Vážně berete otcovství jako oběť?
„Nesmíte brát vše, co řeknu, úplně vážně. Ale oběť to samozřejmě je.“
Jak to myslíte?
„Vychovat děťátko je strašně práce. Nejsem typ machistického nadsamce, který dítě pohladí maximálně večer nebo ráno a tím to pro něj končí. Když už děťátko mám, tak se mu věnuji, i když bych kolikrát dělal radši úplně jiné věci.“
Chápu, ženy na vás pořád letí... Myslíte si, že vás někdy přestanou přitahovat?
„Slavný režisér Luis Buñuel říkal, že se nejvíc těší na to, až zestárne a zbaví se sexuální závislosti. A také říkal, že by od boha nechtěl posílit mužnou sílu, ale játra a plíce, aby mohl ještě víc kouřit a pít. Často na jeho slova myslím.“
Vy se vážně těšíte, až budete starý?
„Upřímně? Kdo by byl nadšený, že stárne? Cítil jste se o prázdninách lépe 10. července, nebo 25. srpna?“
Hezké přirovnání. Nicméně pořád jste v kondici.
„Už dva roky cvičím jógu. Žádné meditace a lotosové květy, ale namáhavé cvičení a protahování. Ze začátku jsem byl zděšený, jak jsem po lekci vyčerpaný. A také se snažím moc nejíst. Vždyť víte, že jídlo je v podstatě jed. A light potraviny? To je podvod na lidi.“
Držel jste někdy dietu?
„Nikdy! Když potřebuji trochu zhubnout, omezím jídlo. Naštěstí mám k štíhlosti i dispozice.“
Navíc jste velmi aktivní, opět jste v porotě SuperStar. Jak vycházíte s Haberou a Farnou?
„Jsme svým způsobem na podobné vlně. A protože jsme jen tři, můžeme jeden na druhého okamžitě reagovat. Když jsme byli čtyři, bylo to místy jak u maturitní komise.“
Jak byste zhodnotil výkon Ewy Farné?
„Je výborná! Je jí sice jen 19, biologicky je to ještě dítě, ale psychicky je o deset let dál. Je velice empatická, emotivní. Osudy těch lidí jen prožívá místy více, než by možná měla.“
Měla by si držet větší odstup?
„Jak ta soutěž postupuje, budujete si k těm dětem vztah. A i když jsme jejich soudci, vidíme, jak se vyvíjejí, a když pak vyletí, je vám to líto. I mně.“
Jinak se vám její hodnocení líbí?
„Ještě se mi nestalo, že bych s ní nesouhlasil, když hodnotila. Je to chytrá mladá dáma s velkým smyslem pro sarkasmus a sebeironii, navíc skvělá zpěvačka.“
Která se ale prosadila úplně jinak než přes SuperStar.
„SuperStar je rychlovýtah do vysokých pater. Teprve po soutěži se ale ukáže, zda vítězové seženou dobré autory a textaře, nebo si dobré písničky sami napíší, jestli budou dál zajímat lidi. Zatím se to podařilo jen pár jedincům, v čele s Anetou Langerovou.“
A kam byste zařadil Sámera Issu?
„To je výborný zpěvák, vsadil na r'n'b, má své fanoušky. Je mi ale záhadou, proč někdo, kdo chce dělat kariéru v Česku, proboha zpívá anglicky?! Připravuje se tak dobrovolně o jeden rozměr hudby. Je spousta písniček, které jsou slavné mnohem víc kvůli textu než hudbě.“
Například?
„Vezměte si Kluse nebo Nohavicu – jejich tvorba je postavená především na textech. Jako host v SuperStar vystoupil Petr Janda. Ze zákulisí vyplul jak pařezový dědeček s kytarou a mydlil tam Dej mi víc své lásky. Je to 48 let stará píseň a my všichni ji zpívali jak blázni. A zajímalo by to někoho, kdyby ji zpíval anglicky?“
Koukám, že jste na angličtinu vysazený.
„Nikdy nebudeme umět tak dobře anglicky, abychom obsáhli všechny nuance jazyka. Ale možná angličtinou muzikanti zakrývají, že neumí napsat dobrý český text. V angličtině můžete zpívat banality a ono vám to projde, ale jak říká Ondřej Hejma, čeština nesnese lehkých myšlenek.“
Prozradíte jako vyhlášený skladatel, kterak přilákat múzy?
„Žádný speciální trik nemám. Kouřím, piju kafe, znovu kouřím.“
Kdy skládáte?
„Už hodně svítí sluníčko, když odcházím do studia. Ale když jsem teď psal hudbu ke Čtyřlístku, bylo na tom tolik práce, že jsem si dal budíka i na šestou.“
Tak to už jste byl asi ve velké krizi…
„Věděl jsem, že za tři neděle mi do studia přijde 50 muzikantů a oni tam budou čekat na mé noty.“
Jak se vlastně skládá filmová muzika?
„I když si přečtete scénář, je vám to k ničemu. Hudba by měla reagovat na obraz, takže čekám alespoň na hrubý střih. Pak si s producentem a režisérem řekneme, kde bude hudba a jaká, jestli symfonická, syntetická, kombinovaná, jaká budou zásadní témata. A poté skládáte a skládáte a skládáte a modlíte se, abyste to stihl.“
Stalo se vám, že vás někdy nic nenapadlo?
„Vždycky vás něco napadne, ale bude to dobrý? Hodí se to k tomu filmu? A až mě nic nenapadne, tak se na to vykašlu, nebo se oběsím. Uvidíme. “
Tak když by bylo nejhůř, můžete vzít nápady ze šuplíku, ne?
„Já si do šuplíku nic nepíšu. Komponuju zásadně pod vlivem obrazu, emoce přenáším do hudby.“
Když jdete po ulici a napadne vás motiv, nikam si ho nenapíšete?
„Občas to udělám. Nebo si ho nahraju do mobilu. Jenže já tu muziku, co mám v hlavě, slyším s harmonií, a když si pak záznam pustím, už nepřijdu na to, jak jsem to myslel.“
Poznáte hned, že se vám to nepovedlo?
„Blbé věci obvykle poznáte hned. Ale někdy jsem nejistý – a pak to chce odstup. Mockrát jsem domů odešel v depresi, že jsem napsal oslovinu, že to byl ztracený den. A ráno jsem přišel a říkal si: Vždyť ono je to dobré! Ale stává se to i obráceně. Domů jsem odcházel v euforii a druhý den si říkal: Ježišmarjá, to jsem ujel.“
Co byste označil za své největší pecky?
„Miss Moskva s Jirkou Kornem nebo Ještě tě mám plnou náruč, pár věcí s Lucií Bílou, např. Vokurky, Most přes minulost, to se hraje pořád. Mám tak deset patnáct zásadních písniček.“
Vnímám správně, že těch písniček děláte čím dál méně?
„Naposledy snad pro Lucku Bílou. Mě baví psát muzikály, filmy, velké projekty. To mi přijde smysluplnější, než psát tříminutové skladby.“
Úspěch přináší i peníze. Řekl byste o sobě, že jste boháč?
„Čím se vyznačují bohatí lidé? Oblečením? Ne, originály jsou k nerozeznání od replik. Autem? Pětileté auto za čtyři miliony si koupíte za 800 tisíc a není to na něm vidět. Možná ještě byt nebo barák na dobré adrese má trvalejší hodnotu… Ale největší bohatství je množství volného času. Pak si můžete zaletět do Vídně na výstavu, zalyžovat na ledovec a pak být u moře. Peníze jsou nezávislost. Ale i když jich máte moc, a jste přitom štvanec svého podnikání, jsou vám miliony na kontě k ničemu.“
A vy máte to bohatství volného času?
„Ne. Mohl bych sice žít jenom z tantiém, ale já skládání miluju, bez toho bych nemohl žít. Tohle pro mě není práce, ale splněný sen. Živím se něčím, co jsem miloval od puberty, a ani jsem nedoufal, že to tak dopadne. Velmi často děkuji Bohu.“
Co vás vlastně žene pořád skládat?
„Jednoduše posedlost! Z ničeho nemám větší pocit euforie, než když něco napíšu a tuším, že je to dobré, a navíc se ukáže, že to dobré opravdu je. Alespoň trochu podobnou radost bych měl, kdyby mi zavolal prodejce letadel Piper Meridian Luboš Čorňák a řekl mi, že pro mě jednoho má jako dárek. Ale k tomu asi nedojde.“
Tak to si skládání ceníte sakra vysoko. Vy ale už jednoho pipera máte, ne?
„Prodal jsem ho. Cokoliv vlastnit znamená mít problém. A u letadla to platí také. Mnohem jednodušší je půjčit si to.“
Nemáte strach sednout do cizího letounu?
„Nemám. Ono se ví, jak je které udržováno, kdo se o něj stará. Minulý rok jsem letěl se svým leteckým guru, panem kapitánem Jardou Slováčkem, a pár kamarády do Avignonu a nedávno jsme s Pavlem a Roxanou letěli do Zell am See. Roxana část letu natočila a video je na mém Facebooku. Tam je to tak krásné! Za těch dvacet let jsem oblítal půl Evropy.“
Co vás ještě baví kromě létání?
„Golf, i když jako skoro každý mám pocit, že mi to nejde.“
Zazpíváte si někdy také to, co složíte?
„Teď jsem dodělal muzikál Mauglí, a než bych zval interprety a složitě jim vysvětloval, jak co mají zpívat, raději jsem hlasy většiny zvířat nazpíval sám. Jen některé dívčí party nazpívala moje Lucka.“
Mimochodem, texty napsala vaše manželka Gábina Osvaldová…
„…jistě, napsala. Ona je skvělá.“
Proto jste se s ní ještě nerozvedl?
„A co je komu do toho? Už dvanáct let s ní nežiju.“
Jaký je tedy váš názor na manželství?
„Manželství jako druh spojení podle mě skončí. Je to jako uzavřít trvalý pracovní poměr s velmi složitou možností vás vyhodit. A budete se snažit v práci, kde máte všechno jisté? Ani chlap, ani žena by ve vztahu neměli mít pocit, že nemusí o toho druhého neustále bojovat, že se nemusí snažit. Pořád musí mít trochu strach, že když to přeženou, druhý se sebere a bye bye! Kdo se chce oženit, ať se podívá na Válku Roseových.“
Ne každý vztah přece musí skončit nesmiřitelným bojem na život a na smrt.
„Nemusí. Ale když jsou obě strany v permanentním konkurzu, když nemají ten ďábelskej papír, chovají se k sobě slušněji, mají k sobě víc úcty, bojují o sebe, a ne proti sobě. Navíc konce manželství někdy končí absurdním bojem o majetek. Režisér Cameron žil dva roky s manželkou, a když se rozváděli, musel jí za ty dva roky soužití zaplatit 50 milionů dolarů. Není tohle anomálie, vždyť všechny ty peníze vydělal on!“
