Klára s dědečkem vždycky trávila mnoho času, prožila s ním krásné chvíle a strávila s ním i poslední dny jeho života. „Chodila jsem za ním každý den do nemocnice. Věděla jsem, že je na smrt připravený, i když si myslím, že měsíc před ní netušil, že brzy bude mrtvý. Bylo to dlouhé umírání. Byl jako tvrdé poleno, které ne a ne dohořet,“ zavzpomínala pro Blesk Lukavského vnučka.

Smích i slzy

Herec statečně bojoval se zápalem plic. Trpěl bolestmi, přesto ani na smrtelné posteli neztratil smysl pro humor. „Když ho probudili z umělého spánku, tušila jsem, že je to probuzení pro rozloučení. Přesto byl samý vtip. Ptala jsem se třeba dědy, jestli se nechce položit... A on mi na to řekl: Já nejsem žádný položid, já jsem celokatolík!“ vypráví Klára, kterou dodnes mrzí, že s dědečkem nemohla být až do konce.

Uměl umřít!

„Lékaři nám doporučili nechat dědu od přístrojů odpojit, už to bylo zbytečné trápení člověka v umělém spánku. Chtěla jsem u toho být a držet ho za ruku, ale nedovolili mi to,“ prozradila s tím, že se hluboce věřící Lukavský smrti rozhodně nebál.
„On k tomu svému Bohu šel zvesela. Chtěl tam, už tam měl babičku, syna. Bylo to krásné umírání, děda uměl umřít!“

Rozhovory s dědečkem

„Na dědu vzpomínám opravdu intenzivně a často za ním chodím na hřbitov. Věřím, že děda tady někde je. Stává se mi na procházkách po Praze, že potkám staršího pána v klobouku a mám dojem, že by to mohl být dědeček,“ vyprávěla Lukavského vnučka Klára na křtu třetího vydání své knihy Rozhovory s dědečkem.
Vnučka Radovana Lukavského Klára s dědečkem vedla rozhovory celý jeden rok. Knihu vydává letos pro velký zájem již potřetí.
Klára jako malá se svým dědečkem a bratrem Martinem.