7°C
První momenty po vyřčení děsivého ortelu byly strašné. Nikdo se nevyhne otázkám typu: Proč právě já? Ovšem právě ty lékaři zapovídají. Nelitovat se, neptat, snažit se myslet hlavně pozitivně. Herečka si byla vědoma toho, že je to otázka života a smrti. Na psychice velice záleží. "Podstatné bylo vědomí, že chci bojovat, že to nevzdám," vzpomíná na těžké chvíle Vančurová. Velkou oporou jí v těžkých dobách, ale i po nich byl kamarád Vlastimil Harapes.
Sedm let mlčení
Odešla z divadla, netočila a léčila se. Tajila svou nemoc sedm let i před kolegy z branže. Nemluvila o ní. Všechno úsilí soustředila do jediné myšlenky: Chtěla přežít. „Nebylo to lehké období, ale měla jsem velké štěstí. Když překonáte takovou chorobu, je to dobrá zkušenost. Člověk pozná sám sebe a své možnosti,“ dodala herečka známá například z filmu Den pro mou lásku a Jáchyme, hoď ho do stroje!
Pokaždé, když je se svou rodinou, děkuje osudu, že jí dal sílu.
„Vážím si dneska každého dne. Už dobře vím, jak je život křehký a krátký,“ říká Vančurová.
Pomoc
Původně chtěla herečka využít své zkušenosti a pomáhat ženám ve sdružení Mamma help, sama se k tomu nabídla. Po nějakém čase ale zjistila, že to dělat nemůže. Ubližovalo jí to, ničilo pracně vybudovanou psychiku.
