Přitom herec a režisér chtěl původně mluvit jen o svém dabingu jedinečného »ekologického« dokumentu. Jenže v tomto tématu, kde hlava státu netají svou originalitu, si herec trochu víc popustil uzdu.

Získali vás na dabování unikátního filmu Home, kde je vidět, co s planetou provedli lidé. Premiéru by měl uvést někdejší viceprezident Al Gore. Přijde i náš prezident?

„Jestli se někomu ten film nebude líbit, tak je to náš pan prezident. Nejen proto, že snímek popírá všechna jeho tvrzení. Ale kvůli tomu, že by musel dvě hodiny poslouchat můj hlas.“

Vy spolu nemluvíte? Nikdy?

„Nemluvíme. My jsme spolu kdysi mluvívali, ale od jisté doby ho nemám rád.“

Od jaké doby? On vám nepochválil nějaký váš film?

„Tím to není. On je ten člověk, který rozumí všemu. A bohužel mu nebyl dán smysl pro humor.“

Když to říkáte zrovna vy...

„On má, abych jeho slovy řekl, slabou rozlišovací schopnost. Takže nás, naše Divadlo Járy Cimrmana považuje za humor takový dikobrazí. Což si myslím, že opravdu je důkaz, že do toho oboru by neměl zasahovat.“

U vás v hledišti tedy nebyl ani jednou?

„Myslím, že ne. Ono se mu to nelíbí. Spousta lidí naše divadlo nemiluje. Já ho ale nemám rád z jiných, podstatnějších důvodů.“

A to...

„Sešli jsme se k tomuto filmu. Tohle je jiné téma, které by stálo za samostatný rozbor.“

Zrovna vaše jméno padalo ohledně kandidatury na prezidenta. Chtěl byste ještě někdy tohle zažít? Nebo ji vylučujete?

„Už jsem ji vyloučil.“

Tak z Hradu do »zelené« reality. Váš syn natočil film Ropáci. A ten byl humorný. Je to srovnatelné s tím, co teď namlouváte?

„Srovnat se to dá. Ropáci a film Home mají společné téma. V Ropácích je to mystifikace, které se můžeme smát, ale v tomto filmu pro humor moc příležitosti není. I když autor je optimista.“

svěrák

Autor: Barbora Pejšová a abl

Uvědomil jste si při tom ekologickém projektu, že byste měl sám udělat něco užitečného?

„Na natáčení jezdím MHD a nikoliv vozem. Avšak autem jezdím rád, což bych předtím nedělal.“

Co ještě? Tohle je asi málo...

„Mohl bych na chalupě topit dřívím a ne uhelnými briketami. Ten kouř je z něho lepší. Až je spálím, další už nekoupím.“

Třídíte také odpadky?

„Poctivě. Ale opravdu toho dělám málo. Jinak ukázněnost Čechů v třídění odpadů je obdivuhodná.“

Proč zrovna vy tohle dabujete?

„Šel jsem do projektu s výhradami. Nemám spíkrovský hlas, ale takový zastřený. Oni ale říkali, že to nevadí. Film namluvím a budu dělat osobně vše, abych se té ideji nezpronevěřoval. Jen se bojím, abych se nestal mluvčím něčeho, na co nezbývá čas.“

No a proč vás teda vybrali?

„Asi v tom mém projevu cítí nějaké učitelství, že bych to mohl těmi svými intonacemi divákům srozumitelně říct.“

Vy už jste nedaboval poprvé, že...

„Já tady ve studiu naposledy byl, když jsme dělali postsynchrony filmu Jako jed.“

Proč vás ale více neobsazují?

„Já nechci ani...“

Kvůli tomu hlasu?

„Vždyť nemám čas. Myslím, že je spousta lepších dabérů. Mám jiné úkoly, a mám jich dost.“

Vidět zase tolik nejste.

„Hraju přece divadlo skoro každý večer. Kromě toho připravuju pravidelný pořad s Jaroslavem Uhlířem Hodina zpěvu. Takže ročně musím dodat osm písňových textů. Teď chystáme Běh pro Paraple. Lidi asi vědí, že se věnuju centru, které pracuje ve prospěch lidí ochrnutých po poranění míchy.“

svěrák

Autor: Barbora Pejšová a abl

Jaké jste měl pokyny pro tohle mluvení na celosvětové téma?

„Já měl pokyny od svého syna, který říkal: Táto, proboha, nebuď patetický a nepřikládej další polínka. Ty mluvíš jak na náměstí, buď humorný. A tak jsme to udělali ještě znovu.“

Laskáte si sošku Oscara za Kolju?

„Tak Oscara má syn Honza. Slíbil, že mi ho bude na prázdniny půjčovat, ale nějak na to zapomněl. A tuhle mu upadl.“

Jak upadl?

„Z police. Tak je trochu poničený. Popraskala na něm ta zlatá politura. A ještě mám dva skleněné České lvy. Ti číhají za monitorem počítače.“

Kdo je oprašuje? Vy, manželka?

„Většinou nikdo.“

Máte chuť napsat ještě novou cimrmanovskou divadelní hru?

„My jsme se do té patnácté hry České nebe pouštěli s obavami, jestli ve svém věku nepokazíme to, co jsme dělali. Měli jsme strach, že to bude něčemu podobné.“

Takže konec psaní?

„Říkáme si, my děláme premiéry jednou za pět let. Kolik nám bude za pět let a jak ty naše šedé kůry budou za pět let vypadat? Tak jsme si řekli – skončeme, dokud se nám daří. Tak už mě nechte.“

Jenže lidi vás nenechají.

„Možná že bych napsal nějaký film, jestli mi dá Pánbůh zdraví.“