8°C
Jeho boj s rakovinou plic byl dlouhý a vyčerpávající. Babica ztratil tátu, který ho vedl od dětství ke sportu a vždycky ho ve všem podporoval. „Věděli jsme, že je to asi nevratný, ale stejně to člověka zasáhne,“ dodal kuchařský mág. Se smrtí rodičů se podle něj člověk jen tak nedokáže smířit.
Musel za vojáky
Babicův otec se zrádnou rakovinou plic dlouho bojoval a rodina stále doufala v dobrý konec. Osud ale nakonec rozhodl jinak. Tatínek Jiřímu umíral, právě když minulý týden odcestoval do Afghánistánu vařit našim vojákům.
Pro jistotu se s cestou do válečné zóny doma ani nesvěřil, protože maminka by měla o starost víc. Cestu už slavný kuchař zrušit nemohl, nechtěl zklamat vojáky, kteří na něj čekali.
Smích místo pláče
Nešlo jen o jídlo, které jim měl připravit, ale také o to, aby vojáci měli nějakou zábavu a rozptýlení. A navíc svému otci už stejně pomoci nemohl. Dokonce dokázal na základně žertovat.
Ani zítra se nemůže Jiří Babica zcela pohroužit do svého smutku. Má na pražské Floře autogramiádu knihy Babicovy fotbalové dobroty. I když má v duši smutek, musí předstoupit před lidi, tvářit se vesele a trousit své obvyklé vtípky, na které lidi čekají.
