Macura po ránu nachystal talíř s několika druhy sýrů a salámů, plnou mísu čerstvého pečiva a nezapomněl ani na talíř se zákuskem v podobě domácí buchty. K tomu uvařil dvě kávy, stoleček ozdobil vystřiženými srdíčky a jako správný džentleman přinesl vázu s květinami.

Honosnou snídani Macura připravil pro týrané ženy, na které čeká už od doby, kdy zatloukl první hřebík do své budky z palet. Poté, co motorovou pilou na poslední chvíli amatérsky vyřezal okna, na které zapomněl, chaloupku vymaloval a vybavil prvním kusem nábytku.

Jenže v tom zápalu, kdy Macura krájel chleba, jaksi zapomněl na druhou židli. Kdyby tedy přeci jen týraná žena do jeho zahradního příbytku přišla, neměl by ji kam usadit. Tohoto důležitého detailu si všiml i světově uznávaný designér Maxim Velčovský. „Zapamatujte si, že když postavíte azylový domek, nikdy jej nevybavte dvěma židlemi, aby se nepřítel nemohl posadit,“ okomentoval Macurovu hostinu Velčovský. Teď už zbývá jediná otázka, Zdeňku, kam si dámy dojdou na toaletu?