli udělat, jinak bychom divadlo nemohli rozjet.“
Psalo se, že bráchové Jan a Rudolf spolu válčí, takže by to asi stejně nedělalo dobrotu, mít chalupy vedle sebe…
„To se nedá říct, že by válčili. Rudolf a Honza jsou prostě každý jiný. Oba jsou spokojení, občas se vídáme, stýkáme se s jeho syny a naše děti s jeho.“
Začátky v soukromém divadle musely být hodně těžké.
„Říkám, co tě nezabije, to tě posílí, a mám s tím velkou zkušenost. Ve čtrnácti mi zemřela maminka, pak mi zemřel tatínek, bratr emigroval, dneska už mě vyvede z míry jen nespravedlnost nebo krutost. Víte, soukromé divadlo není žádná legrace. Obdivuju divadelní společnosti, jako je například ta Olgy Želenské, že se drží, dává práci hercům, jezdí po celé republice.“
To všechno bez minimální dotace?
„Ať si to někdo z divadel, která dostávají milionové granty, zkusí. Honza říká, že je pyšný na to, že bez velkých dotací nikdy neměl žádný dluh, v hledišti máme plno a pomáhají nám i sponzoři. Tak by to mělo být v Praze ve všech divadlech!“
Kromě divadla jste vidět také v televizních seriálech, v Cestách domů jako přísná šéfka vyšetřovatelů a nejnověji ve Všech mých láskách pro změnu jako milenka pana starosty, kterého hraje váš muž.
„Obě role mám ráda Míla Jírová je spravedlivá, dělá svoji práci poctivě, asi se teď divákům nebude líbit, že se nějak zaplete s jiným, přestože má doma hodnýho Soudka. Nikdo nejsme dokonalý. Zdena Zábranská v »Láskách« je také ambiciózní, ale je to žena s ostrými lokty, sebestředná, kouká, co by jí co kde vyneslo.“
Měla jste před sebou nějaký vzor v političce?
„Ne, to mě nenapadlo. Bavilo by mě ale, kdyby se někdy Zdena polepšila.“
Hrajete nevěrnou ženu, ve vašem manželství tomu bylo před lety naopak. Jak jste tu krizi ustála?
„Na tohle opět odpovídám, nikdo není dokonalý. Když někoho milujete, milujete ho i s chybami, jinak by ten vztah nestál za nic. Řeknete si, stojí vám za to ten člověk? Miluju ho? Když si to takhle položíte, musíte odpustit. Jestli se něco přihodilo, tak je to za námi, já si užívám tenhle den, kdy je fajn. Kdoví, co bude zítra? Prostě se nestresuju.“
V milostných scénách s vlastním mužem jako milencem jste v pyžamu pod dekou. To jste chtěli?
„Byl to režijní záměr a nám to nevadilo.“
Kdybyste měla sepisovat všechny svoje lásky, kolik by jich bylo?
„Dokonce se tím s kolegyněmi herečkami bavíme. Musím říct, že ty moje by vydaly jen na pár dílů. Pamatuju si je dokonce jmény. V první třídě to byl Jirka Tvrdek, pak přišel Nosek, líbil se mi kluk ze sousedství Pepa Kondr, na devítiletce Gunnar Grabovský, na konzervatoři jsem chodila s baleťákem Emilem Ptáčkem a pak už přišel můj první muž, krátké manželství, a hned nato Honza a spolu jsme třicet let. “
