Jiřinko, jak se máte?
„No asi jak? Právě jste mě vzbudila.“
Vy vstáváte po obědě?
„Vstávám si, jak chci. Mohu si to dovolit.“
A jak vám je?
„Střídavě oblačno. Dobré to není a bude to jenom horší.“
Co vás trápí?
„Porád to moje břicho. A hlavně vývod! Vždyť s těmi střevy bojuji od první operace čtyři roky.“
Na pohřeb Radka Brzobohatého (†79) jste nepřišla. Proč? Prý vám bylo zle…
„Bylo a velice. Chtěla jsem, ale ten den jsem nějak zkolabovala.“
Jak kolapsy řešíte?
„Naštěstí existuje pár skvělých doktorů, kteří za mnou jezdí domů.“
A jinak se o sebe staráte sama?
„Ale prosím vás, to nejde. Mám na to pár skvělých dam. Střídají se u mě i v noci. To abych neupadla, když musím vstát.“
Chodí s vaší fenkou Amálkou ven?
„Jistě. Čtyřikrát denně.“
Za pár dnů máte ve vinohradském divadle vystoupení v Afrodité. Budete hrát?
„Doufám, že ano. Pokud mi zdraví dovolí.“
Načapali jsme vás u kadeřníka a manikérky. Navštěvujete salon pravidelně?
„Dvakrát do měsíce a to ať je mi jakkoli. Dáma má vypadat jako dáma za jakýchkoli životních okolností. Když umřít, tak krásná.“
Dáváte si stále ráda koňak a cigaretu?
„Ale to víte, že jo. Toť mé potěšení. Možná jediné.“
Tak to ale moc neumíráte…
„Ale říkám vám, že je to, jak kdy… Ale myslím, že se mně ty dny krátí, vždyť se na mě podívejte…“
