Kdy jste vůbec poprvé zaregistrovala jméno Miloš Forman?

„Starší kamarádka nám se sestrou vyprávěla, že v Americe žije superúspěšný český režisér. Ovšem stejně tak nám otec pokaždé, když jsme v rodném Brně míjeli Tugendhatovu vilu, opakoval, že se jedná o světově uznávanou stavbu. Obě informace jsem měla na úrovni pohádek O Smolíčkovi nebo O princezně na hrášku.“

Kdy jste se poprvé viděli tváří v tvář?

„V roce 1992 na pražské FAMU. Přišel na besedu se studenty, seděla jsem v první řadě.“

Neříkejte, že to byla láska na první pohled!

„Miloš dodnes tvrdí, že si mě tam zapamatoval, ale myslím, že se spíš jedná o lichotku. Já byla určitě okouzlená – ale zadaná.“

Měla jste potom strach, když jste šla na první rande?

„To bylo až o pár let později, v New Yorku. Strach ne. Byla jsem rozechvělá, natěšená a nervózní.“

Kdy jste se zamilovala?

„Po první společné noci? Řekla jsem si: Asi jsem ho viděla naposled, ale stálo to za to.“

Čím vás dostal?

„Je to formát ve všech směrech.“

Je romantik? Nosil vám třeba květiny?

„Hahahahahahahaha. Asi tak. Není romantik. A přece je s ním všecko pěkný.“

Řešíte někdy ten vysoký věkový rozdíl mezi vámi?

„Přála bych si, aby byl v mém věku? Ano. Přála bych si jiného v mém věku? Ne.“

Bojíte se o něj?

„Bojím se o manžela, o syny, o rodiče, o sestru, o přátele, o planetu… Nejvíc jsem se o manžela bála, když se před ním vlnily různé herečky.“ (směje se)

Opravdu neznáte strach?

„Když se mi narodily děti, vstoupil do mého života strach, který jsem neznala.“

Před pár lety vám diagnostikovali rakovinu. Začala jste se tehdy bát sama o sebe?

„Vlastně největší starost mi dělali synové. A pak mě štvalo, že bych umřela, zrovna když jsme zrekonstruovali newyorský byt. Že si ho jako neužiju. No, naštěstí jsem furt tady.“

Cítila jste paniku?

„Jako blázen.“

Jak reagoval váš manžel, když jste mu to řekla?

„Řekl mi, že to bude v pořádku. A jelikož má tak hluboký hlas a mou plnou důvěru, tak jsem mu uvěřila.“

Měl pravdu. Dáváte se teď víc pozor?

„Rozhodně. Nevystavuji se slunci, hlídám si kosmetické produkty. Ale jinak jsem žila zdravě i předtím. Dobře jím, cvičím.“

A Miloš? Jak je na tom?

„Nechápavě vrtím hlavou nad opakovanými zprávami v českém tisku, jak špatně na tom je. Miloš má svoje roky a zcela ztratil potřebu cokoli sobě či světu dokazovat. “

Prý má nemoc, kvůli níž nemůže do letadla, a domů se tak už nepodívá.

„Nemá žádnou nemoc, kvůli které nemůže do letadla. A opusťte prosím tu tragičnost, s níž mluvíte. Prostě má rád svou rutinu, kafíčko a doutník po probuzení, kolem sebe psy, kočky a lidi, kteří ho mají rádi. A protože vstává až odpoledne, tak za pár hodin dobrou večeři, doma nebo někde v restauraci s přáteli. Krom toho tu máme často návštěvy z Čech, takže je to spíš »Nechce-li se Mohamedovi k hoře, musí hora k Mohamedovi«.“

Kde v Americe žijete?

„Většinu času trávíme na farmě v Connecticutu. Říkám farma, ale žádná zvířata tu kromě psů a koček nejsou. Jen plavání, tenis a lesy kolem.“

Jak vypadají vaše všední dny?

„Tak nějak všedně. Ale mne baví. Dosud vozím jednoho syna do školy, ale už si dělá řidičák. Jinak vařím, peču, píšu, po skypu hovořím s rodiči, telefonuji se sestrou, která žije v Kalifornii, žehlím a tak dále.“

Vzpomenete si ještě, jaké to bylo, když jste přijela poprvé?

„Úplně poprvé jsem přijela navštívit sestru. Byla jsem ráda, že jsem takzvaně viděla Ameriku, ale těšila jsem se zpátky, protože jsem byla v Praze zamilovaná. Netoužila jsem v Americe žít.“

Nakonec to vyšlo tak, že jste se za oceánem usadila. Jste tam šťastná?

„Neodcházela jsem s tím, že nechci žít v Československu. Chtěla jsem se naučit anglicky a mám dojem, že jsem teprve v posledních řekněme dvou letech akceptovala, že zde žiju natrvalo.“

Jaké to bylo, když vás vzal manžel mezi hollywoodskou smetánku?

„To šlo tak postupně. A Miloš mě dokázal vždycky uklidnit, že se jedná o lidi, jako je on nebo já. Tedy, jako on byli, to je fakt.“

Ze kterých setkání jste měla největší radost?

„Z těch, která ohromila mou sestru a přátele. Prostě zvučná jména se vždycky hodí. Respektive hodila do chvíle, než jsem pochopila, že existuje neduh jménem name-dropping. To pejorativně označuje lidi, kteří se neustále zaštiťují známými jmény. Tak teď už o takových setkáních držím pusu.“

Mluvili jste někdy o tom, že byste se vrátili domů?

„V začátku našeho vztahu jsem nechápala, proč se nyní, když pominuly důvody Milošova odchodu, nevrátí. Říkal mi: Ale já bych se nevracel tam, odkud jsem odešel. Uplynulo příliš mnoho času a já už jednou zažil zvykat si na nové prostředí. Tehdy jsem tomu nerozuměla, ale i já dnes vidím, že země, ze které jsem kdysi odešla, je teď úplně jiná.“

Ve své první knize, Skladatelce voňavého prádla, jste psala nejen o vztahu s manželem Milošem, ale i s Karlem Gottem. Jaký to byl vztah?

„Hezký. Vlastně krásný. Naivní, vášnivý, beznadějný, přátelský, dlouhý.“

Byla jste tehdy šťastná?

„Mám pocit, že jsem šťastnější, když na něj vzpomínám dnes, než když jsem ho tehdy prožívala. Ale bylo to nesmírně silné a jsem ráda, že jsem ho prožila.“

Proč jste vztah ukončili?

„Byli jsme každý v jiném životním období. Karel měl bouřlivácké období, já byla zralá se usadit.“

Jsou si Karel Gott a Miloš Forman podobní?

„Podobní? Totožní! Oběma jsem se líbila.“ (směje se)

Čím se naopak odlišují?

„Miloš už byl tehdy vybouřený.“

Vídáte se dnes, když přijedete do Česka?

„Vídáme a, legrace stranou, je fajn, že naše přátelství funguje i s Milošem a Ivankou.“

Co vašemu vztahu s Gottem říkali rodiče?

„Je ti jasný, že to nikam nevede? A mně bylo! Ale vůbec mi na tom nezáleželo.“

K Formanovi byli shovívavější?

„Jejich reakce by se dala nazvat: Aha, Karel Gott číslo dvě. To už se s nesouhlasem mísil soucit. Bylo vcelku jasné, že se nevdám.“

Přesto pak vaše maminka žila v Americe s vámi.

„Maminka mi přijela pomoct, když jsem byla těhotná. Zůstala, k naší radosti a vděčnosti, celých patnáct let. Myslím, že zde byla šťastná, zvládla angličtinu i udělat si řidičák, ale v posledních letech se jí víc a víc stýskalo po Čechách. Tak teď tam tráví víc času.“

Teď jste napsala knihu o Pavlíně Pořízkové. Jak jste se poznaly?

„O Pavlíně jsem slyšela skoro od každého Američana, kterému jsem řekla, že jsem Češka. Je zde obrovská popkulturní ikona. Pak jsem četla její knížku Léto modelky a ta se mi moc líbila, tak jsme ji s manželem pozvali na večeři. Bylo to fajn, ale shodou okolností jsme se opravdu začaly stýkat až od Show Jana Krause, která se točila v New Yorku a po níž byl u nás večírek.“

Hned jste si sedly? Nakonec, obě jste bývalé modelky.

„Obě modelky? To je, jako byste srovnával někoho, kdo doběhl na tramvaj, se sprinterem Usainem Boltem…“

Souhlasila hned, že o jejím životě napíšete knihu?

„Řekla mi, abych se obrátila na její mámu Annu, což jsem udělala. Anna je vlastně ústřední postava knížky. Ona a Pavlínin otec Jiří, s nímž jsem konzultovala text přes e-maily.“

Byly věci, o kterých Pavlína nebo její rodiče nechtěli mluvit?

„Ne a jsem jim za to nesmírně vděčná.“

O čem ta kniha ještě je?

„Podle mě o svobodě, ale teď nemyslím jen politické, ale snad ještě víc o svobodě našich rozhodnutí, vnitřní svobodě.“

Z jejího příběhu by mohl být hollywoodský trhák. Nebo z osudů vašeho muže. Nemyslíte?

„Hollywoodský trhák by mohl být i z vašeho života, kdyby ho někdo geniálně napsal.“

Video
délka: 02:26.45

Martina Formanová přijela s Pořízkovou a promluvila o Milošově zdraví. Mirka Dvořáková ,Petr Soukup, Luděk Mazák

Fotogalerie
12 fotografií