Opravdu jste věřil návratu Ivety do showbyznysu?

„Dlouhou dobu jsem sledoval, co se s Ivetou děje. Věděl jsem, že její potenciál zpěvačky je úžasný, tak jsem nejen já, ale i skladatel Pavel Vaculík byli přesvědčeni, že to Iveta, jak se dneska moderně říká, dá. Sešli jsme se s Pavlem a Ivetou a připravili repertoár na dvouhodinový koncert. Nechal jsem aranžovat (rozepsat pro orchestr) skladby, svolal zkoušku kapely a tří dívek ve sboru, kde byla i naše dcera Anička. Chtěl jsem vyzkoušet, zda je vystoupení reálné.“

A bylo?

„Hned po první zkoušce bylo jasné, že když bude Iveta v pohodě, odzpívá dvouhodinový koncert. Dokonce jsme si řekli, že zařadíme duety, které zpívala se Sepéšim a které byly na veleúspěšném albu Knoflíky lásky. Požádal jsem syna Felixe, aby je s ní nazpíval. Ladili spolu. Pak byly ještě dvě zkoušky. Měli jsme radost, že v Lucerně, do níž se už prodávaly lístky, uděláme Ivetě comeback. Jenže TV Pětka, která to financovala, se dostala do velkých potíží a týden před koncertem vystoupení zrušila. Jsem přesvědčený, že i to byl začátek té velmi smutné události, která pak pokračovala dál. Naposledy jsem Ivetu naživo viděl v lednu 2013.“

Proč nevystoupila Bartošová na vašich loňských sedmdesátinách v Lucerně, kde byli úplně všichni?

„Produkce připravovala 10 let předtím i mé šedesátiny, kde měla Iveta taky zpívat. Ale nedostavila se na samotný koncert, přestože na zkouškách byla. Produkce se bála stejného problému.“

Byl na vině alkohol?

„Nemohu přesně říct, jestli alkohol, nebo jiná droga. Ale kdykoli jsem ji viděl, pak už jen na obrazovce, měl jsem pocit, že nemluví normálně. Kdyby to byl kdokoli jiný, řeknu, že je namazaný. Jsem přesvědčený o tom, že Iveta potřebovala doktora, pakliže ne celý tým lékařů. Nejblíže jí byl pan Rychtář, proto se měl o ni postarat. I za cenu, že by ji nechal odvézt někam násilím.“

Znáte někoho ze svého okolí, kdo se ze závislosti dostal?

„Měl jsem v kapele muzikanty, o kterých se vědělo, že mají rádi skleničku, a kterým jsem pomohl k profesoru Skálovi. Musím říct, že prošli tříměsíčním léčením, dostali se z problému a už se k chlastu nikdy nevrátili. Jeden z mých nejbližších byl například klavírista Rudolf Rokl. Pak ale byli ti, kteří mě neposlechli a skončili tak jako Iveta – sebevraždou.“

Jakým způsobem?

„Oběsili se. I ze statistik vyplývá, že sebevraždou končí většina alkoholiků. Myslím, že 90 procent. Když si nesáhnou na život, tak odněkud spadnou nebo se praští do hlavy, prostě se zabijou jinak.“

Překvapila vás sebevražda Bartošové?

„Nepřekvapila. Ale nemohl jsem pro ni nic víc udělat. Byla jen otázka času, kdy se něco zlého stane. Přesto si ale myslím, že její čin je hrozný.“

Dovedete si představit, že byste se zabil?

„Ne.“

Tlačí hvězdu k sebevraždě showbyznys?

„Vůbec ne. To vychází spíš ze soukromí, ze vztahu. Zpěvačce zahne chlap nebo ji úplně opustí nebo se jí zabije jako Ivetě Sepéši. Se slávou to nesouvisí.“

Proč berou umělci drogy?

„Protože jejich pomocí získají pocit, že zpívají nebo hrají líp. Sám když si dám před koncertem dvě deci vína, uvolním se a hraje se mi líp. Navíc si neumím představit, že čtyři hodiny stojím na plese před kapelou a nedám si ani decku. Je to energie, přináší mi radost. Samozřejmě ne čtyři litry. Se třemi promile v krvi se už hrát nedá.“ (smích)

Jak vidíte budoucnost hvězdiček narychlo vyráběných v komerčních televizích?

„V první řadě z toho profitují televize, ať už je to Faktor nebo Talent. Ale výsledek je, že v televizi nachystají koš talentů, a když po půl roce soutěž skončí, koš vysypou, aby měli místo na dalších talenty. Jen ti, kdo mají štěstí, a hlavně tým, ti, kteří dokážou vyrobit vlastní skladby, mají šanci. Je to tak jedno promile. Přirovnal bych to k velké výhře. Člověk má najednou balík peněz, ale než se vzpamatuje, rozkutálejí se a může začít znovu. Jenže ta první cena už nikdy nepřijde.“

Nemáte strach o děti, když máte obě v showbyznysu?

„Ne, Felix vystudoval HAMU, je pro dráhu profesionálního muzikanta dokonale připravený a Anička snad dostuduje taky. I když poslední dobou tíhne k filmu a chtěla by dělat režii. Taky ráda píše, třeba ji chytne scenáristika. Přál bych jí to.“