Františka musí kromě nemocniční stravy zvládat i pooperační bolest. Už se cítí trochu lépe, nebyla by to ale ona, kdyby pořád nepracovala, dnes ji za to v krčské nemocnici dokonce vynadali.
I přes tvrdé kritiky v článcích a módních policiích má Františka spoustu slavných přátel, kteří ji navštěvují v nemocnici a usnadňují ji tak jistě naprosto nudný pobyt na nemocničním lůžku.
V minulých dnech ji v nemocnici navštívila Simona Krainová i Andrea Verešová, dnes Františce pomohl přijít na jiné myšlenky její kamarád a spoluautor knihy Můj vysvlečený deník Jan Hlaváč. Vysvobodil ji od úmorné koprovky a přinesl ji nějakou tu dobrůtku.
„Tak jsem byl za Františkou v nemocnici; pobyt na traumatologii se chýlí ke konci a v nejbližších dnech bude vystřídán několikatýdenním pobytem v některém z rehabilitačních zařízení. Františka nadále bojuje se zlomeninami, punkcemi, vrtkavou přízní nemocniční wifiny a nově také s nemocniční koprovkou,“ napsal Hlaváč na svém Facebooku.
„Ano, Jan Hlaváč mi dnes dělal příjemnou společnost u nechutné koprovky,“ poděkovala Františka za příjemnou návštěvu a zároveň prozradila, čím si krátí čas v nemocnici: „Mimochodem - ano, píšu -teď ne - knížku o mně, módě, životě. Všechno má své souvislosti, všechno se vším souvisí,“ napsala na svém facebookovém profilu.
„Tuším, že to má nějakou souvislost s jejím životem a s módou... Kus jsem si stáhl na flashku a s dovolením sem kousek toho kusu zavěsím,“ pokračuje Hlaváč na Facebooku.
Přečtěte si úryvek z chystané knížky:
Do mých šesti let jsme se s babi každý květen stěhovaly do domečku paní Vojáčkové na Chlomku, což je osada nedaleko Prahy nad Davlí. Vždycky jsme tam přijeli se spoustou kufrů a tašek vlakem z Braníka. Chlomek byl na kopci a muselo se na něj dost dlouhou cestou od řeky Sázavy vystoupat. Dodnes nechápu, jak to babička dokázala ujít. Pamatuji se, jak si na cestu vždy obula hnědé šněrovací polobotky s vroubkovanými bílými ponožkami. A na hlavu nasadila malý slaměný klobouček. Často se zastavovala a utírala si vyšívaným kapesníkem zpocenou tvář a zátylek. Pak kapesníček zastrčila do výstřihu drobně květovaných šatů. Ty jediné byly v pase přestřižené, měly živůtek, jemně nabranou sukni a rukávky s manžetou. Ty jediné nevypadaly jako rovné hábity, které si na sebe později léta šila.
Františce do nemocnice jsme zavolali a na knížku jsme se zeptali: „Doufejme, že budu mít dost sil na to, abych ji dopsala, hned to ale nebude,“ svěřila se.
