Můžete skandály nějak vysvětlit?
Hana: „Ať ty příběhy byly méně či více pravdivé, já jsem za vším udělala tlustou čáru. Už nechci řešit, zda jsem magor nebo kleptomanka. Hodně jsem se trápila a spoustu věcí obrečela. Uznávám, že hodně blbostí jsem si zavinila sama, ale vše nebyla pravda. Do toho všeho mi totiž zemřela maminka a já se složila. Začala jsem užívat i antidepresiva.“
Teď jste na tom jak?
Hana: „Synovi jsem dala plnou moc, s nikým moc nemluvím, změnila jsem telefonní číslo, takže je mi lépe. Antidepresiva už neberu. Jen občas prášek na spaní. K aférám, které byly, se už nechci vracet.“
Jiří, vy jste stál po celou dobu pevně za Hankou. Džentlmensky jste ji hájil...
Jiří: „Všichni z ní udělali balík zla, najednou na ní bylo všechno špatné. Nikdo nechápal, že se jen nakumulovala spousta smutných událostí, ze kterých měla Hanka nervy v háji a řešila to alkoholem a prášky. Musel jsem ji bránit.“
Hana: „Jiří mi byl vždycky oporou, uměl se mě zastat. Má se mnou trpělivost. Nikdo sice není dokonalý, ale Jirka fakt skoro dokonalý je.“
Něco na tom bude, když spolu brzy oslavíte dvacet let v manželství. Jak se vám to podařilo?
Hana: „Jiříčku, co ty si myslíš?“ (Obrací se na manžela, který mezitím obědvá a více se soustřeďuje na kouřící polévku.) „My jsme se zkrátka hledali, až jsme se našli.“ (Jiří vyprskl smíchy.) „Žádný jiný chlap by se mnou nevydržel!“
Jiří: „Je to v tom, že se ti dva klidně můžou hádat, ale vždycky jeden za druhým musí stát, musí si svého protějšku vážit. Já měl odjakživa vysoko nasazenou laťku díky svým rodičům, kteří se měli celý život rádi, a když táta onemocněl, máma u něj zůstala až dokonce.“
Ale přesto jste se spletl hned třikrát, protože přesně tolik rozvodů máte za sebou.
Jiří: „Lovil jsem ve špatných vodách. Ale rozhodně tím neříkám, že to byla jen a jen chyba těch žen.“
V případě Hanky jste si byl už jistý, že to napočtvrté klapne?
Jiří: „Já jsem už v té době věděl, že chci normální, obyčejnou ženu. A Hanka, učitelka z mateřské školy, taková byla. Já totiž ty strašidla, nebo chcete-li věšáky na hadry, co se furt vytahují, že mají doma plnou skříň věcí od Louise Vuittona, nesnáším.“
A kde učitelka potkala herce?
Hana: „V patnácti, v divadle. Tehdy jsem si šla pro jeho podepsanou fotku. Zeptal se mě, kolik mi je. Když zjistil, že patnáct, řekl, ať přijdu, až vyrostu.“
Takže jste se později přihlásila?
Hana: „Ne, začali jsme se vídat v divadle Semafor, kam jsem chodila za kamarádkou. Po pár letech, když se rozvedl, mě pozval na šampaňské. Hned se mě zeptal, jak se má můj syn. Tím si mě získal, protože já sháněla hlavně tatínka, ne vztah. (směje se). Na radnici se mu ale nechtělo.“
Jiří: „To tedy ne.“
Jiřímu se po těch zkušenostech nedivím. Ale že vy jste se nebála manželství s tolikrát rozvedeným chlapem.
Hana: „Jediné, čeho jsem se bála, bylo to, že Jiří byl tenkrát hodně známý. Ale zvykla jsem si. Manželství pro mě bylo vždy důležité. Jirka naopak tvrdil, že kazí vztahy.“
Jak jste ho na radnici nalákala?
Hana: „Jednou po návratu z Ameriky mi na letišti tvrdil, že se mu po mně stýskalo a že si mě vezme. Když jsem chtěla na radnici zamluvit termín, říkal, že neví, kdy hraje. Tak jsem zašla do divadla za Miloslavem Šimkem a řekla mu, že mě Jirka požádal o ruku a že bych ráda, aby mi to odsvědčil. Měl radost a hned jsme spolu vybrali datum. Když jsem ho Jirkovi oznámila, říkal, že má ten den jistě představení. A tak jsem přiznala, jak jsem to už zařídila.“
Nikdo vás neodrazoval od sňatku s o generaci starším mužem?
Hana: „Jiřího přátelé byli rádi. Pan Šimek si ze mě dělal srandu, že prý doma jistě Jiří volá z koupelny: Haničko, který je můj ručníček? A já mu odpovídám: Jiříčku, ty máš ten s medvídkem. To ale samozřejmě nebyla pravda.“
Věkový rozdíl vám nikdy nevadil?
Hana: „Jiří na svůj věk nevypadá, je v kondici. Navíc to se mnou umí. Jiný chlap by mě dávno vyhodil – občas dělám kraviny.“
Jiří: „Já si myslím, že to je předsudek. Třeba tátův brácha měl ženu o víc jak třicet let mladší a byli spolu šťastní.“
Oba si pamatujete datum svatby? Slavíte výročí?
Jiří: „Bylo to někdy v únoru, viď?“
Hana: „Ano, 19. února. Dárečky si dáváme celoročně. Tu dvacítku bysme si měli připomenout.“
Jiří: „Říkali jsme přece, že pojedeme na Havaj.“
Chtěli jste se někdy rozvést?
Jiří: „Já ne.“
Hana: „Jsem cholerik, který rychle vybuchne, ale stejně rychle i vychladne. Velkou krizi jsme nikdy neměli.“
Nevěru byste si odpustili?
Hana: „Myslím, že nevěra znamená konec vztahu. Na to máme s Jiřím stejný názor.“
Jiří: „Pokud vztah funguje, tak to nemám zapotřebí, a pokud ne, tak proč v takovém vztahu být?“
Potomky máte jen z předchozích vztahů. Přijali jste je navzájem?
Hana: „Společné děti nám nevyšly. A vlastní, nevlastní? To jsme nikdy nerozlišovali. Je ale pravda, že ti nevlastní se k Jirkovi chovají lépe než jeho vlastní.“
Teď máte místo dětí doma psa. Prý ho dost rozmazlujete…
Hana: „Přiznávám, že třeba Žanynka se mnou spí v posteli. Naštěstí na sebe s Jiřím nežárlí. (směje se) S rozmazlováním se ale už krotím, žádné růžové drápky nebo módní stříhání. Už se mi nechce vyhazovat za barevné drápky stovky korun.“
Co je pravdy na tom, že Hanka dvacet let vůbec nikde nepracovala?
Hana: „Skončila jsem ve školce, protože jsem po večerech v divadle nemohla ráno chodit do práce na půl sedmou. Chvíli jsem pak pracovala ve směnárně nebo jako uvaděčka. Také jsme jezdili třeba i 12krát za rok k moři. Kdybych byla někde normálně zaměstnaná, nemohla bych se uvolňovat. Ale nikdy jsem doma jen neležela, starala jsem se o Jiřího.“
Přijde mi, že jste na sebe fixovaní. Byli jste bez sebe vůbec třeba nějaký delší čas?
Hana: „Jednou jsem chtěla jet s kamarádkami autobusem cvičit k moři. Jiří měl ale pocit, že tam budeme spíš honit chlapy. Nakonec jsme jeli ve složení 44 žen, dva řidiči a Jirka.“
Honí se vám občas hlavou, jak to zvládnete, až tady jeden z vás nebude?
Hana: „Když byl Jirka nedávno v nemocnici, tak jsem měla strašný strach. Doufám, že mě přežije.“
Jiří: „Radši nad tím nepřemýšlím.“
Očima redaktorky Kateřiny Pokorné: Láska až za hrob
Dej si panáka, než za nimi vyrazíš, říkali mi všichni, když jsem se zmínila, že jdu na rozhovor s manželi Krampolovými. Očekávala jsem tedy všelicos, dvojice mě ale vcelku příjemně překvapila. Byli vstřícní, příjemní a nedali najevo, že je jim nějaká otázka proti srsti. Hana svého muže nekriticky a nadevše miluje. To, že je pro ni v nadsázce řečeno tak trochu bohem, mi bez váhání odkývala.
důležitý. 
