22°C
Karle, vy jenom záříte…
„Mám také velkou, nepopsatelnou radost. Na Slovensku to bylo báječné.“
Na turné jste vyrazil opět po dvou letech a znovu jste si nasadil pěkně vysokou laťku. Na jevišti jste tři hodiny. Nemáte pocit, že máte nárok už také tak trochu odpočívat? A koncertovat jen vzácně?
„Vždyť já odpočívám. Pro mě je totiž největším odpočinkem a největší odměnou zároveň, které si plně vychutnávám, podařený koncert s aplaudujícím publikem. To prožívám naprostou životní slast.“
Vy si ale nejste schopen odpočinout ani před tím turné. Prostě vysadit a nabrat pořádně síly a energii...
„To nejde. Myslíte jako že bych měl říct: Dost! Teď budu chvíli odpočívat? A za čas zase říct: Už jsem si odpočinul, nabral síly, inspiraci a jedeme dál? To nejde. To by také nemuselo vyjít. Protože publikum by o mne už nemuselo mít zájem. Dlouhodobý úspěch, který díky svým posluchačům mám, se pro mne stal zavazující. A nejen pro mne, ale i pro celý můj tým. Úspěch rovná se odpovědnost.“
Pražskou O2 arenu jste na 6. prosince vyprodal během tří měsíců. Šestnáct tisíc lidí si koupilo lístky. Překvapilo vás to?
„V tohmle případě ode mne neuslyšíte onu obligátní odpověď: Tak tohle jsem opravdu nečekal! Kdybych to nečekal, tak mě přece ani nenapadne myšlenka turné udělat. Kdybych si nebyl jistý publikem, které mne udělalo, nikdy nezradilo a vždycky podrželo, tak koncerty po největších sportovních halách rozhodně nedělám. Stejně tak bych turné neohlásil, kdybych si nebyl jistý, že ho hlasově zvládnu.“
Když jste vyprodal O2 arenu, pořadatelé vás požádali, zdali byste v areně neudělal hned druhý den ještě jeden koncert. To jste ale dlouho zvažoval...
„Ano. Nechtěl jsem se přeceňovat. Ta narvaná obrovská hala a televizní kamery mě totiž zavazují, že musím podat absolutní výkon. Tedy: zpívat naplno, nadoraz. A kdybych si stokrát říkal, že se musím šetřit, protože tu druhý den zpívám znova, tak nadoraz stejně pojedu.“
Takže jste kývl, až když vám nabídli O2 arenu na 8. prosince, a mezi koncerty tedy budete mít den volna…
„Ano. To jsem okamžitě řekl: Jdeme na to!“
A jak budete odpočívat v tom dni volna?
„Budu přemýšlet, co bych mohl ještě vylepšit. Škoda jen, že ty nejlepší nápady, co změnit, mám vždycky až po skončení turné.“
A zpívat si nebudete?
„Ale budu, budu, ale v duchu a v tichosti.“
Půjdete po té první O2 areně alespoň hned do postele?
„Prosím vás, co vás to napadá? Po úspěšném koncertu se vznáším radostí a vím, že neusnu. Mám rád v tu chvíli kolem sebe společnost, popovídám si s přáteli, miluju takovéto doznívání vydařeného koncertu. A protože si myslím, že jsem si to zasloužil, s chutí si dám i skleničku.“
A předpokládám půlnoční večeři...
„Vidíte, jak mě znáte. V den koncertu si dám k snídáni ráno jen něco malého, třeba míchaná vajíčka, a potom držím až do koncertu půst. Sytý žaludek ubírá na výkonu. Po vydatném obídku začnu hned uvažovat o malém odpoledním spánečku, a to je přesně to, co v den koncertu opravdu nepotřebuju. To jsem na svých cestách udělal jen jednou. Hlas okamžitě spadl o oktávu níž a mne ovládla neskutečně blbá nálada. To po vydařeném koncertě se mně už sbíhají sliny na propečenou křupavou kachničku. Snažím se ale ovládnout, abych se druhý den vešel do smokingu. A zvlášť do toho bílého, který už takhle opticky zbytňuje.“
Karel Gott rozžhavil na Slovensku i mladou blondýnku! Luboš Procházka, Lukáš Červený
Tak co si tedy dáte?
„Teď jsem se například na Slovensku neovládl a po jednom z koncertů jsem si o půlnoci dal vynikající halušky se slaninkou. Tělo si o to řeklo.“
Jak dlouho jste se na turné připravoval?
„Vlastně od ledna se už začalo pracovat na scéně, světlech, výběru repertoáru. Co se týče ale mne, tak já jsem se drtil především nové texty. Už mi to nejde tak dobře jako před pár lety. To jsem si text přečetl desetkrát a hned šel na scénu.“
A zkouší vás z textů třeba Ivanka?
„Nabízí se mi, ale já to odmítám, protože bych při tom myslel stejně na něco jiného…“
Máte někdy na koncertě taháky?
„Čtecí zařízení odmítám. Zaprvé se rád dívám lidem do oči a zadruhé bych si musel nasadit brýle. A možná bych tu správnou řádku stejně nenašel. Nejraději se spoléhám sám na sebe.“
Určitě se vám ale občas stane, že vám vypadne text. Co potom děláte?
„Odezírám lidem ze rtů, protože moje publikum umí ty moje texty často líp než já sám. Anebo se řídím radou Milana Chladila. Ten mi říkal: Když ti vypadne text, hlavně nepřestávej a improvizuj.“
Po deseti letech máte opět album s původními písničkami S pomocí přátel. Proč tento název? Protože jsou jeho autoři vaši kolegové? Jako Michal Malátný z Chinaski, Radek Banga, Petr Bende, Viktor Dyk, Michal David, Ondřej Brzobohatý, Martin Chodúr, Petr a Pavel Orm, Vašo Patejdl...
„Ano, bez nich by nová deska nebyla. A protože to jsou písně převážně autorů, kteří sami zpívají, velmi mě potěšilo, že úplně novou věc napsali jen pro mě. Když se jim přece něco povede, tak proč by to měli dávat jinému zpěvákovi? Beru to jako ohromnou poklonu tří generací a taky mne nadchlo, s jakým entuziasmem přistupovali k této výzvě.“
A o čem jsou ty nové songy?
„Obsahově odpovídají současnému stavu mé duše. Tomu, čím žiju, o čem přemýšlím.“
Takže i o milenkách?
„Ty z mého repertoáru už dávno vymizely. Škoda, že slovo MONO není zpěvné…“
Gott si umetl cestičku: Sedl si za volant sněžného pluhu! Mirka Dvořáková, Lukáš Červenka, Luděk Mazák
Na turné zpíváte především vaše časem prověřené hity. Pár písniček z nového alba jste do programu ale také zařadil. Není to risk?
„Dál si jedu svou. Vždyť i velký hit, který přežil dekády, i ten byl nejdřív neznámý a stál na startovní čáře. Chci novým písničkám dát šanci, zaslouží si to.“
Zvlášť když vaše nové písně rádia odmítají hrát. Hit ale může dneska vzniknout i prostřednictvím YouTube...
„Myslíte třeba Krávu od Báry Polákové? Tak to máte pravdu. Odmalička se snažím mým holkám tříbit vkus a pouštím jim skvosty klasické hudby. Samy si ale na YouTube našly Krávu a na celé kolo mi teď doma neustále zpívají: Jsem kráááááva... Já do nich Mozartem a ony do mne takhle... Naštěstí dcery své oblíbené hity mění velmi rychle.“
Karle, co když teď v průběhu turné onemocníte. Máte nějaký svůj recept, jak se z toho rychle dostat?
„Kdybych ho měl, okamžitě bych si ho nechal patentovat. Nemám takový recept. Možná jediný: Vůbec si nepřipustit, že by se to mohlo stát.“
