Sedáme si na černou sedačku v místnosti spojené s kuchyní, ze které je výhled na Lysou horu. Chlopčíkova žena Brigita si chystá salát.

Zatančíte si někdy se ženou doma?
Brigita se v povzdálí začne smát.
Zdeněk: „Počkej, co se směješ? O prázdninách tady na terase.“
Brigita: „No jo.“
Zdeněk: „Ale že bychom si dali doma tango nebo waltz, tak to ne. Skoro denně předcvičujeme společenské tance v naší taneční škole.“

Brigita si se salátem sedá na barovou židličku v kuchyni.
Brigita: „A když jsme na plese, tak sedíme.“
Zdeněk: „Přesně. Když jsme na plese, tak sedíme a díváme se na lidi, jak tančí. To nám stačí.“

Chodíte na diskotéky?
Brigita: „Já jo.“
Zdeněk: „Manželka chodí pařit do Ostravy na Stodolní. Já jsem tam byl asi jenom třikrát, ale mě to moc nebaví. Už jsem starší ročník.“
Brigita: „Nejsi, prosím tě.“

Když jste se potkali, bylo vám 33 let a vaší ženě patnáct. Jak jste se dali dohromady?
Zdeněk: „To bylo v době, kdy mě moje první manželka a zároveň taneční partnerka opustila. Hledal jsem náhradu a do mého tanečního klubu přišla tehdy patnáctiletá dívenka. Hned, jak prošla po parketu, jsem věděl, že je to absolutní talent.“

Podle čeho jste to poznal?
„Vyzařovalo z ní takové zvláštní fluidum. Techniku se naučí každý, ale takové to charisma člověk musí mít. Všichni se na vás koukají, a nevědí vlastně proč. Přesně tohle má i moje Panenka.“

Brigita přestává jíst a zasněně se podívá na svého muže.
Brigita: „Tohle bych mohla poslouchat celý den.“

Vy jste ho ale zpočátku moc nechtěla, pokud vím.
Brigita: „Nechtěla.“
Zdeněk: „Ona měla plno nápadníků, kteří se jí dvořili, a já už jsem byl pro ni starý křen. Trvalo celý rok, než jsem ji přesvědčil, že by to se mnou mohla zkusit.“

Jak jste ji sváděl?
„Tancování je o kontaktu, a když jste s někým na parketu denně tři hodiny, tak začne mezi vámi fungovat určitá chemie.“
Brigita: „Ale ne vždycky.“
Zdeněk: „Ne vždycky. Ona se té chemii rok bránila.“

Kdy se to zlomilo?
„Na Silvestra. Napsal jsem jí dopis, ve kterém jsem jí vyznal lásku, a to zabralo.“

Co na váš vztah říkali její rodiče?
„Maminka byla ráda. Ona věděla, že mám práci, že jsem slušný, hodný, že se starám o její holčičku, takže se ke mně v šestnácti letech Brigita stěhovala.“
Brigita: „Maminka mi zpočátku dovolila u něj bydlet jen na dva měsíce přes prázdniny. Když jsem přijela domů, tak se překvapeně ptala, co tam dělám. Vrátila jsem se tedy za Zdeňkem a už u něj zůstala.“

Z horního patra přibíhá po schodech dcera Viktorka.
Viktorka: „Mami, já mám hlad.“
Brigita: „No pojď, já ti něco dám.“

Ten rok, kdy vás Brigita nechtěla, vám vaše první žena zakázala stýkat se s dcerou Andreou z prvního manželství. Jak jste se s tím srovnával?
Zdeněk: „Chodil jsem na šestou ráno do práce, po práci jsem šel do klubu, kde jsem trénoval sebe a další páry, vrátil jsem se v deset večer do opuštěného bytu a šel jsem spát.“

Dceru jste neviděl patnáct let, a i když jste ji kontaktoval, tak vám neodpovídala. Proč vám najednou napsala?
Zdeněk: „Oslovila mě, když jsem začal dělat porotce v prvním StarDance. Tehdy jsme se poprvé sešli, potom podruhé a teď už se vídáme pravidelně.“

Říká vám táto?
Zdeněk: „Neříká, ona má svého tatínka a já jsem jenom rád, že každým dalším setkáním jsme k sobě blíž. Už to ale nikdy nebude takové, jako když jsem ji v šesti letech viděl naposled.“

Jaký máte nyní vztah se svou první ženou?
„Žádný vztah není.“

Prý jste velký romantik, který dokáže rozdávat hodně lásky. Co konkrétně to znamená?
Zdeněk: „Dělám všechno pro rodinu. Když nemáme večer práci, jdu s dětmi do postele, tulíme se k sobě, dcerka mě pohladí a řekne, že mě má ráda. Chci svým dětem předat obrovskou sílu rodiny. Ráno se například Viktorka kouká na televizi, přijde Samuel, přitulí se k ní a řekne jí něco hezkého.“
Brigita: „On ji chrání, i když jsou v cizím prostředí bez nás.“
Zdeněk: „Děti vidí u nás, že se k sobě hezky chováme, a stejně se chovají k sobě. Akorát když na mě tady ta moje Italka zvedne hlas, tak mě hned Viktorka brání.“
Brigita: „Já že zvedám hlas? To je tím, že ho ty nezvedáš.“

Brigita s úsměvem vstává a odchází.

Proč zvedá hlas?
Zdeněk: „Protože řeknu, že je něco bílé, a ona si myslí, že to je černé.“

Jste přísný otec?
Zdeněk: „Jsem přísný na výchovu, aby byly děti slušné. Ale když dětem dám na zadek, tak jim pak řeknu, že mě to moc mrzí.“

Vedete je k tanci?
Zdeněk: „Necháváme děti, aby byly všestranné. Takže chodí plavat, běhat atd. a užívají si dětství.“

Čím jste chtěl být, když jste byl vy malý?
Zdeněk: „Popelářem, kosmonautem, později jsem chtěl být hercem, proto jsem se přihlásil na JAMU, ale nevzali mě.“

Tancovat jste začal až v sedmnácti letech, dříve jste nechodil třeba na diskotéky?
Zdeněk: „Rodiče mě nepouštěli. Otec byl velice přísný a vyžadoval, abych byl už v osm doma. Takhle jsem byl vychovaný.“

V sedmnácti letech jste začal chodit do klasických tanečních. Mnoho kluků z nich má tendenci utíkat o přestávkách do hospody, vy jste neprchal?
Zdeněk: „Mě to bavilo. Na strojní průmyslovce byli téměř samí kluci. Když mě tedy vybrali do tanečního klubu, kde bylo mnoho hezkých dívek, tak jsem se tam samozřejmě snažil udržet.“

Co říkal váš táta na rozhodnutí věnovat se tanci?
Zdeněk: „Nelíbilo se mu to, protože pocházel ze skromné rodiny, a když jsem mu řekl, že budu potřebovat smoking, tak mi odsekl, že v jeho rodině nikdo mít smoking nebude.“

Jak jste si na něj vydělal?
Zdeněk: „Musel jsem rodiče přesvědčit, že mi tanec něco dává. Táta říkal, že se s tím nebudu stejně živit, tak ať se na to vykašlu. Dokonce mi to zakázal. Vymyslel jsem si proto kulturní středy. Říkal jsem, že chodíme se školou do kina a do divadla, a vždycky jsem vypadnul na trénink. Když na to naši přišli, tak si uvědomili, že kvůli jejich výchově jsem se rozhodl lhát. A lhát vlastní rodině je to nejhorší. Nakonec mi pořídili i ten smoking.“

Jaké bylo vaše první závodní vystoupení?
Zdeněk: „Pozval jsem rodiče a skončil poslední.“

To jste je tedy moc nepřesvědčil o svém talentu.
Zdeněk: „No to ne. Potom jsem je pozval ještě na jednu soutěž, kde jsem taky dopadl špatně. No a pak se přišli podívat, až když jsem byl špička v republice.“

Stávalo se vám, že jste tančil nejlépe, ale vyhrál někdo jiný?
Zdeněk: „Samozřejmě. To se mi stalo mockrát, ale musíte se s tím vyrovnat. Párkrát vás to zamrzí, párkrát vás to naštve, párkrát máte chuť s tím seknout, ale je to nádherný sport a s tímhle se nedá nic dělat. Já jsem s tancem začínal pozdě. Dneska už tančí i malé děti a ony vědí, že to není jenom o tom, jak hezky tančí, ale taky o tom, jakého mají tatínka, kolik má peněz, a vědí, že ten svět už není tak čistý. To je katastrofa.“

Když jste v 39 letech s tancem skončil, dělal jste porotce. Nehrají v hodnocení velkou roli sympatie?
Zdeněk: „Jednoznačně. Někteří porotci, když ta partnerka měla hezkou postavu a byla vyvinutá, tak ji hodnotili lépe než jinou, která až tak atraktivní nebyla. Je to o odvaze porotce být nestranný a nenechat se ovlivnit vším tím okolo.“

Čím okolo?
Zdeněk: „Chodí za vámi rodiče a plácají vás po ramenou. Cpou vám před mistrovstvím děti na trénink. Dokonce se mi stalo na mezinárodní soutěži v Německu, že za mnou přišel porotce z Ruska, položil mi sto dolarů na stůl a řekl, že určitý pár musí postoupit do finále, protože tatínek tanečníka mu sponzoruje jeho soutěž. Tak jsem mu vrátil peníze a řekl jsem mu, že když bude dobře tančit, tak ho budu dobře hodnotit. Tancování je neobjektivní.“

Vyčítal jste si někdy svoje hodnocení?
„Stále máte pochybnosti a i po soutěži přemýšlíte, zda bylo hodnocení správné. Ale nevzpomínám si, že bych si jej někdy vyčítal.“

Vy jste jako porotce byl objektivní?
Zdeněk: „Já jsem se o to vždy snažil. Když se porotci spolu začali bavit o nějakém páru, odcházel jsem, abych nebyl ovlivněný názorem nikoho jiného, a možná i proto jsem nebyl mezi nimi moc oblíbený. Před pěti lety jsem přestal porotovat.“

Proč?
Zdeněk: „Dělal jsem porotce zrovna v rakouském Linci a v tu chvíli mě napadlo: Co manželka? Co děti? Proč nejsem s nimi? Najednou jsem se kouknul na pobíhající nagelované páry v nablýskaných róbách a došlo mi, že tam už nemám co dělat. Už mi to nic neříkalo.“

Tento rok jste pošesté porotce ve StarDance. Kdo byl pro vás ze všech těch známých lidí nejlepší tanečník?
Zdeněk: „Absolutně nejlepší byl pro mě akrobatický lyžař Aleš Valenta. Jak muzikálně, tak pohybově, ten by se tím klidně mohl živit.“

A v této řadě byl kdo premiantem?
Zdeněk: „Podle toho, co jsem zatím viděl, je to určitě Taťána Kuchařová. Ta, kdyby se tanci věnovala už dříve. tak by byla špičkou na světové úrovni. Nejenom v technice, ale i v postavení těla, v přirozenosti. úžasné, jaké do toho Táňa dává pocity."