7°C
Dlouhé roky jste byla považována za idol krásy…
„No jo, sexsymbol osmdesátých let. A co? Já jsem si to o sobě rozhodně nemyslela.“
Vážně? Nikdy vám to nestouplo do hlavy?
„Ne, to vůbec ne. Spíš to člověka trochu zavazuje, třeba nemůžete jít nenalíčená pro mlíko. Pořád a nepřetržitě musíte být upravená, to je vyčerpávající. Zvlášť když točíte, zkoušíte, doma máte dvě děti, a ještě do toho třeba rekonstruujete dům.“
Přesto to muselo mít i pozitiva, ne? Měla jste hodně ctitelů?
„Tak hodně… Někdy mi ctitelé psali dopisy, ale já mám s dopisy problém. Mám jich strašně moc neotevřených. Nerada je píšu, nerada je čtu a nerada je otevírám. Obecně ke mně byli lidi milí, skládali mi hezké poklony.“
Máte za sebou i několik obnažených scén. Jak se vám hrály?
„První film, kde jsem se svlékla, se jmenoval Dobré světlo, pak to byl Oldřich a Božena. Půl roku jsem se na to musela psychicky připravovat. Pak přišel ten okamžik s velkým Oa já musela s šaty dolů. Samozřejmě že mi to dělalo potíže, ale ne zas tak velké. Brala jsem svoje tělo jako materiál. Paradoxně mi přijde, že dneska, kdy si můžete koupit pornočasopisy a v televizi běží kdovíco i v čase, kdy se můžou dívat děti, tak je doba na nahotu ve filmech puritánštější. Dnes s tím mají herečky mnohem větší problém.“
Jak nese bývalý sexsymbol stárnutí?
„Žiju přítomností. Je jasné, že když fotíte pro jeden časopis a fotky jsou v pohodě, a pak pro druhý a už v pohodě nejsou, už je na nich vidět to stáří, tak vás to zamrzí. Ale brzy se s tím smíříte, protože vám nic jiného nezbývá. Vlastně to má celou řadu výhod.“
Například?
„Že už nejste středem pozornosti, když třeba jen jdete po ulici. Když mi bylo asi pětatřicet, byla jsem s mladší dcerou Rozárkou v Chorvatsku, kam jezdili čeští horníci. Šly jsme k moři a najednou za sebou slyším nějakou hornickou ženu, jak tluče manžela do hlavy a říká: Co na ní, prosím tě, vidíš? Co naní vidíš? V televizi je docela hezká, ale podívej, jak je ztrhaná! A já jsem si vůbec nemyslela, že bych byla v pětatřiceti ztrhaná. Ta paní měla navíc asi sto třicet kilo…“ (směje se)
Muži vás milovali a ženy na vás zřejmě žárlily.
„Já ale netuším proč, protože jsem v životě s nikým nekoketovala. Byla jsem tak vychovaná a neměla jsem to zapotřebí. Když jsem se rozvedla, tak jsem raději úplně přestala chodit do společnosti. Zaprvé máte pocit, že máte na čele napsáno rozvedená rovná se prašivá, zadruhé si každá žena myslí, že jste tam přišla jenom proto, že jste sama a chcete jí odloudit manžela. Často to navíc byli muži, u kterých by mě ani nenapadlo, že by snad mohli být předmětem mého zájmu. Takže takové podezírání vás nakonec akorát urazí.“
S hercem Oldřichem Víznerem jste se rozvedli, proto mě zaujalo, jak dobře vycházíte s jeho současnou ženou Vendulkou Křížovou.
„To není otázka nějakého mého charakteru nebo velkorysosti. Je to jen prostě fajn holka, taky herečka. Hraje se mnou v divadle, nemám důvod ji nemít ráda.“
Třeba proto, že jste rozvod nesla velmi těžce.
„Ano, ale nechci se k tomu vracet, je to víc než dvacet let. Víte, já jsem Vodnář, takže jsem z toho nakonec vyšla silnější než dřív. Vodnáři se strašně dlouho plácají v bahně, ale pak vstanou a jsou na tom líp než předtím. Je to úžasné znamení.“
Co vám v této situaci nejvíc pomohlo?
„Hlavně čas. Nemůžete trpět věčně.“
Jak nesly rozpad rodiny vaše dvě dcery?
„Těžce. My jsme totiž předtím byli dobře fungující rodina, dvacet let to fungovalo perfektně.“
Co podle vás za tím rozpadem vztahu stálo?
„Víte, my jsme s exmanželem začali tak, že já byla ta úspěšnější, já byla ta, která letěla na festival do Monte Carla, já byla ta, co točila v Indii… A to muži těžce nesou. Ale já si to neuvědomovala, byla jsem přesvědčená, že on je lepší herec než já a že to ví. Podvědomí je ale zákeřné… Kdysi jsem řekla, že život je o penězích, sexu a o mindrácích. Je to v každé divadelní hře, v každém uměleckém díle. Mindráky člověka hrozně brzdí, ale každý je má.“
Vy nějaké mindráky máte?
„Mám mindrák, že neumím zpívat, že nejsem dost vzdělaná, že bych měla být lepší herečka… Mám moc mindráků. Každý je má.“
Nebyl váš mindrák i rozvod? Léta po něm jste prý dokonce nejela metrem.
„Pět let jsem do metra nevstoupila, protože na mě lidi zírali. Stačilo mi to u nás doma. Šla jsem se psem, potkala dvě sousedky, pozdravila je a šla dál. A už jsem jen viděla, jak za mnou koukají a hlavy u sebe… Všichni se dohadovali, jak už se Olda nemohl koukat na to, jak se tahám s Bartoškou. Což byl můj filmový manžel, ale oba jsme byli tak vytížení, že jsme nikdy neměli čas ani na kafe, natož něco víc. Byli jsme spolu sice mockrát v posteli, ale vždy jen před kamerou.“
Zírali na vás asi proto, že jste byla velmi populární. Hlavně díky komedii S tebou mě baví svět. Přesto ji prý nemusíte.
„To není pravda, jsem ráda, že jsem ji natočila, svým způsobem je to jakási věčná sláva. Vůbec jsem nepočítala s tím, že se ten film bude tak líbit. Myslím, že s tím nepočítala ani Marie Poledňáková. Všechny nás prostě velmi překvapil. Jsem šťastná, že jsem si v něm zahrála.“
Takže patří do vaší nejoblíbenější desítky?
„Patří, protože je nejoblíbenější mezi diváky. Od revoluce jsem sice ve filmech hrála, ale už ne hlavní role. Dnešní styl natáčení se hrozně liší od toho, na co jsme byli dřív zvyklí.“
V čem přesně?
„V rychlosti, v penězích… Aby se herec uživil, hraje v seriálech. Ale tam taky není co závidět, protože v pět ráno vstávají a chodí jak do Kolbenky. Pravda, finančně se zajistí, divadlo člověka neuživí. Já se sice skromně uživím, ale kdybych točila seriály, mohla bych se mít líp. V pár jsem sice hrála, ale jen malé role. Nedokážu si představit, že bych hrála velkou roli v seriálu. Je to tak vyčerpávající a unavující a herci to berou hlavně jako obživu.“
Předrevoluční seriály byly podle vás jiné?
„Ano, protože seriály staré třeba třicet let v televizi pořád jdou a lidé je pořád sledují. Stejně tak staré filmy, i ty socialistické. Snad je to tím, že v nich hrály osobnosti.“
Vy byste asi nejradši hrála jen divadlo…
„Já ale hraju jen divadlo. Teď přes léto třeba zkoušíme komedii od Anthonyho Nielsena, jmenuje se Lháři, premiéru by měla mít v listopadu v Divadle bez zábradlí. Tam také už rok a půl hraju v představení Velký holky nepláčou od Neila Simona.“
No ale v několika novodobých seriálech jste si zahrála.
„Ano, nějaké ty seriály jsem také vzala a asi bych vzala i další. Peníze jsou strašně důležité, protože se všechno šíleně zdražuje.“
Odmítla jste i něco?
„Jen několik rolí, které se mi zdály finančně tak ponižující, že jsem usoudila, že mi to za to nestojí.“
V seriálech nehraje ani váš bývalý manžel Oldřich Vízner. Jak spolu dnes vycházíte?
„My se nevyhledáváme, ale ani se navzájem nevyhýbáme. Občas se potkáme a proběhne to normálně. Já už jsem dnes ráda, že žiju sama.“
Opravdu? Od rozvodu jste žádný vztah neměla. To jste o něj vážně nikdy nestála?
„Nestála. Muži, kteří se ke mně přiblíží, jsou v mých očích nepoužitelní. Mám občas pocit, z toho, co kolem sebe vidím a slyším, že jsou nepožitelní úplně všichni muži. Asi jim teď poněkud křivdím, ale zkoumat to nehodlám. Chci žít tak, jak žiju.“
