Za všechno může mastný pekáč, na který stoupla, rozjela se a po několika piruetách a veletočích skončila na zemi se zpřetrhanými vazy kolem kyčle.
Skučela jako pes
„Přijeli si pro ni až k autu s lehátkem, pak byla asi půl hodiny v ordinaci a potom ji vezli na rentgen. Celou dobu byla na lehátku a asi ji to dost bolelo, protože když s ní personál přejel přes práh, dost skučela. Asi měla něco s nohou nebo pánví,“ napsal nám ještě v noci svědek, který Veroniku Žilkovou hodinu před půlnocí ve špitálu zahlédl.
Odkázaná na syny
Doktoři z vojenské nemocnice udělali herečce rentgen a sono, dokonce zvažovali i operaci. Nakonec se ale usnesli, že bude lepší, když se zranění nechá volný průběh. Veroniku tedy manžel se synem opět odvezli domů. Do auta i z něho ji ale museli nést. Herečka totiž není schopna se pohybovat a to ani o berlích. Tak silné má bolesti! Stala se tak kompletně závislá na rodině. Především na synech. Sám Stropnický měl totiž nedávno problémy s páteří.
Rozhovor se zraněnou herečkou:
Veroniko, co se vám vlastně stalo?
„Tomu snad nikdo neuvěří. Pekla jsem maso a v pekáči zůstal tuk a zbytečky. Bylo mi to líto vyhodit. Nakrájela jsem tedy do toho knedlíky a pekáč dala na chodbu na zem, aby si pochutnali naši pejsci.
Co bylo dál?
„Pak jsem chtěla jít za Martinem a za syny do obýváku, kteří se dívali na fotbal. No a zapomněla jsem na pekáček v předsíni. V té tmě jsem ho neviděla, šlápla do něho a rozjela se chodbou bleskovou rychlostí. Letěla jsem tak tři metry, potom udělala provaz, piruetu a doslova prolétla dveřmi do pokoje. Skončila jsem pod televizí, na kterou se kluci dívali.“
To musel být šok! Pro vás i pro ně...
„Kňučela jsem strašně a naříkala a oni se mi nejdřív hrozně smáli. Až kdy jsem omdlela bolestí, pochopili, že je zle. Martin se synem Cyrilem mě odnesli do auta a odvezli do Střešovic. Tam mě zrentgenovali, udělali sono a zjistili, že mám přetrhané vazy na různých místech kolem kyčle. Prostě jsem si natrhla prdel.“
Co s vámi udělali?
„Nejdřív to chtěli operovat. Potom si řekli, že bude lepší, když to časem sroste.“
Prý jste strašně naříkala...
„Takovou bolest jsem dosud nezažila. V nemocnici jsem ležela na chodbě na lehátku. Byli tam lidé, já ale opravdu kňučela s hlavou pod dekou. A naříkám ještě teď!“
Můžete chodit?
„Ani náhodou. Martin mě právě přinesl z koupelny. Nemohu chodit ani o berlích, jak to bolí.“
Co prášky?
„Víte, já v životě nebrala prášky. Jsem jejich velký odpůrce. Léčím se, že mám pod zadkem zmražený špenát.“
Rušíte práci?
„Bohužel. Musím zrušit nejen představení v divadle, ale i natáčení seriálu Vyprávěj. Opravdu nechodím. A to máme s Martinem začít zkoušet zájezdové představení Apartmá v hotelu Plaza, které jsme si nadělili k 5. výročí naší svatby. Sama jsem zvědavá, jak to zvládnu!“
Kdy jste utrpěla naposledy nějaké vážné zranění?
„Ve 13 letech jsem si zlomila nohu. Potom léta nic a až před dvěma roky mi kolegyně při představení v Činoherním klubu rozsekla hlavu kabelkou, takže jsme pak měla několik stehů. No a teď si takhle natrhnu zadek! To jsem dopadla.“