Michal Hrůza si v dospívání prožil čtyřleté období, které by ze svého života nejraději vymazal. Maminka ho v jeho čtrnácti letech poslala studovat vojenské gymnázium, kde prožil peklo. Jen co tam nastoupil, nastal mu ostrý režim. O temných zážitcích se rozpovídal v pořadu 13. komnata, kterou ČT natočila ještě před Hrůzovým úrazem, ale její odvysílání posunula kvůli napadení až na tento pátek.
Budíček měl v šest ráno, každý den rozcvičku a neustálé nástupy a kontroly. Na škole zažíval časté tresty, musel dodržovat pevný řád i v mimoškolním čase, ale hlavně si na vlastní kůži zažil šikanu. Kupodivu ne od spolužáků, ale od velitelů, kteří od žáků vyžadovali stejnou disciplínu jako od vojáků.
Velitelé studentům zakazovali víkendové návštěvy svých domovů. Sám Michal měl ve svých šestnácti letech utrum, půl roku měl zákaz vycházek a nesměl opustit ani areál internátu a školy. Šikana byla tak tvrdá, že z ní měl Michal později skutečné noční můry, koktal a dodnes má při těchto vzpomínkách husí kůži.
Tamní režim mu byl pochopitelně proti srsti, bohužel matka ho ze školy nemohla stáhnout, musela by školné vyplatit. Kvůli omezování svobody, přišel o všechny kamarády, ale i šanci na nějakou lásku. Kromě hudby, kterou miloval, neměl nic. Proto s pár kamarády založil kapelu, díky které na škole vydržel. Skutečná vojna mu po této hrůzostrašné zkušenosti, přišla jako procházka růžovým sadem.
