Říkala jste Radkovi hned od začátku táto?
„Ani si nepamatuji, kdy to bylo. Najednou to byl pro mě prostě táta.“
Jak vás nejčastěji oslovoval on?
„Rolinko.“
Jak moc zasahoval do vaší výchovy? Měli jste konflikty?
„Ani moc ne. Táta neměl rád konflikty a vždy to raději přehrál na mámu. A ta to velmi rychle vyřešila, někdy i ručně, a táta pak dělal, jako že je na mojí straně.“
Jaký máte vztah s pravým otcem? Jste v kontaktu? Znali se s panem Brzobohatým?
„Se svým otcem mám dobrý vztah, nicméně Radek byl pro mě vždy ten táta, který by mě jednou vedl k oltáři, byl mi vždy blíž. Oba se znali, dokonce můj jordánský otec byl u nás před léty i na návštěvě a docela si rozuměli. Prokecali spolu několik večerů.“
Schovala jste si něco na památku?
„Ještě jsme se ani nedotkli jeho věcí. Vše zůstalo, jako by jen odešel na představení. Pořád mám pocit, že se vrátí.“
Pro vás nejlepší rodinná vzpomínka?
„Na Vánoce mi bude chybět. Měl je hrozně rád, těšil se na dárky, na večeři , na nádhernou atmosféru, kterou máma dokázala udělat. I to, jak nás učil s Ondrou plavat nebo lyžovat – to se změnil na profesora Kardu ze Sněženek…“
Když se narodil váš nevlastní bratr Ondřej, neměla jste pocit, že jste se ocitla na druhé koleji?
„Nemám ráda slovo nevlastní. Máme jednu mámu a vyrostli jsme v harmonické rodině. Nikdy jsem neměla pocit, že by jednomu z nás nadržoval. Měl nás stejně rád.“
Jak jste se dověděla o smrti tatínka?
„Zavolal mi to Ondra. Zrovna jsem odjela z nemocnice, protože mi řekli, že operace bude trvat dlouho.“
Kdy jste spolu naposledy mluvili? Vzpomenete si na jeho poslední slova?
„Přes víkend jsme byli s bráchou u našich a byl to úplně normální víkend. Táta byl ve formě, máma uvařila nějaké dobroty a normálně jsme si povídali o všem možném.“
Urnu s ostatky vašeho otce máte doma. Je to konečné rozhodnutí?
„Určitě ho uloží na důstojné místo, třeba na Vyšehradě, jestli tam magistrát nějaké místo pro tátu najde. Ale zatím nám nevadí, že ho máme doma. Každý den si s ním trochu pokecáme a ten žal je hned menší.“
Vaše matka nosí jeho popel v srdíčku, které má stále při sobě. Máte něco podobného?
„Mám také stříbrné srdíčko, máma ho nosí v kabelce a já na krku. Občas zapomenu, že je tam táta.“
, ale bylo to opravdu Pan herec! 
