Dlouho nikdo netušil, že Josef Kemr měl v mládí syna. Před dvěma lety ale vyšla pravda najevo, i když se objevili i pochybovači, kteří tvrdili, že to rozhodně není pravda. Kdo ale Vladimíra viděl, o jeho slovech nepochybuje. Podoba je totiž neuvěřitelná!

„Jsem občas nervózní. Cizí lidé mě oslovují už na ulici a říkají: Nejste někomu podobný? A já na to: Ano. Bydlím na samotě u lesa,“ Usmívá se muž, který by jako z oka vypadl legendárnímu herci. O svém otci však zásadně mluví jako o dědovi Komárkovi. „Říkám mu tak léta právě podle jeho slavné role ve filmu Na samotě u lesa. Kolegové mi pak začali říkat stejně, jsem prý i stejně mrzutý,“ svěřil se Vladimír.

Se svoji matkou se ale o svém otci nikdy příliš nebavil. „Řekla mi, že můj otec je Josef Kemr. Chtěla ale, abych v tom nešťoural,“ svěřil se Kemrův syn.  A jak se ti dva vůbec seznámili? „Maminka hrála na Kladně ochotnické divadlo. Pan Kemr tam jezdil. Nevím ale, jestli spolu hráli, ani další podrobnosti.“

Syn ale nezdědil po slavném herci jen vzhled, bohužel mu do vínku dal i nemoci. Podobně jako on se totiž potýkal s rakovinou, sužuje ho cukrovka či problémy s žaludkem a štítnou žlázou. Majetek syn Vladimír neřešil. „Z toho, že jsem syn slavného herce, nic nemám. Mě žádný majetek nezajímal, po tom jsem se nikdy nepídil. Kromě podoby, postavy, vážím 52 kilo, a někdy i tónu hlasu, jsem zřejmě podědil určité klaunství,“ svěřil se. „Dokážu si ze sebe dělat srandu, dělám i různé grimasy. Jinak je to spíš o nemocech,“ uzavřel smutně.

Otci na hrob položil věneček naposledy na Dušičky, od té doby ho totiž sužovaly zdravotní problémy, které mu nedovolily přijet z jižních Čech, kde bydlí, do Prahy.