7°C
Vodíte Jáchyma do školy a Mikuláše do školky?
„Vodil jsem, ale poslední dobou je to doména mé ženy, nestíhám.“ Manželka Gábina je v domácnosti? „Ne, učí v designové škole dějiny umění, má své studio, chodí do starožitnické akademie a odpoledne ještě vyzvedává kluky.“
Mikuláš se do školky těší?
„Těší. Chodil tam Jáchym a teď i on. A přiznám se, že i já jsem tam rád. Třeba na podzim se tam konalo zamykání zahrady, kdy rodiče pomohli s úklidem, udělal se pořádek v hračkách a večer se pořádala lampionová slavnost. Už se těším, že zahradu odemkneme.“
Srovnáváte to se svým dětstvím?
„Jasně, vždycky si ho vybavím. Už ve třech letech jsem uměl v originále písničku My Bonnie. Bylo to moje parádní číslo. A rozhodně jsem se nemusel nechat nikým a ničím uplatit. Starší Jáchym je teď stydlivější, ale mladší Mikuláš má teď exhibiční období, učíme se básničky, písničky... Dokonce jsem pro školku napsal hymnu.“
Musel jste někdy dát klukům jednu »výchovnou«?
„Jasně. Kolega Náhlovský říká, že děti se musí strašit a bít. Je to nadsazené, ale jedna facka v pravou chvíli je zásadní výchovný prvek.“
Také jste dostával na zadek?
„Dostával. V sedmé třídě jsem měl čtyři žákovské knížky, rozjel jsem hru, kterou jsem nemohl ukočírovat... Jen díky shovívavosti třídní z toho nebyla dvojka z chování. Od té doby nemám rád lhaní a snažím se kluky vést tak, abychom se do takové fáze nedostali.“
Jaké na to máte finty?
„Vycházím ze zkušeností svých rodičů a snažím se je převést na své děti. Nejsem praktikující katolík, ale desatero jsou podle mě zásady, kterých by se měl člověk držet.“
A co když s dětmi vidíte, že je někdo nedodržuje?
„Třeba na dovolené jsem kluky nutil, aby si nabrali jen to, co snědí a vždy museli dojídat. A to se těžko vysvětluje, když máte vedle ruské rodiny, které si z dortu nakonec vezmou jen jahodu. V takových chvílích jsem bezradný.“
Která situace vám vyrazila dech?
„Porod. A oba byly úžasné! I když zásadní vjem je bezmoc, protože nemůžete ženě pomoct od bolesti. Ale pokud přítomnost vyhovuje oběma, účast vřele doporučuju.“
Je pravda, že doma manželku skoro nepustíte do kuchyně?
„Hrozně mě to baví, doma z 99 procent vařím já, jídlo i zamrazuji, protože dobrý guláš neuděláte z kila masa, ale alespoň ze tří.“
Co je vaše specialita?
„Paštika z bůčku. Velmi zjednodušeně – upečete moravské brabce s česnekem, kořeníte a celé to rozmixujete. Až budu mít chvilku, udělám paštiku z kachních jater.“
Díváte se na pořady o vaření?
„Sleduju Zdeňka Pohlreicha, občas i Babicu, na kterého si děti hrají rády na písku. Do toho kyblíku můžou dát totiž cokoliv.“
Nemíváte problém s váhou?
„Loni na Draculovi jsem se nevešel do kalhot a museli mi popošívat suché zipy. Za pár měsíců jsem to shodil, ale musím se hlídat.“ Většina lidí vás má zaškatulkovaného jako kašpárka.
Vadí vám to?
„Vypořádal jsem se s tím na své desce, kde se jedna písnička jmenuje Stigma kreténa. Někdy člověk trpí tím, že chce říct něco vážného a ostatní čekají humor.“
Hodně moderujete i živé přenosy. Míváte trému?
„Mám je z té televizní práce nejraději. Člověk musí žhavit hlavu, je to jako jízda na divoké vodě. Když se budete bát, můžete se i utopit.“
Co vás během přenosu rozhodí?
„Kolegyně! Jsou takové, nebudu je jmenovat, se kterými bych už nikdy nepracoval. Pak jsou ale taky zábavné věci. Jako když třeba Dan Nekonečný nechtěně podpálil na pódiu odposlechovou reprobednu".
