9°C
Vánoce jsou pro většinu lidí nejkrásnější svátky roku. Máte to taky tak?
Jana: „Mám Vánoce moc ráda. Celý svůj život. Stres jsem si vyřešila tak, že prostě neuklízím, až v lednu, ani nepeču – naposledy asi před sedmi lety. Teď jenom štrúdl. A vyhýbám se i velkým nákupním centrům.“
Václav: „Jako dítě jsem je miloval a strašně se na ně těšil. Stres měli rodiče. Teď už mě tohle období nechává klidným. Vadí mi jen, že se v podstatě nedá až do Vánoc projet Prahou. Těším se na Štědrý den, kdy budu dopoledne s koňmi a odpoledne a večer s rodinou.“
A kdo u vás tedy před Vánoci vaří, peče a uklízí?
Václav: „Já ne.“ (směje se)
Jana: „Jak jsem říkala, na uklízení jsem rezignovala. I na pečení. Ale vařím s láskou.“
A co vaříte, držíte se klasiky?
Jana: „Bramborový salát dělám podle paní Medřické. Tedy bez uzenin a vajíčka a naopak přidávám jablka. Kapra naporcovaného naložím na čtyřiadvacet hodin do mléka, pak obalím a osmažím. Je skvělý. Někdy k tomu ještě dělám krůtí řízky. Polévku vařím podle receptu své mámy. K ní nakrájený osmažený chléb nebo housku.“
Václav: „No a mně to tradičně chutná.“ (směje se)
A co nějaký recept z pořadu Prostřeno!?
Václav: „To u mě nehrozí.“ (směje se)
Jana: „Já chci letos jeden vyzkoušet. Jde o řízečky, kde je pod obalem řízku cibule. Je to romský recept.“
Vybavíte si první společné Vánoce? Jaké byly?
Jana: „Letos je to jednatřicet let. Já se vrátila ráno z Ostravy, kde jsem točila televizní inscenaci, a máma mě vzbudila v devět hodin dopoledne, že přišel Vašek. Šla jsem ho pozdravit. On tam stál se svým psem, boxerem Bonnym, v jedné ruce měl přenosnou televizi, v druhé dárek pro mého syna Honzu, žluté porsche na baterky. Řekl mi, že přišel ke mně a jestli u mě může zůstat.“
A zůstal?
Václav: „Zůstal.“
Tak alespoň jste šel přímo k věci. Když jste tedy zůstal, našlo se něco, na co jste měli odlišný názor?
Václav: „Ani ne, znali jsme se už dlouho. Dvanáct let.“
Jana: „Měla jsem jen problém, aby Vašek nechtěl topit v ložnici. Spala jsem v zimě.“
Václav: „No a já taky.“
Takže dokonalá shoda. A co Vánoce, když jste byli malí? Přece jen pro děti mají tyhle svátky speciální kouzlo.
Jana: „Vždycky mi přišly moc krásné a moc jsme si je se sestrou užívaly. Házely jsme pantofle, pouštěly koledy, s tátou lily olovo a rozřezávaly jablko.“
Václav: „U nás se scházela celá tátova rodina a byl to takový sváteční den. Já se většinou těšil, nudil a překážel jsem.“ (směje se)
Trávili jste někdy Štědrý den mimo domov?
Jana: „Ano, dvakrát. Vždy s Vaškem. Jednou ve Španělsku s jeho druhou španělskou rodinou a pak v obytném autě, s nímž jsme vyjeli do italských Dolomit na lyže. Sjezdovky byly prázdné a večer jsme šli na punč. Večeřeli jsme v autě kapra s bramborovým salátem. To už jsem udělala doma před cestou.“
Tomu říkám originální Vánoce. A co takhle nějaký originální dárek, dostali jste?
Jana: „Od syna a jeho ženy jsem dostala poukaz – slib, že mi kdykoli budu chtít, koupí letenku do Mexika. Chtěla bych se tam podívat. Poukaz je časově neomezený.“
Václav: „Mně asi nejvíc utkvěl model krajiny s vláčky, který jsem dostal jako kluk. To jsem opravdu zíral.“
A kdy nakupujete dárky pro své blízké vy?
Jana: „Já kupuju dárky už průběžně od prázdnin. Aspoň pak nejsem ve stresu.“
Václav: „Já asi jako hodně chlapů – úplně na poslední chvíli.“
Umíte se jeden druhému trefit do vkusu?
Jana: „Ano. Už čtyřicet let zná Vašek mou oblíbenou vůni – Diorella – a ani hromadou svíček se není možné netrefit. Pálím si je až do příštích Vánoc.“
Václav: „Určitě. Jana ví, co se mi líbí. Jen to má těžké, protože většinou to, co potřebuju, si průběžně sám kupuju.“
Co byste chtěli najít pod stromečkem letos?
Jana: „Zdraví a sílu. Tedy nevím, jestli pod stromečkem.“ (směje se)
Václav: „Já se nechám překvapit.“
Dodržujete nějaké vánoční zvyky?
Václav: „Ani ne. Jen chceme, aby nám bylo dobře. Ale to asi není úplně vánoční zvyk, co?“
Proč ne, je to docela dobrý zvyk. Mezi zvyky patří ale i zpívání koled. Děláte to?
Jana: „Koledy mám moc ráda! A ráda si je s chutí zazpívám s Choreou Bohemicou, na jejíž představení chodím už léta. I tento rok na ně půjdu s vnuky do Stavovského divadla, s nimi už potřetí. Jinak jsem je poprvé viděla víc než před třiceti lety…“
Václav: „Jakoukoliv koledu si rád zabroukám. Měl jsem jich spoustu na deskách, ale už léta jsem si je nepustil. Není čas.“
Potrpíte si na vánoční výzdobu?
Jana: „Vyzdobím stůl a na lustru a na dveřích máme jmelí.“
Václav: „A na borovičku a smrk na zahradě žárovičky. Mnohdy tam vydrží i přes léto.“
Říká se sice »svátky klidu a míru«, ale občas dojde i na nějakou tu kalamitu…
Václav: „Ta se nám samozřejmě taky nevyhnula. Jednou, ještě za hlubokého socialismu, jsme vezli kamarádovi z Německa auto a na hranicích nás zadrželi. Štědrý večer jsme strávili na celnici. Pak se ale naštěstí vše vysvětlilo a dojeli jsme domů.“
Jana: „No a do půlnoci jsme stihli večeři. V jedenáct jsem ještě smažila kapra.“ (směje se)
No teda, to asi nebyly ty nejkrásnější Vánoce! Které naopak byly?
Jana: „Asi ty, když ke mně Vašek přišel.“
Václav: „Jo, to nám tak nějak začal nový život.“
