Řekněte mi bez přemýšlení tři nejzásadnější věci ve vašem životě za poslední dobu.
„Narození druhého syna. To, že mě opustil Leoš, a stěhování do nového domu.“
Překvapuje mě, že ve vašem hlase není ani trochu záště nebo smutku…
„Nechci, aby to vyznělo špatně, ale spousta lidí vedle mě mi tenkrát říkala, že by to nedali. Jsem silný člověk a ustála jsem to. Leoše mám ráda, žádná zášť není. Neříkám, že mě to nebolelo, ale nevím, proč bych na něj měla plivat špínu. Prožili jsme spolu krásných deset let, máme dvě děti. Zkrátka se na to musíte podívat z nadhledu, není dobré se v tom neustále patlat. Časem to přejde. Teď už je to přes tři roky a ten poslední jsem úplně v pohodě.“
Není to ale hlavně kvůli dětem? Aby neviděly, jak se rodiče dohadují?
„Ne, přišlo to tak automaticky a samozřejmě. Kdybych se chovala jinak, dělala scény, asi by se i Leoš choval jinak. Jen se prostě bavíme jak dva dospělí lidé.“
Když jste ho viděla prvně, líbil se vám?
„Ale vůbec ne! Až po třech měsících, kdy jsme spolu dělali v rádiu, jsme se do sebe hrozně zamilovali. Abychom spolu byli co nejvíc, začala jsem s ním jezdit na diskotéky. Vydrželo mi to dva roky. Pátek, sobota, neděle v trapu.“
Stála jste v koutě, nebo ho očkem hlídala?
„Nikdy jsem se na něj nelepila, stála jsem stranou. Tancovala jsem si v klidu na parketě. Když přišli fotografové, odskakovala jsem.“
Jak moc se za tu dobu Leoš změnil?
„Hodně, o 180 stupňů. Byl to obyčejný kluk, totální ucho, který se svou pílí vypracoval. Nejvíc se ale samozřejmě změnil za tu dobu, co spolu nejsme. (směje se) Použiju slova, která řekl můj táta: »Nikdy mu to neodpustím. Ale je těžké odolat, když mu ty baby chtějí skákat do postele a podlézají mu. Semlel ho svět, peníze a sláva.« Já to chápu, protože v jádru je to pořád ten hodný chlap.“
Marešová přítel Tereza Kühnelová, Ondřej Rybár
Tolik chvály? Tomu nevěřím!
„Nemůžu říct nic jiného. Chová se hezky k dětem, ke mně, pomůže mi s čímkoli. Jen se nám nepovedl vztah. Tak to prostě je, a kdybych se vztekala, byla bych potvora. K čemu mi to bude?“
Pomáhá vám i se soukromými věcmi?
„Když o to požádám, tak ano, jinak ne. Pokud dojde na doktory, třídní schůzky, tak to vždy absolvujeme spolu automaticky.“
Dámám po boku Leoše to nevadí?
„To neřeším. To je věc Leoše, aby si to se slečnami vyřešil sám.“
Očima redaktorky
Monika je živel! Její frekvence slov je tak vysoká, že se člověk občas ztrácí a musí se hodně soustředit, aby mu něco neuteklo. Pořád se směje a při focení jí bylo v ateliéru plno. Jen jednou se na chvilku ztišila a to, když měla mluvit o nové lásce. Asi ji nechce zakřiknout a hýčká si ji jen pro sebe.
