22°C
Erbová se svým dvorním fotografem Janem Tůmou nafotila snímky s dvouměsíčním synem. „Když jsem je viděla, tak jsem se rozplakala,“ svěřila se. Není pochyb, že ji mateřství opravdu změnilo. Markus je pro ni vymodleným synem, těhotenství a ani samotný porod pro ni nebyly vůbec snadné. Lékaři zjistili zdravotní komplikace. „Na poslední chvíli jsem měla nepříznivý nález. Aby se předešlo riziku, zvolili doktoři císařský řez,“ řekla Erbová a v rozhovoru pro Blesk toho prozradila daleko víc.
Jak se vám daří dva měsíce po porodu?
„Skončilo mi šestinedělí a mám pocit, že se všechno změnilo jako mávnutím kouzelného proutku.“
V čem je to lepší?
„Jsem šťastná, protože předtím jsem k Markusovi často vstávala, teď se budí po třech hodinách, tak se i trochu vyspím. Malej je na flašce, napapá se a ani nepláče.“
Vy už vůbec nekojíte?
„Já jsem to takhle měla i u Viktorinky, po šestinedělí jsem ztratila mléko. Ono ho ani tolik nenasytilo, po kojení nevydržel spát déle než hodinu.“
Vypadá to, že se všechno s malým už zaběhlo do normálu, dělá vám přesto něco starosti?
„Malej se narodil jako překrásný miminko s hlaďoučkým obličejem. Poslední týden má takovou tu kojeneckou vyrážku, která se začíná rozšiřovat. Dcera trpí na atopický ekzém, mám trošičku strach, aby malej neměl něco obdobného.“
Jaká je Viktorka sestřička, nežárlí na mladšího brášku?
„Ty první dny byly od Viktorky signály žárlivosti, což jsme očekávali a bylo to i logické. Celých šest let byla jedináček a všechno se točilo kolem ní. A narození Markuse vnímala jako narušení svého teritoria, ale s postupem času se adaptovala. Bráchu začala mít celým srdcem mít ráda. Je starostlivá, když zabrečí, běží a dá mu dudlíka, zapojuje se do přebalování, koupání a ostatních činností.“
Zapojuje se stejně i tatínek?
„Ten je z malého nadšenej a už od samého začátku pomáhá se vším.“
Tomáš tedy koupe, přebaluje a vstává v noci k malému?
„Všechno až na to poslední. Celou noc ho nechávám spát, protože v Českých Budějovicích jsme minimálně a každé ráno tam jezdí na trénink a odpoledne se vrací. Pomáhá mi, až když přijede domů. U malého je hrozně vnímavej, takovej tatínek, kterej má pocit, že je to jeho poslední dítě, a užívá si ho se vším všudy.“
Je to opravdu definitivní, že to bude jeho poslední dítě?
„Mně kdysi dávno říkali, že nebudu mít žádný, a dneska mám zdravý dvě děti. Jestli někdy do budoucna budeme mít třetí, tak už raději nikdy neříkám nikdy.“
Je mi jasné, že se všechno teď točí kolem Markuse, ale stíháte i něco dalšího?
„Domluvila jsem se s ředitelkou nadace Rakovina věc veřejná, že se jí tenhle rok začnu intenzivněji věnovat. V tenhle moment produkčně připravuju charitativní přehlídku. Ale co se týká modelingu, tak to vidím až na září.“
Cvičíte nebo držíte nějaké diety, abyste na podzim oslnila na přehlídkovém molu?
„Ještě mám devět kilo nahoře, ale nechci to hrotit extra dietami nebo cvičením. Ta kila k tomu těhotenství patřila, tělo devět měsíců rostlo a nemůžu chtít, abych byla hned na své původní váze.“
Jak jste vnímala své první těhotenství s Viktorkou?
„Byla jsem tenkrát bez partnera, bývalý manžel byl v té době ve Státech a celé to zásadní období ženy jsem prožívala obklopená pouze kamarádkami.“
V čem všem bylo odlišné, když jste čekala Markuse?
„V průběhu těhotenství jsem měla problémy s placentou, tudíž jsem musela víceméně ležet. Ale na druhou stranu jsem měla velkou oporu v partnerovi. Prostě všechno, i porody, bylo rozdílné. Malej šel nakonec na svět císařským řezem, protože na poslední chvíli jsem měla nepříznivý nález, a pan doktor usoudil, že by bylo vhodnější rodit císařem.“
Bylo to něco, co vás nebo syna ohrožovalo?
„Ten nález jsem měla i s Viktorkou, ale v době, kdy jsem poprvé rodila, tak to neohrožovalo život dítěte. S malým už ten nález nebyl tak optimální. Aby tam nebyla žádná rizika, tak se volil císařský řez. Co to bylo konkrétně, nechci řešit.“
Jaká byla vaše reakce, když jste poprvé viděla Markuse?
„Plakala jsem. Šla jsem na sál v půl osmé ráno a malého jsem zaznamenala někdy, když jsem začala ostřit a vnímat, a to bylo asi pět hodin odpoledne. To byl ten moment, kterej jsem obrečela. Dítě jsem viděla jako poslední, ačkoliv jsem se na něj těšila nejvíc, tak mě předběhl Tomáš, doktoři a kamarádky.“
Předpokládám, že to asi nebylo naposledy, kdy jste kvůli Markusovi plakala.
„Dojetím to bylo nedávno při pohledu na snímky, které jsem nafotila s Honzou Tůmou, když mi poslat fotky, tak jsem se nad nima rozbrečela. Hrozně mě to dojalo.“
