14°C
Proboha, jak vy to žijete? Stálo mě nadživotní úsilí dostat z vás hodinu.
„Přiznám se, že nechci pokaždé dávat rozhovor, když mi někdo zavolá. Někdy je taky potřeba být ticho, mít čas se nadechnout a pak mít co říct.“
Víte, co mě vždycky zajímalo? Jestli si herec koupí noviny, když tam vidí rozhovor s jiným hercem.
„Když vidím na stánku obálku se známou tváří nebo kamarádem a zajímá mě to, tak si to koupím. Někdy, když je to hezké, tak se pak nechám také k něčemu hezkému přemluvit. Jindy mám díky tomu naopak chuť mlčet.“
To si nemůžete normálně popovídat v šatně?
„Většinou hraju představení jen ve dvou a při televizním natáčení není tolik času. Nebo je to rozhovor s někým, s kým se nepotkávám tak často, a zajímá mě jeho názor. A velmi rychle poznám, zda text dočtu, nebo ne.“
To ve vás asi bude pořád dřímat ta učitelka.
"Herec a učitel mají k sobě vlastně blízko. V obou případech máte posluchače, diváky a něco sdělujete. Navíc, čtením rozšiřujete svoje obzory a já se žádnému vzdělání nebráním, naopak. A k té učitelce – já jsem vlastně nikdy neučila, kromě praxe jsem šla hned na hereckou školu.“
Ve vašem případě to asi nehrozí, ale když by nebyly role, mohla byste se za katedru vrátit. Co by vás lákalo učit?
„Ne, za katedru už se vrátit nechci. Raději bych se sama stala žákem a vrhla se na psychologii, biologii a španělštinu. Jazyky jsou totiž moje velká vášeň. Opravdu platí, kolik jazyků umíš, tolikrát jsi člověkem.“
S tím souvisí i vaše láska k Francii?
„Provází mě od osmi let, jsem jí věrná a je to taková má tradice. Pořád mi něco nabízí, miluju její vůni a klidně bych si dovedla představit tam žít. Našla jsem si tam přátele a hlavu mám plnou vzpomínek. A samozřejmě miluju jejich styl života. Francouzi jsou hodně otevření a plní svobody, která u nás zdaleka není.“
Jak se to projevuje?
„Nikomu nepřijde divné, když jde někdo po ulici a tančí. V Lucemburské zahradě lidé hrají šachy. Češi tak svobodní být neumí. Ale zlepšuje se to.“
Uplatnila byste se tam jako herečka?
„Jazyk by snad nebyl problém, kdyý jsem ve Francii déle, tak dokážu ve francouzštině i přemýšlet. Na film bych si asi troufla, ale kdybych měla hrát divadlo, musela bych tam chvíli žít. A samozřejmě mám přízvuk, kterého se nezbavím. Předpokládám, že by má role byla uklízečka nebo prostitutka z Východu. (směje se) Jinak samozřejmě ale miluju Česko.“
Viděla jsem vás nedávno ve stejnojmenné soutěži. Byla jste jako rodeo – tak impulzivní jste pořád?
„Režisér nám tam řekl jedinou připomínku: Prosím vás, chtějte vyhrát a blbněte! Chtěl napětí, aby to bylo pro diváky peprné. A chvíle, kdy mi nechtěli uznat body, byl emotivní zdroj, ze kterého jsem to napětí udělala. Emoce je sice pravá, ale doopravdy se nezlobím. A byla jsem taky zvědavá, jak se zachovají kolegové. Přesto přiznávám, že impulzivní jsem. Dovedete si představit unylou herečku?“
Znám pár takových. Radši mi řekněte, zda někdy rozpálíte natolik, doma létají talíře.
„Ne, byla by jich škoda. Někdo měl tu práci a vyrobil je. A jí bych musela doma uklízet. I když… Nebyl to talíř, ale Toník nedávno zlobil. Měl takový malý zásek a už to třetí den zkoušel, kam až to půjde. Zrovna jsem dopekla po dvou hodinách bretaňský koláč a vyvrcholilo to tak, že letěl plech s koláčem. Ten se rozletěl na milion kousků po celé kuchyni. V tu chvíli jsem byla klidná, zaklekla jsem a začala uklízet.“
A Tonda?
„Od té chvíle byl zlatej. Pochopil situaci a máme teď nové heslo: Hrnečku, dost. Když je toho hodně, je to jako kaše, která přeteče.“
On po prázdninách půjde do první třídy. Už to prožíváte?
„Nerada předbíhám událostem, takže zatím nic. Tašku dostane k narozeninám, které má 21. června. Pokud seženu, kterou si přeje. Chce přesně tu, jako měl létající Čestmír, a kdyby na ní byl pejsek, byl by šťastný. Tak prosím, kdybyste někdo dělal retro tašky, tak si ji ráda pořídím. Děkuji, Tereza Kostková. Zn: Do června.“
Pamatujete si na svůj první den ve škole?
„Táta mě vedl před školu a někdo nás vyfotil na polaroid, který jsem tenkrát viděla poprvé. Fascinovalo mě, že ta fotka rovnou vyjela ven. Jako rodilá Pražačka jsem šla v moravském kroji, který mi ušila moje chůva.“
Nekoukali na vás jako na exota? Nejen Kostková, ale navíc i v kroji?
„Trošku jsem vybočovala. Zpětně mi pak spolužáci říkali, co si o mně mysleli. Nejvíc je paradoxně zaujal můj chraplavý hlas. Mysleli si, že když jsem z herecké rodiny, tak musíme chlastat a kouřit.“ (směje se)
Nebylo pro vás břímě, že tatínek i maminka jsou vynikající herci, a vy jste tak měla laťku nastavenou docela vysoko?
„To ano. Ale já to vnímám, jakože zkrátka táhnu tu hereckou káru naloženou texty a kostýmy dál. Nesu ten prapor.“
A myslíte, že důstojně?
„...a s hrdostí.“
Toník už po nějakém divadle pokukuje?
„Není pravidlo, že by každé dítě z herecké rodiny muselo v hraní pokračovat. Já jsem jediná ze čtyř dcer, která se na to dala. Je na něm patrné, že je celý děda, ale zatím o to nemá vůbec zájem. když vydrží sedět v divadle, viděl všechno se mnou, byl nadšený smál se. Cyrano z Bergeracu, Královu řeč a všechno chápal. Víc ho ale v současnosti přitahuje příroda, zvířata, zeměpis, matematika.“
Nabázeli vám, že by ho obsadili do dětské role?
„Ano, chtěli ho do seriálu Cesty domů, ale zarazila jsem to. Chápu, že někdo dětské role hrát musí, a děkuji jiným maminkám, že to chápou jinak, ale Toník potřebuje řád a hrát si. Ač to tak nevypadá, tak natáčení je stresující prostředí, kde se musí respektovat některé věci. A to nemá Toník zatím zapotřebí, nemusí chodit do zaměstnání a vydělávat si.“
Říká někdo, kdo hrál jako dítě v Národním...
„Já byla šťastná a toužila jsem po tom. Hrála jsem jednou za měsíc a bylo to pod podmínkou dobrých známek.“
Možná jednou, za dvacet let, budete se synem třeba moderovat StarDance…
„Dovedete si mě představit? Možná tak v silvestrovském zábavném vzpomínkovém pořadu. Jinak bych to divákům nepřála.“
Nemrzí vás, že jste si kvůli moderování nemohla nikdy zatančit?
„To ne. Chodím k Honzovi Onderovi do Tančírny. Jsem především ráda, že můžu StarDance po boku Marka Ebena moderovat. Za těch pět let se to tak nějak propojilo – je to něco našeho. Dostala jsem mnohem víc, než kdybych tančila. Navíc, i s Markem si tam občas zatančíme. A mně stačí si té zmrzliny líznout, nemusím hned sníst celý pohár.“
, Toník pózuje před fotografy, uvidíme, jak to vše bude chápat. Jsou herci a další populární osoby, jejichž děti veřejnost ani nezná. 
