18°C
Ochránce nejen Ivety, ale i všech žen a dívek se rozhodl po svém úspěchu s první vlnou pomoci v podobě bytů, které pronajímá týraným osobám, postoupit o další krok a zahájil stavbu azylových domků z dřevěných europalet.
Co to je za domky?
Jde o přízemní domy, které jsou spíše typické pro americký kontinent a které v Americe existují více než 30 let. „Tiny house“ v Americe se prodává hlavně o rozloze 9,5-37 metrů čtverečních. Lidé v těchto domech bydlí hlavně z důvodů finanční tísně, s ohledem na životní prostředí nebo kvůli pocitu volnosti, které tyto domečky na kolečkách poskytují.
Zdeněk Macura se proto rozhodl pro menší verzi těchto domů a začal je stavět z palet, které sváží z velkoobchodů a různých supermarketů. A pokud se ptáte, zda to je možné, postavit dům z palet, máme pro vás i názor odborníka.
Co na to odborník?
„Postavit se to dá, ono se dá stavět vlastně z čehokoliv. Záleží na tom, zda to má schválené, zda má stavební povolení. To znamená, zda má vše spočítané od statika a vyprojektované. Pokud ano a drží se tohoto projektu, neměl by mít problém při kolaudaci,“ řekl Blesk.cz odborník v oboru stavebnictví. „Znám dům, který je postaven z bedniček od munice, které byly vykoupeny od armády, a dům normálně stojí a je obyvatelný,“ dodal.
Macura ale podle všeho stavební povolení nemá, zamýšlí postavit totiž tak malé obytné domečky, které toto povolení nepotřebují. Chaloupky by totiž měly být velké 6 krát 3 metry, což znamená 18 metrů čtverečních. Podle jedné z žen, které už Zdeňkovým azylovým domem prošla, jde i přes malé rozměry o skvělý nápad.
Svědectví jedné z obyvatelek domu
„Vím, že ten projekt má pan Macura v hlavě už asi rok, možná déle,“ řekla exkluzivně Blesk.cz paní Lea. Ta dokonce v Macurově azylovém domě dělala nějaký čas správkyni. „Byty v azylovém domě jsou sice malinké, ale ženám, které nemají kam jít, bohatě stačí.“ Navíc si pochvaluje, že Zdeněk je velmi korektní a po nájemnicích, v některých případech i nájemnících, nechce peníze hned při jejich příchodu.
„Nájemné je 5 500 Kč včetně všech poplatků a internetu. Pan Macuraale peníze nechce hned,“ svěřila se paní Lea. „Člověk může zaplatit až zpětně. Nemusí nic platit, dokud nemá vyřízené papíry, sociální dávky apod. Já jsem přišla a zaplatila jsem mu, protože jsem na to měla. A měla jsem jen jedno přání, aby mi pořídil knihovnu,“ pokračuje ve vyprávění. „A pan Macura okamžitě sedl do auta a dojel mi ji koupit. Co jsme chtěly, to nám dal.“
A co říká na nápad malých domků z palet? „Zdá se mi to jako hodně dobrá věc. Chce z toho udělat klasické azylové domky pro ženy, které muž vyhodil a které jsou bez peněz. Pro tyto ženy je opravdu skvělé, když budou mít kam jít. Navíc Líbeznice není tak daleko od Prahy, aby měly potíže s nalezením práce,“ řekla paní Lea. "Ty domečky musí být tak malé, aby pan Macura neměl problém se stavebním úřadem."
Zdeněk se navíc snaží o to, aby obyvatelé jeho azylového domu zapomněli na všechny své problémy a pořádá pro ně různé oslavy, grilování, Vánoce či Silvestr. Ani děti nedrží zkrátka, ty si mohou na zahradě pobíhat a hrát si, jak se jim zlíbí.
adeso 
