Do švýcarského městečka ležícího u cesty mezi Basilejí a Curychem jsme dorazili odpoledne kolem třetí, i tak byly ulice liduprázdné. Centrum je tak maličké, že najít kavárnu Fridolin, kde měla Ivana naposledy pracovat, nebyl žádný problém.

Bohužel kavárna zela téměř prázdnotou. „Paní Bartošová tady už nepracuje nějaký čas,“ oznamuje nám zaměstnanec kavárny s tím, že nemá tušení, čím se bývalá »zpěvačka«, která žije »uklizená« ve Švýcarsku už 17 let, živí dnes.

„Pokud vím, dělala pak Ivanka ve zdejším pečovatelském domě,“ prozrazuje milá slovenská servírka v hotelu, ve kterém jsme se ubytovali. Ani ona ale přesně nevěděla, co dnes Bartošová, která je ve městě zjevně známá, dělá.

Video
délka: 04:13.44

Zprávy: Jak žije sestra Ivety Bartošové? A brutální útok v metru! redakce Blesk.cz

Svítící dům

My jsme ale znali i adresu a najít Ivanin dům byla hračka. Tři minuty jízdy od kavárny, kousek od železniční trati (smutný paradox!), stojí výrazně oranžový domek, který do dálky doslova svítí. Na schránce i zvonku jmenovka Rohr/Bartosova – BINGO! Tak se totiž Ivetina sestra podle všech švýcarských registrů jmenuje – Ivana Rohr Bartosova.

U chodníku dvě vysoké túje, mezi nimi a domkem nacouvaný nový superb bez značek a starý nissan. Je dobře patrné, že o domeček majitelka pečuje.

Dlouho to ale vypadá, že doma nikdo není. Za celé úterní odpoledne a středeční dopoledne nevytáhla Ivana ze svého království paty. „Určitě jsou doma, mají tu obě auta,“ ujišťuje nás veselá postarší sousedka.

„Nemohou být v práci?“ ptáme se. Žena ale tvrdí, že ani jeden do práce nechodí. Stephan, truhlář specializující se na starožitnosti, má nejspíš dílnu v modré kůlně přilepené k domečku, před níž stojí odstavená bílá dodávka.

První kontakt

Ještě jednou tedy zvoníme. Trvá ale několik minut, než Ivana přijde ke dveřím. Přes ně se ptá, kdo jsme a co chceme. Po zjištění, že jsme z Blesku a rádi bychom ji požádali o rozhovor, Ivana vyplašeně vykřikne: „Proboha, jak jste mě našli?!“

Zprvu se zdá neoblomná: „Běžte, prosím, pryč, já žádné rozhovory poskytovat nechci…“ Neotevřela.

Nechce se nám jet domů takovou dálku s nepořízenou, a tak zkoušíme Ivanu kontaktovat ještě telefonem. Číslo nám dala právě sousedka. Textovou zprávou nakonec přislíbila schůzku. Za dvě hodiny jsme se sešli v útulné kavárně, kde nám Ivana poskytla rozhovor, který najdete v úterním Blesku.

Fotogalerie
10 fotografií