21°C
Už víte, kdy to bude?
„Věřím, že dokonce letošního roku všechno skončí.“
Z čeho dluhy zaplatíte?
„Nemůžu o tom mluvit, protože jde o jisté právní a finanční kroky, které jsou vázané mlčenlivostí.“
Ale budete konečně v pohodě?
„Až budu na nule, budu nejbohatším člověkem na světě. Nikdy si asi úplně neoddychnu, zřejmě budu žít pořád v napětí, ale konečně se na sto procent budu moct věnovat práci a své lásce.“
Jste po takové bolestné zkušenosti opatrnější?
„Kamarádi podnikatelé mi říkají, že jsem moc měkký, že musím být nedůvěřivější. Jsem teď poučený optimista a věřím, že už nikdy neudělám takovou chybu, abych vše postavil na důvěře v jednoho člověka. Ale stejně pořád věřím, že jsou lidé v jádru dobří.“
Propadl jste někdy během těch deseti let úplné beznaději? „Propadl, a chtěl jsem se i zabít… Nejhorší to bylo rok po natočení filmu Andělská tvář, kdy mě jistý člověk obral o 20 milionů, ale exekuce padla na mě. V tu dobu jsem začal i víc pít.“
Tenkrát vás zachránil kamarád, podnikatel Pavel Pásek, ne?
„Vytáhli mě z toho rodiče a právě Pavel. Když jsem totiž přemýšlel, jestli skočím z mostu, nebo si proženu kulku hlavou, řekl mi Pavel jednu krásnou větu: „Víš, co, skoč! A už nás tím neotravuj, nebo začni konečně něco dělat!“ V tu chvíli jsem se probral.“
V té době se k vám ale asi obrátila spousta lidí zády…
„Než jsem natočil Andělskou tvář, myslel jsem si, že mám spoustu kamarádů. Pak se to ale rychle to protřídilo a zůstali mi vlastně jen dva přátelé.“
Podepsal se průšvih s dluhy i na vašich vztazích se ženami?
„Já jsem všem ženám hned na začátku řekl jak na tom jsem. Nejde jít do vztahu bez znalosti partnerovy minulosti. Dluhy mi ale vždy spíš ubližovaly v práci, protože jsem ji kvůli nim nedostával. Devět let jsem musel čekat na příležitost! A když jsem třeba mezi tím tři roky obětoval Ivetě Bartošové a věnoval se jí 24 hodin denně, stejně jsem za to dostal do huby. Byl jsem pomluvený, byl jsem zloděj, lhář. Ale nikdy jsem se k tomu nevyjadřoval, nikdy jsem se neobhajoval. Jsem gentleman.“
Čím vás žena zaujme?
„Zajímaly mě vždy ženy, které byly opravdu ženské, žádné feministky. Přitahovaly mě takové, které chtěly něco dokázat. Takže modelky, které se pohybují po boku hokejistů, nebo stárnoucích podnikatelů jsou typem, kterému říkám jasné ne. Takové mne odpuzují.“
Nebojíte se, že vás chytré a schopné ženy převálcují?
„Naopak! Vždycky jsem chtěl, aby vedle mě stála sebevědomá ženská, abych si jí mohl vážit a aby to fungovalo i opačně. Vůbec mě neláká představa mít doma lodyhu, která myslí pouze na zvětšení silikonových prsou, na botičky z Pařížské ulice a zaobírá se pouze tím, kolik nočních klubů za týden projdeme….“
Teď je vaší přítelkyní o 24 let mladší Andrea. V čem se od vašich bývalých partnerek liší?
„Ten vztah je úplně jiný. Když mě Andrea poznala, vlastně vůbec nevěděla, kdo jsem. Nečetla bulvár, měla svých starostí dost. I teď se drží vzadu, nechce být moc vidět. Už jí nabízeli focení, dostala i nabídku na menší roli do seriálu, ale ona vždycky vznese nádhernou otázku: A vy si myslíte, že bych v tom byla dobrá? Odpověď zní, že samozřejmě ano, na což ona reaguje stylem: Jen ze mě nedělejte blbce, chcete mě jen proto, že jsem dobré prodejní zboží, protože si budu brát Pomejeho.“
Čím se tedy Andrea živí?
„Má vlastní firmu, je podnikatelka a produkční. Třeba loňské turné Michala Davida by se bez ní neuskutečnilo. Cestu si vyšlapává sama, nechce, abych jí s něčím pomáhal. A to se mi líbí. Podrží mě i v problémových chvílích, když třeba není na nájem a platí se o dva dny později. Nejančí, nešílí, nehysterčí. Vše řeší s úsměvem. Takovou ženskou jsem si přál!“
Když jste zamilovaný, jste věrný?
„Ano. Když miluji, jsem monogamní. Jiné to je, když jsem na lovu a hledám. Když ale mám tu pravou, na nevěru vůbec nemyslím.“
Dvakrát jste byl ženatý, teď se chystáte do chomoutu potřetí. Proč je sňatek tak důležitý?
„Nejsem zastáncem psí knížky. Když někdo někoho miluje a chcete s ním žít, tak se k němu máte přihlásit i s tím papírem. Když ten papír existuje, spousta věcí se řeší úplně jinak než bez něj. A teď je to poprvé, kdy si myslím, že mezi námi není žádný problém. Míšou jsme byli tehdy ještě moc mladí, s Ivetou jsme žili pod dohledem médií.“
Neděsí vás ten velký věkový rozdíl?
„Nebojím se toho.“
A co až se z vás stane důchodce?
„Andrea je psychicky i mentálně vyspělejší než byly obě moje výše jmenované vrstevnice. Na začátku jsem si sice říkal, že je to blbost, že to nemůže vyjít, ale pak jsem si uvědomil, že vedle mě stojí sice mladá holka, ale vnitřně vyzrálá ženská. V tu chvíli jsem věděl, že je to ta pravá. Zamilovanost, mrazení, sex, všechno to je krásný, ale za čtyři, šest let musí mít člověk vedle sebe hlavně parťáka.“
Plánujete děti?
„Nebudu říkat tu hnusnou větu: „Nebráníme se tomu...“ Zkrátka po dítěti toužíme, ale počkáme, až to přijde. Ona je mladá, já jsem ještě relativně v plodném věku. Hlavně jsem rád, že už mám teď konečně práci, že rodinu zabezpečím.“
Opravdu se vám tak daří?
„Poslední rok a půl je úžasný. Nejprve jsem dostal nabídku z rádia na vlastní noční pořad. Líbilo se mi, že to bude živé vysílání, že se nebude nic předtáčet. Byla to výzva, i když mě prostě hodili do vody a vysílal jsem už za tři dny!“
A vyhrál jste cenu Moderátor roku.
„Tomu jsem se smál, vždyť jsem vysílal jen půl roku! Za mnou skončili bardi, kteří jsou v rozhlase třeba i dvacet let. A já jsem jen obyčejný chlap, který s lidmi probírá různé věci. Pak se mi ozval i ředitel Primy. V životě bych nevěřil, že bych mohl dělat vedle Ivany Gottové VIP zprávy. Prostě říše snů! A teď se rýsuje ještě má vlastní televizní show. V příštím roce bych se ale chtěl také vrátit jako producent celovečerního filmu.“
To jste se z Andělské tváře opravu nepoučil?
„Rád bych natočil hudební film, a když všechno dobře dopadne, bude to bomba. V tuhle chvíli se ale pracuje ještě na scénáři. Hrát v něm určitě nebudu, tuhle chybu už nikdy neudělám. “
Prý se teď také chcete pustit i do politiky. Proč?
„Jak řekl jeden můj posluchač – Z konkurzu do rádia až na předsedu vlády. (směje se). Ale ne, sám do politiky jít nechci, jen jsem se teď stal koordinátorem Hnutí politické jednoty, které vytvořili posluchači.“
Může vás po těch vašich životních kotrmelcích ještě něco překvapit?
„Určitě! Třeba právě v posledních dvou letech mě dost překvapila ta rychlá proměna mého života z úplného dna do senzačního plusu.“
smrdíš ty! 
