O Dišperandě Bartošové

Čert Lucius pobíhal po světě a sháněl vdavekchtivým děvčatům ženichy. Za to upsaly duši peklu. Vše se mu dařilo, dokud nepotkal Dišperandu Bartošovou: "Chci ženicha, aby se mnou vydržel!" A tak peklo začalo vrtošivé nabízet jednoho chlapa za druhým - zpěváka, skladatele, blázna, druhořadého herce, třetiřadého italského hraběte... Ale s Dišperandou nikdo nevydržel. Lucius se šéfovi už i bál nosit Blesk, protože tušil, že se tam zase dočte o Dišperandě nějakou jobovku. Pekelná rada nakonec rezignovala. Dišperandě vrátila úpis, zavřela peklo na petlici a požádala o politický azyl v nebi. Azyl byl všem čertům udělen, protože si prošli s Dišperandou takovým očistcem, že byli všichni prohlášeni za svaté. Bartošová zatím zůstává na Zemi a shání si ženichy sama…

O Nebojsovi Jágrovi

Už když se narodil, byl výjimečný. Všechny děti se něčeho bály, ale on nikdy ničeho. Nebál se makat na statku, dělat denně tisíc dřepů, hrát hokej se staršími kluky. A tak ho poslali na druhý konec planety. Nebál se na ledě v NHL ani v největším bubákově na světě, na Sibiři. Se lvíčkem na prsou hrál i se zlomeným malíčkem. Jen jeho přítelkyně vědí své. „Ten že se nebojí? Zkuste před ním říct slovo SVATBA a uvidíte, jak zdrhá!!!“

O šípkovém Schwarzenbergovi

Růženka se v pohádce píchla o trn a usnula, a s ní i celé království. O co se píchnul Růžena Schwarzenberg, není známo, ale jisté je, že spí, kudy chodí. Část poddaných se rozhodla Růženu zvolit na Hrad. A stalo se. Celé království v čele s Růženou na Hradě spalo a spalo. A hrdina, který pak proseká cestičku k probuzení téhle země, se ještě bohužel nenašel.

O Otesánku Donutilovi

K. J. Erben napsal příběh o nenažraném Otesánkovi. Co vidí, to sní: „Snědl jsem kaši z rendlíka, krajáč mlíka, pecen chleba, mámu, tátu, děvečku s trakařem…a tebe taky sním!“ A tak chodí po světě i Otesánek Donutil. Stačí si jen dosadit za kaši televizi, za krajáč mlíka divadlo, za pecen chleba reklamu, za mámu a tátu jakýkoliv film, za děvečku s trakařem talkshow… Otesánka v pohádce zabila babka, která se nedala sníst. Donutila nezastaví nic. Nedá pokoj, dokud nebude úplně všude a pořád. A statečná babka s motykou nikde...

O horákyni Verešové

Čeho se dá v životě dosáhnout taktikou oblečená neoblečená?! Horákyně Verešová to dotáhla až k Volopichovi. A na rozdíl od pohádkové hrdinky má navíc i magisterský titul. Za dob pohádkové horákyně totiž nebyla ještě v Plzni právnická fakulta.

O nesmrtelném Kájovi

(Bude, nebude: Blesk, 14.7. 2039) Karel Gott (100) slaví v plné síle právě dnes své sté narozeniny. Kvůli těmto oslavám, což je nejvýznamnější den Česka za poslední století, byl zastřešen Strahovský stadion, aby se tu mohl konat koncert a nepršelo na fanoušky ani na včelku Máju, která je čestným hostem. Vyprodáno bylo už před 20 lety. Ani ten, kdo se dnes na Strahov nedostane, nebude zklamán. Nejenže koncert vysílají všechny televize světa včetně Severní Koreje, ale Karel právě oznámil, že chystá novou šňůru vánočních koncertů. Ivanka Gottová (63) včera odmoderovala poslední VIP zprávy a rozhodla se odejít do důchodu, aby se mohla věnovat výchově svých vnuků a vnuček, kterými ji oblažily její dcery Ella (33) a Nelly (31).

O tom, co zavinil mobil

Pepa se vyučil opravářem telefonů a těšil se na život plný opravených telefonů a rodinného štěstí. Jenže najednou na svět přišly mobily. A tak Pepovi nezbylo než se stát rockerem. S Kabátem vycestoval z Teplic do celé republiky a společně s rostoucí délkou vlasů mu roste i rodina. Už má Josefa, se Sabinou Valentýnku, s Libuškou Matýska s Jovankou miminko čeká. Ale to určitě není konec všech Vojtků! Všude je spousta fanynek a baletek, a Pepovi vlasy pořád rostou…

O drzém čele

„Aguš, pamatuj si: Drzé čelo je lepší než poplužní dvůr!“ učila odmalička Agátu Hanychovou maminka. Poslušná dcera se rady držela a teď za našpulení rtíků pro fotografy bere větší honorář než neurochirurg se dvěma atestacemi za mnohahodinovou operaci mozku. Ale to bohužel není pohádka, leč realita české společnosti počátku XXI. století.

O hovězím Leošovi

Krejčík oblékal božskému Leošovi novou kreaci, složitě spíchnutou ze syrového mletého hovězího, a lazebník se mu na prořídlé kštici snažil pomocí gelu vytvořit typického kačírka. „Co to dnes vlastně moderuju?“ ptal se Mareš svého komorníka. „SuperStar. Hledáme talent už padesát let a ještě jsme ho nenašli.“ „Zaplaťpánbu! Čím bych se jinak živil?!“

O malém rybníce

V malém rybníce českého showbyznysu žije jen pár rybek. A protože jich je málo, tak se musí balit jen mezi sebou a občas mít spolu i nějaké jikry. A tak se rybky střídají v různých postýlkách, a aby v tom národ neměl zmatky, každý den je o novinkách informuje Blesk. Jeden z veletočů tak proběhl mezi Krausovými, Rodenem a Chýlkovou. Zpívající rybička Šárka už je zoufalá, protože vystřídala spoustu postýlek a pořád nic. Ale nejhorší to má režisér Ondříček. Osudí osudu mu nejdříve přihrálo Issovou Kláru, pak Issovou Marthu a teď se bojí, koho si vylosuje příště. Co když to bude další Issa – tentokrát Sámer?

O nadsamci Richardovi

Když přijel Richard v roce 2003 do pražské zoo, bylo mu 12 let. Zpočátku jen seděl v koutě, koukal kolem a k ničemu se neměl. „Že bychom mu šoupli viagru?“ přemýšleli chovatelé. Richard ale v koutě nepřemýšlel nad smyslem života, leč nad pořadím – Shindu, Kambu nebo Kijivu, kterou jako první? A pak to začal kosit hlava nehlava. V roce 2004 se narodila Kijivě Moja, první česká gorila nížinná. To bylo mezi lidmi slávy! Richard to ale tak nebere. Jako nejkrásnější samec široko daleko obšťastňuje partnerky jednu za druhou a narození gorilího mláděte je pro Prahu už téměř normální zpráva. Richardova prvorozená Moja už bude rodit v zahraniční zoo své potomky. Richardovy gorilí děti se tak úspěšně rozlétají do světa. A pak že Česko nezanechá v Evropě nějakou stopu!

O dvou bratrech

Žili byli dva bratři, oblékali se do maskáčů, zpívali o růži z papíru a dotáhli to až na Strahov, kde si vydělali spoustu peněz. Pohádali se o ně, a korunky se rozkutálely. A tak jeden bratr zavolal druhému – co takhle comeback? Jenže jak? Nejlépe je poučit se od světových jedniček. A tak bratři odjeli do Wembley na koncert k 50. výročí Rolling Stones. Od té doby jim vrtá hlavou – jak to ti staříci dokážou, když ani nemají žádnou písničku o růži z papíru?

Fotogalerie

14 fotografií

Životní cesta Ivety Bartošové se hodně podobá horské dráze, jednou nahoru, pak pád dolů. Teď už je nějakou dobu pořád jen dole, kdy zase začne stoupat?

Autor: archiv Blesku

O nejmoudřejším panovníkovi

„Kdo je na celém širém světě nejkrásnější a nejmoudřejší?“ ptával se kouzelného zrcadla panovník Václav I. Klaus. „Ty, Václave!“ odpovídalo trpělivě zrcadlo, až jednou se zaseklo a prozradilo: „Krásnější a moudřejší je tvůj poradce Hájek, protože nepochází z opice.“ Druhý poradce zrcadlo okamžitě rozšvihal na kousíčky a Hájka odvedl do hlubokého háje. Hájek tam po chvíli bloudění narazil na chaloupku se sedmi pomenšími muži. „Trpaslíci!“ zaradoval se. „Kde máte Sněhurku?“ Jeden z mužíků vrazil Hájkovi do ruky krompáč a řekl: „Nejsi v pohádce, blbečku. Tady máš nářadí a jde se kopat. A když nesplníš normu, nedostaneš stravenky!“ A tak Hájek poprvé v životě musel začít pracovat rukama. Na Hradě zatím Druhý poradce pochleboval: „Vaše Výjimečnosti, Vaše chilské pero pomalu vysychá a tak jsem naplánoval státní cestu kolem světa. A taky jsme, Milosti, přejmenovali tuhle zemi na Tady je Klausovo. Jen těm v podhradí jsme to ještě neřekli. Nemuseli by to pochopit. To víte, tupci…“

O pravdě ve víně

Král Sametový Hlas svolal poradu. „Máte všichni připraveny odposlechy?“ Vazalové poslušně přikývli. Ozval se papoušek: „Odvolávám, co jsem odvolal, a slibuji, co jsem slíbil!“ Vít Bárta ho pochválil: „Výborně, Radku, hezky ses to naučil, ale to máš říkat až na brífinku novinářům.“ Přihlásila se Blonďatá bestie: „Šéfe, já si nechala voperovat odposlech i do zadku, aby nám neuniklo nic ani na záchodě!“ „Hodná holka! Až půjdeš domů, vem si jednu z obálek, co jsou připraveny v předsíni. Co dnes budeme pít, Kačenko?“ obrátil se k manželce. „Těžké burgundské, miláčku. Máme 10 lahví.“ „Báječně! To se zítra nasmějeme, až budeme poslouchat, co jsme tady dneska večer napovídali!“ „Šéfe, zjistil jsem, že ta věta pokračuje. Odvolávám, co jsem odvolal, atd., daně se snižují a zpívat se smí!“, ozval se Radek. „To je dobrý, to s tím zpěvem Kalouska porazí! Zapněte si odposlechy, a ty, Kačenko, nalévej! Porada začíná!“

O dvou kuchařích

V královské kuchyni se konal konkurz na šéfkuchaře. Rádce Atakdále byl spokojen, od Marušky měli soli až nad hlavu, takže chybělo jen vybrat šéfa kuchyně. Jako první se přihlásil podsaditý Pohlreich, který vlítnul mezi kuchtíky jak kuna do kurníku. „Kur... co to tu máte za bordel?“ řval, až uši zaléhaly. Vystresovaný personál pak musel korporativně k psychoanalytičce babce kořenářce, která s deprimovanými jídlonoši a kuchtičkami rozebírala jejich dětství. Pak přišel vlasatý chlapák Babica. „Soli máme dost!“ chlubil se rádce Atakdále. „Copak sůl, ale co kečup, kečup máte? Kečup je nad zlato!“ Atakdále musel připustit, že kečup v královské kuchyni není, a protože chlapík tvrdil, že bez kečupu to nejde, odešel do televize vařit pro diváky. Atakdále přinesl králi jídlo od Číňanů a byli smutní. Najít dobrého kuchaře v téhle zemi není tak jednoduché. „Hele, a co kdybychom to ještě jednou zkusili sami?“ zeptal se král Já I. svého rádce. „Přiměřeně?“ „Přiměřeně!“

O svobodě

Gaston se dostal do zoo jako roční mládě a docela se mu tam líbilo. Lidi měli rádi jeho žertovné kousky, on měl rád své samičky. Ale pak přišla do Prahy tisíciletá voda, zavalila zahradu vlnami a vyplavila Gastona do volné řeky. Ucítil závratnou vůni svobody a vydal se vstříc oceánu… I když to Gaston nakonec nezvládl, i tahle pohádka končí hezky. Narodila se Abeba, Gastonova dcera, a jeho pomníček v zoo připomíná, jak sladká i nebezpečná je svoboda. Nejen ta lachtaní…

O divadle

V malé zemi uprostřed Evropy je malé divadlo, které už 40 let hraje pořád tytéž hry. A pořád jsou tam nekonečné fronty a z hlediště se ozývá nekonečný smích. Jára Cimrman je nesmrtelný a díky němu se ještě pořád v téhle malé zemi máme čemu smát.