Neštvalo vás zprvu, že jste dostala roli čerta a ne princeznu?

„Když mi tehdy pan režisér Troška zavolal a řekl, že točí novou pohádku, moc mě to potěšilo. Už jsem u něj hrála jedno strašidlo, v princezně Jasněnce a létajícím ševci, a tak jsem tušila, že mi to neříká jen tak. Faktem ale je, že tou čertí nabídkou mě zprvu zaskočil.“ 

Jak to probíhalo?

„Řekl mi, že by chtěl, abych v tom hrála čerta. Podivila jsem se. Snad čertici, ne? Přece nebudu brát chlapům roli. Ale Zdeněk opáčil: Ne, potřebuji čerta, Yvettko. Protože takového, jakého já chci, by žádný mužský nezahrál. Nikdo totiž není takové třeštiprdlo jako ty.“ 

Jak se to projevuje?

„I když mám už dospělého syna, v srdci jsem dítě. Když se opravdu bavím – tak se bavím až do rána! Jestliže mě něco zaujme, tak to dělám opravdu naplno. Ale když ne, tak se na to klidně vykašlu. Jsem hravý člověk a žiju naplno. A nesnáším ponorkáře – lidi, kteří hází na druhé všechny své problémy. Myslím si, že ke všemu je třeba přistupovat pozitivně. Úsměv hodně vyřeší.“ 

Vzala jste tedy roli čertice ráda?

„Ale ano, ta role mě bavila. I když někdy mě i hodně štvala. To když jsem musela trávit dlouhé hodiny v maskérně a dělalo se mi špatně ze zápachu lepidla. Ta maska byla náročná. Museli mi třeba vymodelovat nos i uši, přilepit rohy, nepravidelně nalepit po těle chlupy, hlavně na krku. Jen odličování trvalo dvě hodiny! Ale v době natáčení bylo v Bavorově veselo. Dodnes vzpomínají, jak jsem coby čert zastavovala autobus, chodila do potravin nebo na jedno pivíčko do hospody.“ 

V masce populárního čertíka
V masce populárního čertíka
Autor: Martin Hurda, Ivan Malý

Jak vás brali štamgasti v hospodě?

„Zajímavé je, že i notorici tak nějak zjihli a byli milí. Asi je to vracelo do dětství.“ 

Jak jste přišla na ten legrační hlásek?

„Ten nějak přišel zároveň s pocitem, že nic nemusím hrát, stačí si jen hrát…“ 

Princezna ze mlejna měla úspěch i v zahraničí...

„Jistě, zažila jsem skvělé přijetí ve Španělsku, v Anglii a v Německu. Ta pohádka se ve světě dočkala řady jazykových mutací, oblíbený byl i televizní seriál. V Anglii moje postava Černavy v pohádce O princezně Jasněnce a létajícím ševci zamotala hlavu režisérovi dabingu. Původně si myslel, že to obsadí levou zadní během jednoho dne, pak ale svolali týdenní casting, aby našli moji dabérku. Vybrali paní, která je téměř moje hlasové dvojče! Když slyšíte anglickou verzi, máte pocit, že jsem to já, akorát v anglickém překladu.“ 

Přineslo vám to tam slávu?

„Ani ne, ta maska mě skrývala dokonale. Jednou jsem přišla za německým kamarádem, zrovna když k pohádce dělal titulky. Řekl mi: Prosím tě, kdo hraje tu čarodějnici? Nějak na to nemůžu přijít! Myslela jsem si, že si dělá legraci. Ale nedělal.“

Hrála jste i čarodějnici Černavu. Věříte na čáry i v běžném životě?

„Určitě existuje něco, co máme v sobě, ale je to potlačené. Také se v tom pohybuje plno podvodníků. Ale o tom, že někteří lidé umí předvídat, mě nezlomně přesvědčila kolegyně Helenka Růžičková. Byla jsem ještě úplné mládě, ale ona mně už prorokovala, že budu mít syna a bude mít jméno od M. Já si na to vzpomněla, až když už dávno byl Matyáš na světě a pojmenovaný! Taky mi řekla, že v osmačtyřiceti se mi úplně promění svět k lepšímu a vysvětlila jak. A přesně to se stalo a děje pořád.“ 

Souvisí to s nějakým novým mužem?

„Možná také, ale nehodlám to vytrubovat. Mediální zviditelňování mé vztahy většinou poškodilo.“ 

Když jste ten nejslavnější čert, dělala jste někdy čerta i na Mikuláše?

„A víte, že ne? Jenom anděla. Z bílé vaty mi udělali vlásky, ze slámy ozdůbky. Brala jsem to tehdy strašně vážně a čerta vedle mě jsem se hrozně bála až do chvíle, kdy jsem si uvědomila, že je to můj soused. Pak mě to přešlo.“ 

Jste Slovenka, chutnají tam Vánoce jinak než tady?

„To ano. Na stole třeba nesmějí chybět oplatky s medem. Musí být domácí, křehounké – stále mi je vozí do Prahy maminka. Taky tam musí být cukroví, slané placky pagáče, řízečky a speciální bílý koláč s hrozinkami, pletenec, který se zajídá česnekem! A také se nesmí zapomenout na kapustnici, tedy zelňačku. Vánoční tabuli tvořilo u nás v rodině jedenáct malých chodů!“

Kapustnice prý pomůže po flámu...

„Je to pořádně vydatné jídlo, které vás dokáže napravit i po větším množství vypitého alkoholu. V každém regionu Slovenska se kapustnice dělá jinak, ale nejlepší je samozřejmě od mé maminky!“ 

Čekali jste jako děti na zlaté prasátko?

„Ano, možná mi to tak chutnalo i proto, že my děti jsme skutečně dodržovaly půst. Všude po domě to tak vonělo a my jsme nesměly jíst! Večer jsme byly hladové jako vlci. Jídlo mě zajímalo snad víc než nadílka.“ 

Budete letos Vánoce slavit na Slovensku?

„Ještě uvidíme. Určitě budu se synem Matyášem. Možná v Prievidzi, možná se tu objeví naši příbuzní ze Španělska a všichni se sjedou do Prahy. Tady bychom pojali Vánoce asi spíš po česku, v poledne bychom si dali šneky a skleničku šampaňského, večer rybí polévku a smaženého kapra, protože ryby, ty já opravdu miluji.“

Opravdu tak ráda a dobře vaříte, jak jste ukázala ve VIP Prostřeno!?

„Vařím ráda. Ostatně jako každá Slovenka. To je asi dáno výchovou, mámy nás nepustily ven, pokud jsme o víkendu neuklidily a nepomohly v kuchyni. O svátcích jsem třeba poctivě zakládala polívku, která se musela čtyři hodiny vařit, aby to byl správný vývar. Taky jsem s mámou vyráběla domácí huspeninu, zase jídlo, které se v Čechách o Vánocích nepodává.“ 

Mluvíte o jídle s láskou - a vypadáte, že nic nejíte...

„Ale to já jen tak vypadám. Já se ve skutečnosti cpu jak mládě dinosaura. Už se těším, jak se o Vánocích uvelebím u televize a po ruce budu mít mísu s cukrovím, řízečky, salátek. Ten mám radši slovenský, český s majonézou nemusím.“

Které pohádky si nenecháte v televizi ujít?

„Zlatovlásku, Pyšnou princeznu, Princeznu se zlatou hvězdou. A taky Mrazíka. Bez pohádek si ani nedokážu Vánoce představit.“ 

Mluvila jste o španělských příbuzných. Koho tam máte?

„Spoustu kamarádů, a teď už jen synovce Romanka, který tam žije. Neteř Martina se zamilovala na Slovensku, tak je teď poblíž babičky. Ale je pravda, že se ve Španělsku cítím jako doma. Dokonce jsem tam pět let studovala a všichni mě tam považovali za Španělku, i když jsem pochopitelně mluvila jako cizinka. Určitě jsem byla v minulém životě někde v těchto končinách!“

Fotogalerie
18 fotografií