14°C
Proč jste do seriálu neobsadil svou dvanáctiletou dceru?
„Já nechci spolupracovat s příbuznými. To se nikdy nevyplácí. Myslím si, že pak nemáte takovou autoritu. Nedá se obsazovat dcera, bratr, sestra, máma, táta nebo milenka.“
Teď mluvíte z vlastní zkušenosti?
„Do Rebelů jsem obsadil svoji tehdejší přítelkyni Betku Staňkovou a taky mi to pěkně osolila. Všem dávala najevo, jak mě má na háku, odsekávala mi, proč by to měla dělat, že to je blbost. Nakonec to zahrála dobře, ale svoje blízké a rodinu už obsazovat nebudu.“
Jaký je rozdíl mezi natáčením dnes a před dvaceti lety?
„Dneska můžeme používat díky novým technologiím více kamer. Existují kvalitní miniaturní kamery, které jsme umístili třeba do auta, na střechu, na výfuk, a dokonce jsme měli kameru, kterou jsme připevnili na model autíčka. S ním jsme jezdili po silnici pod jedoucími auty a řídili ho z druhého vozu. Díky tomu jsme vytvořili spoustu nevšedních záběrů, které by se jinak nedaly udělat. Výhodou digitálních technologií je i to, že nemáte nervy, jestli vám negativ v laboratořích vykoupou a vy tím pádem ztratíte natočený materiál.“
V Sanitce jste o žádnou scénu nepřišel?
„Přišel, ačkoliv jsme točili na kartu. Natáčeli jsme velkolepý soudní proces s drahými herci. Druhý den jsme měli pokračovat, jenže za mnou přišel zkroušený technik s tím, že se moc omlouvá, ale omylem prý materiál z předchozího dne smazal.“
Co jste dělal?
„Šel jsem si dát panáka.“
A pak?
„Museli jsme to přetočit. Nebyl to levný den, hrály tam herecké hvězdy.“
Měl jste před nějakým hercem trému?
„Trochu jsem měl ostych, když jsem měl režírovat Jaromíra Hanzlíka, který je dost introvertním člověkem, ale výborným hercem. Kamera ho má ráda, výborně vypadá, ale někdy jsem se bál mu říct, že to má zahrát jinak.“
A řekl jste mu to?
„V první chvíli jsem si říkal, že na to nemám. Pak jsem se odhodlal a on moji připomínku přijal. I proto mám před ním veliký respekt.“
Jsou případy v seriálu podle skutečných událostí?
„Naším odborným poradcem byl ředitel pražské zdravotnické záchranné služby Zdeněk Švarc, který autorovi scénáře Ivanu Hubačovi vyprávěl mnoho historek. Zásahy jsou tedy prováděny tak, jak by postupovali opravdoví záchranáři. Snažil jsem se o co největší naturalismus.“
Prý tam je hodně autonehod…
„Nějaká ta havárka nebo vyhraněná situace je třešničkou na dortu kaž-
dého z třinácti dílů.“
Jak se autonehody točily?
„Jirka Kuba, šéf a koordinátor kaskadérů, dělal všechno naplno, což bylo neuvěřitelné. Nasedl třeba do auta a ve 120 km/h napálil do stěny.“
Žije?
„Přežil všechno bez úhony. Kaskadérské kousky jsme si mohli dovolit i díky rozpočtu 170 milionů, což asi už žádný český seriál mít nebude.“
Které téma v seriálu nejvíce oslovilo vás?
„Milostný trojúhelník mezi Jiřím Dvořákem, Dagmar Havlovou a Jaromírem Hanzlíkem. Pro režiséra je hlavním materiálem pro tvorbu herec a mezilidské vztahy.“
Která je nejsilnější scéna seriálu?
„Nejsilnější scéna je asi přímá masáž srdce na ulici, kterou provádí Jaromír Hanzlík. Musel otevřít hrudník, vzít srdce do ruky a rozpumpovat ho.“
To se někdy stalo?
„Ano. Pan doktor Ziman tento zákrok sám kdysi úspěšně provedl a dostal za něj státní vyznamenání. Podle jeho pokynů jsme celou scénu natočili. Dokonce se jí sám účastnil jako herec. Zahrál si náhodného kolemjdoucího, kterému se počínání Hanzlíka nelíbí.“
Předpokládám, že scéna nebude příliš hezká na pohled...
„Skoro se divím, že nám to na schvalovačce v České televizi prošlo. Vadilo jim, že je tam hodně krve, ale řekl jsem, že když se otevře hrudník, tak tam nejsou granule. To se nedá nic dělat.“
Jaký je to pocit, když máte na place 300 lidí a všichni dělají to, co řeknete vy?
„Režisér je něco mezi básníkem a vojevůdcem. Všem vysvětlujete, co mají dělat a proč to mají dělat. To, jak to bude vypadat, ví jenom on.“
Jak se na natáčení připravujete?
„Doma u stolu s tužkou v ruce. Připravuji se jak večer před natáčením, tak ráno od pěti hodin, než jdu na plac.“
