18°C
Do kavárny pod apartmánem, kde žije s podnikatelem Karlem Vágnerem a synem Maxem, dorazila modelka Simona Krainová (39) na minutu přesně, sršela dobrou náladou a z fleku by mohla točit reklamu na rodinné štěstí. Bez tuny líčidel, jak ji vídáme na přehlídkách, vypadala mladší a půvabnější. A hned si objednala croissant s marmeládou.
Jste podruhé těhotná a spokojenost z vás přímo sálá. Nevěřím, že jste děti kdysi nechtěla...
„Můj život mě před lety zcela naplňoval. Rozuměla jsem i ženám, které se rozhodly být bezdětné. Říkala jsem si, proč mít vlastní děti, když je jich už tak na světě dost.“
Kdy jste změnila názor?
„Když přišel kvalitní partner, se kterým jsem si ten záhul prostě najednou dovedla představit.“
Čím vás přesvědčil?
„Znali jsme se dva dny a mně už s ním bylo dobře. Z mé strany nešlo o zamilování, kdy padáte do mdlob. S ním jsem si nemusela na nic hrát, za nic se schovávat, což jsem zažila poprvé. Takže jsem si říkala, že z toho nic nebude. Ale teď je to čím dál tím lepší. Jsme spolu dva a půl roku a já se do manžela stále zamilovávám.“
Je to váš osudový chlap?
„Doufám, že ano. S ním prožívám takový klid a štěstí, až se o tom bojím mluvit. Nechodí s chlapama na pivo, nejezdí s kamarády na víkendy, chce být se mnou. A mně tohle vyhovuje, oplácím mu stejnou mincí.“
V čem se liší od mužů, kteří prošli vaším životem před ním?
„On je prostě dobře vychovaný. Jeho matka je výjimečný člověk, vedla Karla jen k těm nejlepším věcem. Zdědil její povahu, je skromný, poctivý. A právě spravedlnost a čestnost mi teď přijdou jako nejvíce sexy vlastnosti u chlapa. Navíc je to vyrovnaný gentleman, který ve mně probouzí klid. Je jako nekonečná thajská masáž.“
Jednou jste už byla vdaná za Bořka Slezáčka. Nebála jste se jít do manželství podruhé?
„Neměla jsem vůbec žádné pochybnosti. První nepovedené manželství ve mně nezaselo obavu, že by to nemělo vyjít podruhé. I když je fakt, že než jsem potkala Karla, chlapům jsem moc nevěřila, byla jsem zklamaná. V minulosti mě totiž dost podváděli.“
To tedy vůbec nechápu…
Oni sice vedle sebe měli ženskou, která je soběstačná, sebevědomá, úspěšná, ale pořád si asi potřebovali zvedat sebevědomí tím, že sbalí třeba obyčejnou servírku. Než jsem potkala Karla, byla jsem uzavřená do sebe. A jemu trvalo dost dlouho, než si mě tzv. rozbalil a dostal se ke mně. I přesto ale, co teď prožívám s Karlem za štěstí, vím, že je to výjimka. Znám totiž dost chlapů, kteří svoje manželky podvádějí. I mně totiž chodí stále dost balicích esemesek od zadaných a známých chlapů.“
Nadbíhají vám, i když jste vdaná?
„Jim je to úplně jedno. O dnešních chlapech nemám proto žádné iluze. Generace našich rodičů to měla jinak, ti se v partnerství snažili problémy řešit. Třeba moji rodiče jsou spolu už 44 let, ač to taky vždycky nebylo mezi nimi ideální. Naše generace je sobecká. Největší tragédie podle mě je v tom, když děti přijdou o úplnou rodinu. Jako malá jsem to nechtěla zažít a modlím se, abych to neudělala ani svým dětem.“
Takže, co děláte pro to, aby vám to doma fungovalo?
„Mezi partnery musí být symbióza. Já třeba vím, že jsem pro Karla nejen jeho partnerka, ale i kamarád. Sám mi říká, že jsem vlastně skoro chlap, se kterým si rád pokecá o práci i o hezkých ženských a nemá pocit, že se to nehodí. Nepředělávám ho a ani nic neočekávám. Chci, aby si vedle mě žil spokojeně.“
Nevěru byste odpustila?
„Takové věci se řeší, až nastanou. Vím ale jedno, že ztráta Karla by mě bolela ze všech ztrát nejvíc.“
Těhotenství těsně před čtyřicítkou vám moc sluší, stojí vás dokonalá image hodně sil?
„Já druhé těhotenství úplně ignoruji. Při prvním jsem byla nadšená, ale taky plná obav, všechno jsem si hledala na internetu. Teď na to nemám čas, ani nevím přesně, ve kterém týdnu těhotenství vlastně jsem. Jenom se mi to bříško ukázalo daleko dříve. Když se doma svleču a dívám se na sebe z profilu, mám pocit, že budu rodit už za měsíc.“ (směje se)
Před dvěma lety jste ale takhle nad věcí prý nebyla...
„Tenkrát jsem si sháněla i chůvu na plný úvazek, která s námi bude bydlet. Pak mi ale stačilo, aby přišla na čtyři hodiny, šla se synem ven a já si za tu dobu stihla vyřídit svoji práci, abych mohla být s malým deset dní v kuse. Najednou nechci, aby trávil víc času s někým jiným. Jsem šťastná, když se vracím a syn na mě křičí: Máma! Na tomhle teď stavím smysl života.“
Plánovala jste potomky takhle rychle za sebou?
„Chtěli jsme pro Maxe sourozence. Nedokážu si představit, že by tady jednou zůstal sám. Původně jsme sice počítali s větším věkovým rozestupem, naštěstí se nám ale obě děti podařilo počít snad do týdne... Když jsem Karlovi druhé těhotenství oznamovala, řekl, že budeme mít klidně ještě třetí.“
Takže druhé dítě není poslední?
„Manželovi je to jedno, ale já už do toho nepůjdu, proboha, opravdu ne. Vím, že to teď bude náročné, ale ten rok a půl s pomocí chův snad zvládneme a pak si děti k sobě určitě najdou cestu a budou si spolu hrát.“
Říká se, že to bude zase chlapeček, máte už vymyšlené jméno?
„To je zatím pro všechny překvapení.“
Jaká jste matka?
„Na výchovu jdu intuitivně. Chci, aby z malého vyrostl slušný člověk, který bude mít respekt a pokoru. Když dítě žije v harmonické rodině, tak se to na něm v dobrém odrazí. My na sebe doma třeba nikdy nekřičíme, neděláme scény a naše dítě podle toho vypadá. On ještě pořádně nezaplakal. Hodně se s ním mazlím, dávám mu najevo svoji lásku, protože to tak dělali i moji rodiče a dávalo mi to pocit bezpečí. Chci, aby byl jednou spíš můj kamarád, než aby se mi bál cokoli říct.“
Plánujete pro ratolesti extra školy?
„Chci, aby se stýkali s normálními dětmi. Zatím plánuji státní nebo jazykovou školku.“
Nebojíte se, že přijdete kvůli dětem o spoustu práce?
„Právě jsem dofotila novou reklamní kampaň pro salon Yes Visage, stala jsem se tváří a ambasadorkou týdnů módy v Praze a Bratislavě, a to ve spolupráci s mojí agenturou Czechoslovak Models, která je velmi tolerantní k mému těhotenství, protože v době, kdy bude celá akce vrcholit, budu zřejmě již na porodním sále. Zvažuji i účinkování ve dvou televizních pořadech. Práce je spousta. Nedokáži si představit, že bych úplně vysadila a skončila jen u plotny. Musím něco vytvářet a můžu si dovolit ten luxus dělat jen to, co mě opravdu baví.“
Hodně cestujete, nikdy jste nechtěla žít jinde než v Česku?
„Život v anonymitě mě láká. Nejsem místní patriot. V cizině jsem kolikrát ráda, když si vyrazím ven třeba v teplákách a někdo se za mnou otočí jen proto, že mám hezký zadek, a ne proto, že jsem Simona Krainová.“
Máte tedy už nějaké vysněné místo, kde byste jednou zakotvila?
„Mým snem je nemovitost v Kalifornii. Ráda bych tam s dětmi jezdila na pár měsíců v roce, na delší prázdniny. Konzumní svět Ameriky mě baví. Čekám ale spíš na manžela, až si vyřeší práci, abychom tam mohli odjet všichni. Sice se mě každý ptá, proč už dávno nemám dům s bazénem, ale mým snem opravdu není žít v satelitním městečku. Jsem městská holka.“
Léta jste byla velkou kamarádkou zpěvačky Dary Rolincové. Pak se to mezi vámi pokazilo kvůli mužům. Jaké vztahy máte dnes?
„Jako dvě pracující mámy. Sem tam si zavoláme nebo pošleme SMS. Naslibujeme si, že se potkáme, pokecáme, ale málokdy to vyjde. Stále se máme rády a jsme jako dvě sestry, které už ale mají svoje rodiny.“
