7°C
I když Zuzana věděla, že se rakovina může kdykoliv vrátit, naděje mít dítě se nikdy nepustila a byla ochotná kvůli němu i trpět.
"Dítě jsme chtěli a snažili jsme se o ně za pomoci lékařů, Zuzka i otěhotněla, byla šťastná, ale nezůstalo u toho ... To bylo smutný," svěřil se v rozhovoru pro týdeník Instinkt Hynek. "Zuzka vymyslela koncept, že si požádáme o adopci a současně se budeme snažit o dítě. A kdyby to nevyšlo, poběží nám čekací lhůta. Přijali nás tedy do předadopčního kurzu a vším jsme si prošli, těmi psychologickými testy a vším. Dopadli jsme dobře, ale věděli jsme, že můžeme čekat i tři roky," dodává.
Loni v lednu u Dřízhalů zazvonil telefon, z něhož se ozvalo: "Letos dostanete dítě." A i když tomu manželé moc nevěřili, o týden později jim z kojeneckého ústavu volali: "Tak Zuzko, máme pro vás Budulínka." Oba byli pološílení radostí, okamžitě se vrhli na montování postýlky a chystání výbavičky. Jeníčka si z kojeňáčku odvezli, když mu byli dva a půl měsíce.
"Zuzka byla skvělá máma, všechno zvládala, zbožňovala syna. Akorát ji trápilo, že po těch nemocích rychleji unavená než většina holek v jejím věku, ale já jsem okamžitě omezil práci a postupně jsem všechno uměl," říká scénograf, který až po smrti své manželky syna oficiálně adoptoval a dal mu příjmení Dřízhal.
žádné překvápko 
