Andreji, jak dnes, po letech, vzpomínáte na natáčení filmu?
„Po pravdě, moc si toho z natáčení nepamatuji, byl jsem malý, pětiletý. Pamatuji si jen, jak jsem plakal, když jsem se ztratil v metru a když mě dveře od jednoho z vagonů stlačily.“

Koneckonců byly to dveře soupravy vyrobené ještě v Sovětském svazu. Takové tehdy v Praze jezdily.
(Smích) „Bolelo to, dveře mě pěkně skříply do ramen. Ještě si také pamatuji, že se ta scéna natáčela pozdě do noci.“

Andreji, setkal jste se někdy později ještě se Zdeňkem Svěrákem, nebo jeho synem Janem?
(Posmutní) „Ne a je mi smutno! Po natáčení, jsem si připadal jako opotřebované zboží, které někdo odloží do police. A připadám si tak stále! Nikdo se dál o mě nezajímal. Dodnes trochu rozumím česky. Chodil jsem v Praze do první třídy a druhý ročník jsem dělal vzdáleně. V Praze jsme žili se sestrou a matkou a v roce 1999 jsme se vrátili do Moskvy. Když se pak slavilo v Praze desáté výročí od natočení Kolji, pozvánka nepřišla. Někdo mně jen z těch oslav zatelefonoval. Nebyl to ale ani nikdo ze Svěráků.“

Chystáte se, Andreji, někdy zpět do Česka?
„Chtěl jsem teď v zimě přijet do Prahy, ale nevyšlo to finančně. Plánujeme proto s kamarádem, že z Moskvy pojedeme do Prahy autem. Hrozně rád bych si opět zahrál v nějakém českém filmu.“

Video
Video se připravuje ...

kolja Blesk.cz

Moskevský šok aneb Jak jsem potkal Kolju!

Když student historie Adam Dušák (22) z Jihlavy před pár týdny odlétal do Ruska, neměl ani ponětí o tom, jaké překvapení ho v  Moskvě čeká. Že půjde na pivo s Andrejem  Chalimonem (24), slavným filmovým Koljou!
„Jel jsem tam za kamarády s tím, že budeme trochu cestovat po Rusku,“ líčil Adam. Jeden den měli všichni strávit také v Moskvě.

Bezva kluk

„Tehdy mně kamarádka řekla, že má pro mě překvapení. Představila mně na náměstí kluka v modré čepici,“ vyprávěl Adam, díky kterému se ke Koljovi dostal i Blesk. „Netušil jsem, o koho jde! Až když si tu čepici sundal, zdál se mně povědomej,“ popisoval setkání. „Ty neznáš Kolju?“ zeptala se ho po chvíli přítelkyně. „Zůstal jsem zírat. Pak jsme si šli sednout do jedné hospody. Bezva kluk,“ dodal Adam.