Po dvou letech se vaši fanoušci konečně dočkali. Velký comeback!

„Já bych to zas tak nedramatizoval, prostě se vracím do divadla, kde jsem v uplynulých dvou letech kvůli nemoci nemohl hrát. V srpnu začínám zkoušet roli Caesara v muzikálu Kleopatra a na podzim by snad měla vyjít i nová deska. Po deseti letech.“

Měl jste velké problémy se slinivkou, co se před dvěma lety stalo?

„Bylo mi hodně zle, akutní zánět slinivky není opravdu nic příjemného. Pan doktor Pavel Ditl mi zachránil život tím, že to dokázal diagnostikovat! Podle mě jsem to v sobě nosil asi rok. A jiní lékaři mi říkali, že je to žlučník.“

Byl jste v ohrožení života?

„Ano, bylo to o vlásek. Když mě doktor Ditl propouštěl z nemocnice, řekl mi, že jsem to měl v poměru život a smrt tak padesát na padesát. Přežil jsem, ale bylo to strašný!“

Na operaci jste nemusel?

„Naštěstí ne, operace slinivky totiž znamená v 99 procentech smrt. Každopádně na jipce jsem strávil tři neděle. Na přístrojích, bez pohybu, a když mě pustili z nemocnice, tak jsem sotva došel do koupelny.“

Nahlížel jste, tak říkajíc, do předsíně smrti, bál jste se o život?

„Hrozně! Nejvíc ve svém dosavadním životě. Bylo mi dost dlouho zle, přímo strašlivě, potom na jipce to pomalu odcházelo.“

U chlapů to tak chodí, že až tváří v tvář smrti si uvědomí svoje hříchy v životosprávě a slíbí, že se polepší...

„Ano, samozřejmě, na »smrtelným loži« jsem slíbil úplně všechno! Že už budu hodnej, budu jíst zdravě, alkohol pít střídmě a tak podobně...“

Splnil jste sliby?

„Splnil! Ta zkušenost byla opravdu drsná! Dva roky jsem držel přísnou slinivkovou dietu, nic mastného, žádný alkohol. Ze začátku jsem mohl jíst v podstatě jen dušenou mrkev.“

A výsledek se dostavil?

„Přineslo mi to odměnu, přesně, jak mi říkali doktoři: Když na sebe budu přísný, tak mám šanci, že se slinivka zapouzdří a že se v podstatě dostanu do normálního stavu. Stalo se, a teď už můžu jíst skoro všechno.“

Třeba vepřo knedlo a k tomu pivko?

„Vepřovou nebo kachnu, proč ne. Musím se ale samozřejmě krotit, nemůžu taková jídla konzumovat každý den. A pivko, nejlépe plzeňské, nebo dvě deci vína k jídlu, nejsou už teď také žádným problémem.“

Nemáte přesto občas chuť pořádně si »zakalit «, dát si do nosu?

„Ne, na kořalku nemám chuť vůbec, a když si dám kvalitní víno, také nemusím vypít celou lahev. Občas se mi stane, že za mnou přijde nějaký vtipálek s tím, jak mě strašně lituje, že si s ním nemohu dát panáka. Takové řeči mě ale nechávají naprosto v klidu.“

Co na to říkáváte?

„Vycházím z toho, že už mám svoje odpito. A tak obvykle řeknu: Podívej se, to, co já jsem vypil, to ty bys nepřeplaval!“

Vás nezlobila jen slinivka, ale měl jste docela smůlu i na úrazy, čím to?

„Je pravda, že úrazů jsem měl dost, ale to je dáno především mou zálibou v extrémním cestování a adrenalinových činnostech.“

Vyražený přední zub jste ale asi neměl z adrenalinového putování po Himálaji...

(směje se) „To ne, to bylo z hospody, zastával jsem se jedné slečny a za dobrý skutek jsem byl záhy po zásluze odměněn. Jednu jsem chytil a zub byl venku. “

Taky jste doma v Jevanech spadnul z balkonu, jak se to stalo?

„To bylo hrozný, naštípl jsem si hrudní kost, a vyhodil krční páteř. Stál jsem na balkoně, kde jsou na podlaze hladké dlaždice, a protože to bylo v létě, měl jsem na nohou jen ponožky. A kámoš mi hodil klíče, já se pro ně předklonil, podjely mi nohy a už jsem letěl…“

Než přišly problémy se slinivkou, byl jste docela hubený, držel jste tehdy dietu?

„Bohužel ano, držel jsem dietu založenou na vyrovnání pH v těle. Vypadalo to dobře, zredukoval jsem váhu za šest týdnů o 25 kilo, dohromady pak o 32 kilogramů. Byl to ale zároveň poslední hřebíček do rakvičky slinivky. Zhubnul jsem sice do plavek, ale pak mi to bylo houby platný, protože jsem s tím štíhlým tělem ležel v nemocnici.“

Teď jste akorát, ne?

„Jsem takhle spokojenej, měřím 195 cm a mám lehce přes metrák, to je, myslím, tak akorát! Hlavní ale je, že jsem zase v kondici a můžu se vrátit ke zpívání, což je nejen moje profese, zároveň ale největší láska!“

Těch dvounohých lásek jste měl ale také dost. Neuvažujete o tom, že byste se konečně usadil?

„Snažím se, měl jsem spoustu pokusů, ale zatím se to nějak nepodařilo. Tady se nedá tlačit na pilu, to musí prostě přijít.“

Prvního června 2002 jste si vzal půvabnou tanečnici Libušku Haraštovou, netlačil jste zrovna tehdy moc na pilu?

„To bylo z mé strany úplný zatmění, byl jsem strašně zamilovanej, to pak člověk dělá neuváženosti…“

Jak dlouho jste se tehdy vlastně znali?

„To je právě to, oženil jsem se po velmi vážném třítýdenním vztahu!"

Svatbu jste si ale užil, ne?

„To ano, byla to velká legrace, krásnej mejdan, prostě super. Pak jsme měli úžasný čtyřměsíční manželství a pak dva roky pekla…“ (směje se)

Od případného dalšího manželství vás to snad ale neodradilo?

„Nebyla to zas tak brutální zkušenost, určitě jsem se nezařekl, že bych do toho už nikdy nešel! Ale zatím nemám proč o tom přemýšlet, jsem volný muž.“

Co potomek?

„Dítě, konkrétně chlapečka, bych určitě chtěl! Musím totiž zplodit syna, protože brácha má jen holky. Stromů jsem už zasadil spoustu a dům už taky opravuju...“

Dva roky jste nemohl v podstatě vystupovat, jak jste vyžil?

„Naštěstí jsem neutratil zdaleka všechno, co jsem vydělal. Takže jsem měl naspořeno.“

Zdá se, že jste myslel na zadní kolečka…

„Asi jo, v době Draculy jsme měli všichni opravdu vysoké příjmy, byly to obrovský prachy, proč to nepřiznat.“

Co byly obrovský prachy? Statisíce měsíčně?

„Miliony, ale samozřejmě za všechno, muzikály koncerty, tantiémy, a hlavně různé lukrativní fi remní kšefty. Tohle příjemné období hojnosti trvalo nejméně deset let.“

Tak proto si teď můžete dovolit bydlet na takové prestižní adrese, jakou jsou Jevany!

„Tak to pozor, ten barák jsem nekoupil, tam jsem žil od dětství, je to dům po rodičích. I kdybych byl chudej, tak bych tam stejně bydlel...“

Vy jste se v Jevanech narodil?

„Ne, v Praze, v červnu 1968. A v srpnu, po invazi Varšavské smlouvy do Československa, mě naši odvezli do Jevan. Tatínek nás odvážel před tanky, prý to bylo docela dramatický...“

Už jste zmínil, že budete hrát v muzikálu Kleopatra, kdy začínáte zkoušet?

„Hraju tam Caesara, začínáme zkoušet v srpnu, pojedeme s tím na Slovensko a v září se zkouší v Praze. A těším se na příští rok, kdy propuknou oslavy 20. výročí premiéry muzikálu Dracula. Bude se zase hrát jak v Čechách, tak na Slovensku.“

Vaši fanoušci už čekají deset let také na vaši novou desku, proč tak dlouho?

„Nebyl materiál, nebyl důvod. Neměl jsem autory, kteří by mi něco napsali. To víte, doby, kdy pro mě Karel Svoboda sypal z rukávu jednu písničku za druhou, jsou nenávratně pryč.“

A děláte už na novém cédéčku?

„Ano, s Petrem Jandou, který ho produkuje a složil i některé skladby. Mělo by být hotové na podzim.“

Termín není jistý?

„Podzim nebo zima, oslovil jsem x dalších autorů a čekám, co z nich vypadne!“ (směje se)

Daniel Hůlka

Narodil se 1. června 1968. Po ukončení gymnázia absolvoval Pražskou konzervatoř u profesora Zdeňka Jankovského. Původně se věnoval opernímu zpěvu, byl i v angažmá opery Národního divadla. Jeho hvězda začala stoupat vzhůru v roce 1995, kdy vyhrál konkurz na titulní roli v muzikálu Dracula. V roce 1997 mu vyšlo první sólové album – Daniel Hůlka. Před deseti lety vydal album zatím poslední – Dílem já. V roce 1998 uskutečnil své první koncertní turné s názvem Mise. V roce 1999 hrál svoji první filmovou roli, a to krále Brambase ve filmové pohádce Zdeňka Trošky Z pekla štěstí.